I'M SORRY

Kapitola šestá

Už nejmíň deset minut sedím u stolu v jídelně a dívám se do svého talíře, na kterém leží poslední jahoda z několika co tam ještě před pár minutami byli. Přitom přemýšlím o Adenovi a jeho chování. To ho vážně tak naštvalo, že jsem u něj nechtěla přespat?

„Beth? Halo!" Zamávala mi před obličejem rukou Angee. Cukla jsem se sebou a svůj pohled jsem přemístila na ní. „Co se děje? Jsi jako vyměněná." Zeptala se mě.

„Nic." Odpověděla jsem ji jednoduše polohlasem a znovu jsem svůj pohled upřela na jahodu, kterou jsem si zanedlouho strčila do pusy. Pak už jsem místo na jahodu zírala na prázdný bílý talíř. Jak nečekané.

„To vidím." Odfkla si Angee a dále to už nerozebírala zacož jsem ji byla moc vděčná.
...
„A kde jsi byla včera celý den? " Zeptala se mě, když jsme přišly ze snídaně do chatky. Nevěděla jsem, co ji na to mám odpovědět. Rychle jsem si začala vymýšlet nějakou výmluvu, která by zněla aspoň trochu věrohodně, ale Angee byla rychlejší. „U Adena co?" Usmála se na mě a pohladila mě po rameni. Vůbec nevím co to mělo znamenat, ale budiž. Tváře mi nabrali rudého odstínu a oči bohužel taky, hned potom co se v nich objevily slzy. Bylo mi to líto, že jsme se "pohádali". „No tak to tě omlouvá." Řekla Angee a posadila se vedle mě na postel.

„Ale my spolu-" Neztihla jsem to doříct, protože mě Angee skočila do řeči.

„V pohodě, nic se neděje." Řekla mi, asi aby mě uklidnila. „A užila jsi si to aspoň?" Zeptala se mě a já jsem hned věděla, která bije.

„Proboha Angee to ne, my jsme spolu nespali a ani nic podobného." Řekla jsem ji trochu naštvaně. Už mě totiž začínalo štvát jak si myslí, že spolu chodíme, spíme a podobné věci.

„Dobře, klídek." Řekla a dala si ruce před sebe v obranném gestu. „A dneska u něj už přespíš?" Zeptala se mě pro změnu ona.

„Ne, protože se na mě naštval a už mě nejspíš nikdy nechce vidět." Řekla jsem se sklopenou hlavou. Je to zvláštní, ale dost mi za těch pár dnů přirostl k srdci. I když mě ty jeho nálady, které má, pěkně vadí.

„To není pravda." Zakroutila záporně Angee hlavou. Tázavě jsem se na ní podívala, čímž jsem jí dala pokyn, aby mi to vysvětlila, nebo alespoň více přiblížila, abych to nějak pochopila. „To jak se na tebe dívá, ty jiskry v očích ty se prostě nedají přehlédnout." Usmála se na mě a své dlaně mi položila na mě ruce, které jsem měla položené na svém klíně.

„Dobře, ale tak nějak nevím jak to myslíš." Řekla jsem a nevinně jsem se na ní usmála. Úsměv mi hned opětovala a zhluboka se nadechla.

„Tyhle jiskry mají v očích kluci, kteří jsou šťastní a on je má jen, když je s tebou." Vysvětlila mi a mě pomalu začalo docházet co tím myslí a co mi tím chce říct.

„Tím chceš říct, že mě miluje?" Zeptala jsem se jí, abych své domnění potvrdila. Aden je sice strašně moc zvláštní a jeho chování jak by smed. Ale proč mám takový pocit, jakoby to byla jen přetvářka, abych nepoznala jeho pravé já?

„No to nevím, to úplně vyčíst z jeho očí a vůbec z očí kohokoliv nejde, ale rozhodně ti mužů na sto procent zaručit, že k tobě něco cítí, něco jiného než k nějaké jiné holce." Odpověděla mi a ve mě se začal probouzet ten pocit, který jsem cítila už jednou a to, když mě poprvé políbil. Až na to, že tento pocit se mýsil se strachem a obavou.

„Dobře, ale teď ty." Ušklíbla jsem se a s pobavením jsem pozorovala její zkamenělý výraz. „Kdepak byla včera večer slečna Angee?" Zeptala jsem se jí a ruce jsem si složila na prsou. V hlavě jsem si vybavila vzpomínku jak se tu Angee v noci válela na zemi a vedle ní stáli ti dva kluci. Na to asi už nikdy nezapomenu. Stejně jako na vzpomínku kdy mě ti dva kluci za ní chtěli vyměnit. To bylo hrozný... Ještě teď mě z toho běhá mráz po zádech.