Hvězdná brána Vize

36. Požadavky

Pegas, Lantea.

Počasí venku nebylo nijak krásné, lilo jako z konve, z oblak se nesly s obrovským duněním blesky. Ty, co zasáhly jakoukoli část čtyř nablýskaných a v perfektním stavu stojících měst, ihned proudily do moře díky uzemňovacím stanicím. Podobná nálada panovala i v kontrolní místnosti, kde byl Richard Woolsey celý nervózní z únosu dvou elitních týmů a zbývala mu pouhá minuta do rozhodnutí, co se stane se Stevensonem, který byl touto dobou ještě naživu. Do toho však přišel jeden z členů Koalice, který zastupoval všechny planety pod jejich správou.

„Promiňte mi mou nezdvořilost, ale teď na Vás momentálně nemám čas. Tady seržant Kličko, Vás doprovodí do pokoje pro hosty, kde vás dočasně ubytujeme, než si na Vás najdu chvilku," pověděl Woolsey, který nevěděl, zda je naštvaný nebo má jiné pocity.
„Pane Woolsey, já...," pověděl Myrus, ale nestihl dokončit větu, když ho přerušil Woolsey.
„Seržante, prosím!" Přikázal Woolsey, aby seržant odvedl Myruse.

Seržant Kličko, příslušník ruského námořnictva pobídl, s pusou dokořán, stojícího Myruse, který se vydal na cestu městskými koridory, až do svého nového pokoje, který byl přepychově zařízen. Byla zde velká dvoulůžková postel, televize, DVD přehrávač, X-Box 360 a spousty dalších věcí, které měly udržet návštěvníky od nudy. Jakmile se Myrus usadil za stůl, na kterém se nacházela mísa s ovocem, Kličko za sebou zavřel dveře a stál na hlídce, kdyby Myrus něco potřeboval.
V tom se z městského interkomu ozvalo:
„Příchozí červí díra, všechny bezpečnostní týmy do prostoru brány."

„Pane Woolsey, tak jak jste se rozhodl? ZPM nebo život?" Zabručel Todd, který vyhraje tak jako tak.
„Nic Vám nedáme, Todde," prohlásil Woolsey a díval se na obrazovku.
„Věděl jsem, že Vás budu muset přesvědčit, je to Vaše volba," odpověděl Todd a ukázal na Stevensona.

Wraithi mu strhli vestu. Po krátkém pohledu, který říkal vše, se Todd začal krmit. Po minutě žalostného křiku a naříkání bylo dokonáno, bezvládné tělo Stevensona spadlo k zemi jako seschlá švestka. Todd se otočil směrem ke kameře a s vítězným tónem v hlase pronesl:
„Za hodinu se budu těšit, pane Woolsey." Obrazovka zčernala a Woolseyho pohltil pocit viny. S hlavou plnou myšlenek se ocitl před dveřmi Myruse, do kterých po zazvonění vstoupil.

„To je nehorázné chování pane Woolsey, já jako vrchní představitel planetární Koalice mám právo na okamžité jednání," prohlásil naštvaně Myrus.
„Tady nemáte žádné právo a o tom, co je a není důležité, s prominutím rozhodnu já, jste na půdě ovládané lidmi, moje země, moje pravidla," odpověděl nevrle Woolsey, „a co vlastně chcete?" Zeptal se.
„Jelikož neplníte závazky, ke kterým jste se zavázal, jsem nucen, Vám odebrat velení nad Atlantidou," pověděl Myrus odvážně.
„Cože?!" Pověděl rozzuřeně Woolsey.

Ten se otočil a odešel dveřmi pryč z pokoje. Po pár minutách, kdy mu málem vybuchla hlava vztekem, došel do svého pokoje, kde si ihned pustil Beethovenovu pátou symfonii, aby se uklidnil. Jakmile usedl do křesla, z nervového vypětí omdlel. Po necelé hodině, kdy byl Woolsey mimo, se ozval pokojový interkom.

„Pan Woolsey do kontrolní místnosti, pan Woolsey do kontrolní místnosti," přikázala Amelie, aby se Woolsey dostavil.

Když se Woolsey probral a podíval se na hodinky, rychlostí světla vyrazil do kontrolní místnosti. Zde již na obrazovce čekal netrpělivý Todd, který s rukou téměř u Rodneyho vyčkával na verdikt. Z Woolseyho tekly potůčky potu proudem, jakoby stál v prostředku lávového pole. Když už se chtěl konečně vyjádřit, Todd provokativně začal vysávat život z Rodneyho hrudi.

„Přestaňte, pošleme Vám ty ZPM," pověděl naštvaně Woolsey.
„Jsem rád, že jste se rozhodl správně, nebylo by moudré zabít doktora McKaye, teď když ho budete potřebovat," prohlásil vítězně Todd.

