Hvězdná brána Vize

63. Nakažení

Mléčná Dráha, Čínsko-Indická kolonie

První skupina aschenských křižníků letících nad kolonii dorazila pět hodin po příletu posil. Přílet však byl očekáván. Posádky všech lodí seděly na svých místech a senzory ječely jako na lesy, když zachytily blížící se lodě.

„Je to tady pane, přílet, za tři, dva, jedna," křikl Rodriguez, který ohlásil přílet lodí.
„Woolfe, neplýtvejte zbytečně drony, s těmahle si poradí paprsky," přikázal Hunt a usedl do svého velitelského křesla.

Co Hunt dořekl slovo paprsek, Herkulem otřásl silný náraz. Čtveřice paprsků se zakousla do jeho štítu. Štít rychle problikl, naštěstí však držel na přijatelných hodnotách.

„Ruším poslední rozkaz, pošlete proti nim vše, co máme!" Vydal nový rozkaz Hunt, který se naštval.

Z dvojice tubusů vylétal jeden dron za druhým, až se jich před lodí shromáždily dobré dvě stovky. Zbylé pozemské lodě, však žádné drony nevypouštěly. Tyto dvě stovky si s aschenským loděmi hravě poradily a po minutě rychlého letu se dostaly až na hranice štítů. Stejně jako v předchozích bitvách i tady byl upravený aschenský štít houby platný. Skupiny trubců drtily každičký kousek trupu, až na orbitě zbyly jen trosky. Od lehké euforie všechny probudila krutá realita.

„Plukovníku, s atmosférou planety se něco děje," informoval Černý plukovníka Svobodu.
„Co se s ní děje?" Zeptal se nechápavě Svoboda.
„Podle toho, co zdě čtu, se stává toxickou, ale nedovedu si vysvětlit, jak se to mohlo stát," odpověděl Černý a podíval se šokovaně na Svobodu.
„Kolik je dole lidí?" Zeptal se Svoboda.
„Skoro sto tisíc," odpověděl Černý.
„Transportujte jich co nejvíce na naši palubu, zbytku pomáhej Bůh," přikázal Svoboda.

Stejná situace jako na Karlu IV. teď probíhala na všech pozemských lodích. Bohužel lodě byly příliš malé na to, aby zachránily tisíc lidí, natož sto tisíc. Na druhé straně planety se odmaskoval Poseidon, z jehož útrob byl do atmosféry transportován toxický jed, který se s časem exponenciálně rozšiřoval a zabíjel vše živé do dvou minut. Poseidon nikým nepozorován stejně jako před minutou vstoupil do hyperprostoru a zmizel v černomodrém tunelu. Na planetě neuvěřitelně bolestivou smrtí zemřelo téměř devadesát devět tisíc nevinných lidí, kteří sem přiletěli za prací a novým začátkem. Štít na Atlantidě byl již nějakou dobu aktivní, aby na základnu neproniknul jed z atmosféry, který by se stejně jako na kolonii velice rychle rozšířil a zabil vše živé. Woolsey s utrpením ve tváři sledoval živé záběry z prostoru u brány, kde se ve smrtelné agonii svíjely stovky lidí.

„Vypněte to!" Přikázal sklesle a bezmocně Woolsey.

Chuck zmáčkl jedno z tlačítek na DHD a brána se i s vysíláním zavřela. Nálada jak v Atlantidě, tak na lodích byla mizerná, senzory podávaly stále čerstvější údaje, ale nikdo nevěděl, co se vlastně stalo. S událostmi, se kterými nikdo nepočítal, nastaly nové rozkazy. Ihned po dokončení evakuace měly totiž lodě kontaktovat anglickou a francouzskou kolonii, které se nacházely někde ve slunečních soustavách nedaleko od této. Formace v čele s Šívou ukončila tragickou hlídku nad planetou a se zbylými kolonisty se vydali k nejbližší sluneční soustavě. Když asi po patnácti minutách letu vystoupili na okraji sluneční soustavy, senzory detekovaly jen černou díru. Posádky se sice vystavily časové dilataci, ale silné motory dovolily lodím odletět dostatečně daleko na to, aby mohly bezpečně zapojit hyperprostorové motory. Další hodinu lodě skákaly z jedné sluneční soustavy do druhé, bez výsledku, až konečně narazily na signál, který by mohl pocházet od jedné ze dvou kolonií. Formace se pomalu vydala přímo nad signál, který vycházel ze sedmé planety sluneční soustavy. Když se dostaly k deváté planetě, senzory zachytily na orbitě bitvu. Lodě přiletěly přímo do souboje mezi francouzskými a britskými stroji, které se vůbec nešetřily. Paprsek za paprskem, protínaly vesmírné vakuum. Co chvíli se o nějaký štít rozrazil a snížil tak jeho sílu o pořádný kus.