I'M SORRY

Kapitola šestnáctá

„Tak jak jste si to včera večer užili?” Zeptala se mě Angee s úsměvem na rtech. Vsadím se, že by byla nejraději, kdybych ji řekla, že jsem s ním spala, ale ne, nespala. Nejsem jako ostatní holky.

„Jo super, koukali jsme na film a tak.” Odpověděla jsem ji a taky jsem se na ní usmála. Vypadalo to, že je s mojí odpovědí spokojená a tak s úsměvem pokračovala do jídelny na snídani.

„Dobré ráno slečny.” Usmál se na nás jeden hnědovlasý kluk a přisedl si k nám. Chvilku jsem se na něj nechápavě dívala, ale on to přehlížel a místo toho si svýma očima pečlivě prozkoumával naše výstřihy. Angee to ani nevadilo, spíš to ignorovala asi je na to zvyklá, ale mě to hrozně moc znervózňovalo a štvalo. Copak je normální, že nějaký cizý kluk, kterého ani neznáme přijde a začne nás okukovat?

„Ahoj.” Odpověděla jsem mu neutrálně. Na chvíli svůj pohled zvedl od výstřihu ke mně a usmál se na mě. Nevím proč, ale nějak mě jeho úsměv donutil se na něj taky usmát. Ale rychle mě ten úsměv přešel, když jsem zahlédla Adena.

„Ledová královna roztála.” Zasmál se. Ignorovala jsem ho a začala jsem sledovat Adena a přitom vymýšlet, jak toho kluka dostat co nejdál od našeho stolu, protože vím, že Aden si sedne k nám. Rychle jsem se podívala na Angee, aby něco udělala, ale ta nad tím jen mávla rukou a dál civěla do mobilu.

„Nevím jak to myslíš, ale už bys měl jít.” Vyhrkla jsem ze sebe. Byla jsem i celkem ráda, že mi to tak dlouho netrvalo, protože Aden už se začal přibližovat a já se začala bát. Ještě, aby si myslel, že mám něco s tím klukem vedle mě. To by mi opravdu moc vadilo.

„Dobře.” Usmál se a vstal ze židle. Mírně se naklonil k mému uchu. Angee hned zpozornila a Aden se na toho kluka zamračeně podíval. Když už měl své rty těsně u mého ucha a mě po celém těle naskočila husí kůže, pošeptal mi do ucha:„Pak přijď a já ti to vysvětlím.” Pak se odtáhl a s úsměvem na rtech odešel. To už Aden přicházel k našemu stolu s nechápavým výrazem ve tváři.

„Kdo to byl?” Zeptal se a položil si svůj tác se snídaní na stůl a sedl si. Bylo vidět, že čekal na mou odpověď. Nechtěla jsem mu lhát, ale nechtěla jsem mu říkat ani pravdu. Určitě by se naštval a šel by si to vyřídit s tím klukem. Už jsem se chystala k odpovědi, ale Angee mě předběhla. Pozdě...

„Ale to byl Sky. Je hrozně otravný. Zkouší tu sbalit každou holku a na Beth to zkoušel taky.” Řekla nepřítomně Angee a stále zírala do mobilu. A já jsem věděla, že bude zle. Vyděšeně a vystrašeně jsem se podívala na Adena. Měl v očích zlost. Pomalu se zvedl a vydal se tím směrem kam ten kluk.

„Počkej!” Křikla jsem na něj, ale on mě zcela ignoroval. Sky seděl v poslední řadě stolů u okna. Smál se s kamarádama, házeli po sobě jídlo. Asi jim to přijde hrozně zábavné a vtipné, což mě teda ne, ale budiž. Když vzal Aden Skye za triko a vytáhl ho ze židle, vstala jsem a vydala jsem se za nima. Aden byl, ale rychlejší a už Skye táhnul ven před jídelnu. A já běžela za nima.

„Jsi normální?” Vyjekl na něj Sky, když ho Aden pustil a hodil ho na zem. Sky vstal ze země a naštvaně se na něj díval. Já jsem stála opodál a sledovala jsem celý děj, aniž by mě někdo z nich viděl. Slyšela jsem každé jejich slovo, což mělo dost velkou výhodu.

„Ještě jednou se ji dotkneš, tak tě zabiju!” Vpálil mu do obličeje Aden. Ještě nikdy jsem ho takhle naštvaného neviděla. Dostala jsem z jeho pohledu, kterým se díval na Skye, strach. Začínalo mě být Skye i líto. Takový cirkus kvůli pár větám.

