I'M SORRY

Kapitola dvanáctá

„Rychle!” Křikla na mě Angee. Pro jistotu jsem zrychlila krok a přitom jsem se snažila do nikoho nevrazit. Marně. Hned první koho jsem sejmula, byla malá holčička. Ale vzala to celkem v pohodě. To je prostě tak, když si vaše kamarádka zlomí nehet a potřebuje si to opravit a nutně vás ktomu potřebuje... No a druhý člověk do kterého jsem vrazila byl Aden. Jak jinak, my dva na sebe máme prostě štěstí.

„Máš teď chvilku času?” Zeptal se mě a chytil mě za zápěstí. Čímž mě zastavil a upozornil Angee, že se něco děje. Hned se otočila a zapíchla do nás svoje oči. Na tváři měla spokojený úsměv, až mě to chvilku děsilo.

„Asi ano.” Odpověděla jsem mu s úsměvem a pohlédla jsem mu do očí. Z toho pohledu se mi zamotala hlava a srdce jako by mi na chvíli přestalo bít. Byl to zvláštní pocit, nikdy jsem u něj nic podobného nezažila.

„A můžu se tě na něco zeptat?” Zeptal se mě s úsměvem na rtech. Mít jeho positivní náladu je můj sen. Jemně jsem přikývla stále se dívajíc do jeho dokonalých očí.

„Klidně se mě ptej.” Odpověděla jsem mu a svůj úsměv ještě více rozšířila. Ale čím víc se blížila otázka co mi chtěl položit, tím víc ve mně narůstala obava a nervozita. Co za otázku mi asi položí? Podle výrazu Angee a jeho jisker v očích jsem se opravdu bála.

„Mohla bys dneska po obědě přijít ke mně do chatky?” Nevinně se na mě usmál a zamrkal jako panenka, až na to, že je to kluk. Chvilku jsem váhala co mu odpovědět, protože jsem opravdu netušila co tam se mnou bude chtít dělat, ale nakonec jsem mu odpověděla.

„Ano, přijdu.” Odpověděla jsem mu a objala ho. Pak už jsem se jen otočila na Angee, která na nás celou dobu zírala a snažila se z našich rtů vyčíst každičké slůvko a vydala jsem se za ní.

„Tak co řekla jsi mu to?” Otázala se mě hned co jsem k ní došla. Bylo mi to sice hloupý, ale...

„Ne.” Odpověděla jsem ji. „Zatím ne.” Dodala jsem a táhla jsem ji k naší chatce, kam tak spěchala kvůli svému nehtíku.

„A na co se tě teda ptal?” Vyzvídala Angee dál. Opět se mi ji nechtělo odpovídat a tak jsem radši rychle odemkla chatku a vklouzla dovnitř. Rozhlížela jsem se všude kolem sebe, abych měla důvod odvést téma někam jinam.

„Musíš si ustlat, nebo nám vedoucí strhne body za úklid.” Řekla jsem a začala jsem ji stlát postel. Radši jsem se ani nedívala na její výraz co na tváři měla.

„Chce se s tebou podívat na další díl Harryho, nebo co?” Položila mi další otázku. Jakoby zcela ignorovala to co jsem ji řekla.

„Prostě mě jen po obědě pozval k sobě do chatky.” Pokrčila jsem rameny, jakoby to nic neznamenalo. A posadila jsem se na svojí postel.

„Aha, tak mi pak řekni co se dělo, až se vrátíš.” Mrkla na mě Angee a hupsla do své postele. Otráveně jsem protočila očima a šla jsem si dát sprchu.
...
„Tak si to tam užijte.” Zamávala na mě Angee těsně před tím než jsem opustila chatku. Tentokrát jsem si sebou nebrala nic. Mobil se sluchátky i deníček, zůstaly v mém nočním stolku.

„Do večera bych se měla vrátit.” Oznámila jsem ji a otevřela dveře od chatky. Vyšla jsem ven. Sešla jsem těch pár schůdků dolů a pádila jsem si to za Aden.

Měla jsem z toho smíšené pocity. Bála jsem se, ale na druhou stranu jsem se těšila až ho uvidím a zase pocítím ten nával pocitů co mnou budou proplouvat.

Opatrně jsem vyšla ty tři schůdky co jsou před každou chatkou a přistoupila jsem ke dveřím. Ještě než jsem zaťukala, jsem se kolem sebe rozhlédla, zda mě nikdo nesleduje. Když se moje obava vyvrátila, opatrně jsem zaťukala. Netrvalo dlouho a dveře se otevřely a v nich stál Aden jen v teplákách. Jeho půlka holého těla nešla přehlédnout. Tváře se mi trochu začervenaly, ale vlasy to naštěstí zakryly.