Hvězdná brána Vize

72. Ida, Část II.

Ida, Sorsia

Když Harris vykřikl jedna, do štítu se opřely první drony. Štíty rapidně klesaly a hypermotor se žhavil. Když se konečně objevilo hyperprostorové okno, objevil se mohutný výbuch v jednom z hangárů. Celou lodí výbuch otřásl tak silně, že se většina osazenstva, i přes přidržování se čehokoliv, válela s nějakým lehčím či středním zraněním na podlaze. Plukovník Hall si o pult Harrise rozbil hlavu a Harris si zlomil nohu, když zůstal pod pultem zaklíněn.

„Ooou, Harrisi, jak jste na tom?" Zeptal se zvědavě Hall.

Harris s obrovskou bolestí informoval o svém zranění a dal se do zjišťování škod, které napáchaly vybuchující 302jky.

„Sakra, do prdele," vykřikl Harris zděšeně.
„Co je?" Zeptal se Hall.
„Výbuch tři sta dvojek vehnal do hypermotorů obrovské množství energie, které nás katapultovalo neznámo kam," odpověděl Harris.
„Neznámo kam? To se jako nemůžeme vrátit?" Zeptal se nechápavě Hall.
„Můžeme, výchozí bod zůstává stejný, jen ještě nevím, jak dlouho nám návrat potrvá," odpověděl Harris.

Harris se dal ihned do zjišťování souřadnic díky lehké verzi asgardského jádra, které bylo namontováno na všechny 304ky. To zjistilo relativně brzy, že loď je napůl cesty mezi dvěma sousedními galaxiemi – Idou a Midou.

„Pane, zjistil jsem, kde jsme. Podle dat, by nám návrat měl zabrat zhruba týden, ale nevím, jestli nám to hypermotory dovolí, jeden byl při výbuchu a následném návalu energie poměrně poškozen," informoval Harris Halla.
„Opravte ho, aby to bylo bezpečné, a pak se plnou rychlostí musíme vrátit domů předat informace, které jsme zjistili," rozkázal naštvaně Hall.

Mezitím na Asgardě

Carterová se podle předpokládaného času letu dostavila do hlavní řídící místnosti města, které po výstupu sledovalo subprostorový vysílač Hooda. Carterová si v hloubi duše přála, aby se nic nestalo. První půl hodiny se zdálo, že je vše v pořádku, ale subprostorový signál z ničeho nic pohasnul.

„Seržante, je na dálkových senzorech nějaký kontakt v hyperprostoru?" Zeptala se Carterová, která doufala, že loď nebyla zničena.
„Je mi líto madam, zdá se, že byli zničeni," odpověděl Nash skleskle.

Carterová jen s těžkým srdcem přijímala fakta a se zvětšujícím se škrabáním v krku tiše poděkovala a odebrala se do pracovny, kde se chtěla vrhnout do předběžného psaní omluvných dopisů rodinám. Avšak jako první si vzala na starost svoji demisi na post vedoucího vojenských operací v galaxii Ida.

Sorsia, Trůnní sál

Odin právě popravil jednoho z třinácti velitelů, kteří neúspěšně zastavovali unikajícího Hooda, který se dostal k velmi citlivým údajům. Odin běsnil, co chvíli vzduchem letělo vybavení sálu a co chvíli se k zemi sesunul jeden z velitelů.

Třetí velitel, který byl právě na řadě, se vydal ke zběsilému útěku, který po krátké chvíli skončil stejně jako předchozí dva mrtev. Odin vytasil svůj nablýskaný meč, který si nechal ukout z nejčistší a nejtvrdší slitiny, kterou Sorserýni, respektive Odin, znal.

Meč byl ve spodní části – jílci napájen menším generátorem energie, který jej dokázal rozvibrovat a učinil jeho čepel ještě nebezpečnější než u obyčejného meče. Ostří se totiž s vyšším časem rozvibrovalo tak rychle, že se rozžhavilo a později bylo schopno metat čistou energii v podobě blesků. Tenhle meč si nechal Odin vyrobit k jednomu jedinému účelu. Právě tento meč se asi po patnácti vteřinách nabil energií a usmažil unikajícího generála.