„Prosím tě, bez tak je to tvoje další holka na léto. Příští rok to bude zase jiná.” Zasmál se Sky. Srdce jako by mi na chvíli přestalo být. Znáte ten pocit, když někoho miluje te a myslíte si, že on vás taky a pak zjistíte, že opak je pravdou? Tak přesně tenhle pocit já mám teď.

„Miluju ji. Víc než cokoliv na světě a jestli tě u ní uvidím tak tě už fakt zabiju!” Vpálil mu do obličeje a odešel zpátky do jídelny a já za ním. Sky pak někam odešel, nevím kam. Radši jsem se vrátila zpátky do jídelny.

„Hlavně klid.” Uklidňovala Adena Angee. Cítila jsem za to jistou zodpovědnost a to mě štvalo a vrtalo hlavou nejvíc. Za celý ty roky co sem jezdím, o mně nikdo nejevil zájem a teď najednou, když mám Adena, se o mně perou. Zvláštní. Musela jsem se mu omluvit.

„Promiň.” Omluvila jsem se mu a sedla jsem si vedle něj na židli. Svoje oči zapíchl do těch mých. Najednou mezi náma bylo naprosté ticho. Jakoby se najednou svět kolem nás zastavil.

„Nemáš za co se omlouvat. Ten hajzl na tebe už nikdy nesáhne.” Řekl už trochu klidněji a tím prolomil ticho mezi máma. Najednou jsem zase slyšela ty davy dětí co křičely jako by je na nože braly. Pak se Aden sebral a odešel. Chtěla jsem jít za ním, ale Angee mě zastavila.

„Nech ho být... Očividně nejsi jediný důvod proč nemá Aden Skye rád.” Řekla Angee a chytla mě za zápěstí, čímž mě zastavila. Otočila jsem se zpátky ke stolu a odnesla jsem tác s talířem a hrnkem od čaje na takový stůl kam se dává špinavé nádobí. Cestou do své chatky jsem si všimla, jak Aden něco říká Skyovi. Vypadal už normálně. Asi se na něčem domlouvali, ale na čem to už nevím. 

Stejně mi pořád vrtá hlavou ta věta co Sky řekl Adenovi. Nevím jestli je to pravda. Budu se ho na to muset zeptat, snad mi odpoví. Rychle jsem zamrkala, abych zahnala zlé myšlenky a pokračovala jsem v cestě do chatky. Angee šla těsně za mnou a stejně jak já i ona se na chvilku podívala na Adena a Skye, kteří se něčemu smáli. Teď nevím jestli je to dobře a nebo špatně.

„Odpoledne, po obědě je nějaká schůze v jídelně.” Oznámila mi najednou Angee, hned co jsem zavřela vchodové dveře od chatky. „Řekla mi to Brownová, když jsem odcházela z jídelny.” Dodala.

„Jestli sem pojedeme i příští rok, chci jinou chatku, v jiným sektoru s jinou vedoucí.” Zasmála jsem se a Angee se mnou. Už je to pátý rok co jsme v téhle chatce, v tomto sektoru, který má na povel Brownová.

„Budeme zase tady. Ta mrcha nám to dělá naschvál.” Řekla Angee otráveně a protočila očima. Má pravdu, ta mrcha Brownová nám to dělá naschvál.
...
„Důvod, proč jsme se tu dnes sešli je jen jeden.” Řekla Brownová a podívala se na mě a na Adena. Už to mi přišlo dost zvláštní. Začala jsem se modlit, aby to nebylo to co si myslím. „Zjistila jsem totiž, že se dva účastníci tábora vydali na svůj vlastni dvoudenní výlet.” A sakra. Hned jsem věděla která bije. Podívala jsem se na Adena, ten na mě jen mrknul a mávl nad tím rukou. „Nebudu tu říkat, kdo to byl, protože dotyční moc dobře vědí. Ale co ty dva nemine, je trest.” Bála jsem se co řekne...„V jídelně zbylo po obědě moc špinavého nádobí. Takže bych ocenila, kdyby nám ti dva to nádobí umyli.” Všichni začali hned pískat, smát se a tleskat. Aden dělal to samé, aby se nikdo nedozvěděl, že je to on. Já s Angee jsme se jen nervózně kousaly do rtu. „Žádám vás, aby jste se za půl hodiny nahlásili v jídelně.” .... „A vy se opovažte udělat to samé, trest bude totiž mnohem horší. A teď můžete jít.” Řekla a všichni jsme se rozešli zpátky do chatek.

Snad se líbí. Budu ráda za vote, sdílení a ohlasy.
...
Páčko 🔮📘