A s mrknutím oka odeslal Todd souřadnice planety, kde mělo dojít k předání. Brána se zavřela a Woolsey nechal do bedny zabalit čtyři ZPM se kterými prošly dva po zuby ozbrojené týmy v převlečení. Ihned, jak prošly bránou, mířila na ně početná armáda wraithů svými zbraněmi. Se srdcem až v krku pomalu položili bednu se ZPMky a čekali, co bude dál. Wraith u DHD začal zadávat adresu. Oba týmy okamžitě ulehly k zemi, když jim nestabilní vír částic málem rozložil hlavy na miliardy malých atomů.

„Můžete jít," řekl jeden z Wraithů.
„Bez plukovníka Shepparda a podplukovníka Lornea nikam nepůjdeme," křikl Robertson, velitel eskortního týmu.
„Buďto půjdete sami nebo skončíte stejně jako vaše týmy," zabručel Wraith.

Ve snaze nic neriskovat se oba týmy otočily a při zadání IDC prošli zpět na Atlantidu. Za nimi ještě Wraithové prohodili omračovací kouli, kterou však rychlostí blesku zlikvidovali přihlížející vojáci pár ranami z ručních pistolí.

„Předpokládám, že týmy Shepparda a Lornea, tam nebyly?" Zeptal se Woolsey, který pochyboval.
„Je mi líto pane," odvětil Robertson.

Přičemž Woolsey opět odešel směrem k Myrusovu pokoji. Tentokrát ani neklepal a rovnou do něj vešel.

„Takže si to vyjasníme. Koalice z bůhví jakého důvodu čeká, že vám jen tak přenechám Atlantidu," pověděl Woolsey, který si to chtěl vyjasnit.
„A ještě jednu vaší vesmírnou loď, která je podle Vašich popisů schopná zničit celé armády Wraithů," prohlásil Myrus.
„A chápete vůbec, co chcete? Jste si stoprocentně jistý? Protože i já se pomalu začínám chovat jako generál O'Neill a buďte rád, že se tak nechovám zcela úplně, protože jinak už byste byl na cestě domů, s pořádným kopancem do zadku," odpověděl Woolsey podrážděně.

Stejně jako v předchozím případě se Woolsey otočil a odešel, protože měl nervy tak akorát před prasknutím a Bůh nechtěl, aby byl Woolsey v tomhle pokoji ani o vteřinu déle. Úplně červený v tváři se procházel po městě a přemítal, co mohl udělat a jak se mohl vyvarovat chybám, které udělal. V polovině procházky okolo jižního mola se ve vysílačce ozvala Amelie.

„Pane Woolsey, přijďte do kontrolní místnosti prosím," promluvila Amelie.

Po pěti minutách rychlejší chůze a přesunem pomocí transportéru se v kontrolní místnosti objevil Richard Woolsey, který celý netrpělivý očekával spojení s Toddem. Když však pohlédl na obrazovku, byla černá, i brána byla zavřená. Když už se chtěl zeptat, co se stalo, zpoza zad na něj Sheppard bafl.

„Co to k čertu, plukovníku, Vy chcete, aby mě trefil šlak? Po dnešku mi hrozí trojitý infarkt a to jsou teprve dvě hodiny odpoledne," prohlásil šokovaně Woolsey a rozdýchával Sheppardovo bafnutí.
„Promiňte, co takhle jsme doma?" Zeptal se Sheppard a pak ještě dodal, že je Todd jen tak pustil.
„Jste si jistý?" Zeptal se nevěřícně Woolsey.
„Nejsem," odpověděl zábavně Sheppard, protože on si dělá ze všeho vtípky.
„Ošetřovna, hned!" Rozkázal Woolsey.
„Ano mami," pověděl Sheppard a všichni se vydali na ošetřovnu, ale Woolsey mu řekl, že se s ním musí sejít v zasedačce.

O dvacet minut dorazil Sheppard a hned se zeptal co se děje.

„Plukovníku, v pokoji pro hosty čeká Myrus, zmocněnec Koalice pegasuských panet," prohlásil Woolsey.
„Jo tenhle kokot," odpověděl Sheppard, „a co chce?" Zeptal se na závěr.
„Atlantidu a jeden z našich křižníků," odpověděl Woolsey.
„Heh, můj názor znáte," pověděl Sheppard.
„Ano a můžu poprosit?" Zeptal se Woolsey, zda ho vykope pryč z Atlantidy.
„Ale jistě, s radosti," usmál se Sheppard a vydal se za Myrusem.

Po deseti minutách stál Myrus před otevřenou bránou v domnění, že s ním půjde Woolsey na jeho planetu, aby vyjednával o předání Atlantidy. Když však stále nikdo nešel a plukovník se začal velice divně usmívat, došlo mu, o co tu jde.

„Vyřiďte té Vaší zakrslé Koalici, že si může své požadavky strčit do...," Sheppard nestihl doříct větu, když ho přerušil Woolsey.
„Plukovníku!" Okřikl Shepparda Woolsey.
„Je konec Myrusi," pověděl Sheppard.

Se slovem konec šťouchl Sheppard do Myruse, který se zaklopýtáním vpadl do brány. Na druhé straně vyletěl stejně, jako vešel a při pádu si rozbil hlavu o kámen ležící pár kroků od horizontu události.