Návrat Grindelwalda

1.kapitola - Dopis

Pohled Mloka

Seděli jsme s Tinou na lavičce a pozorovali měsíční svit. Tu a tam jsme se na sebe podívali, ale zase rychle odvrátili zrak. Události minulých dnů se na nás podepsaly. Aby ne, když jsme přišli o někoho, na kom nám záleželo!                                                                       

Ač jsem Grindelwalda nenáviděl, musel jsem mu uznat výborné manipulativní schopnosti. Nejenže na svou stranu přetáhl tolik lidí, ale i Tininu sestru! Ach, Queenie. Proč? Proč jsi k němu přešla? Náš tým tak ztratil jednoho člena. Jacob přítelkyni, já kamarádku a Tina sestru. A Theseus? Konečně měl to, co si právem zasloužil. Lásku. Proč i on ji musel ztratit?

Ze smutných myšlenek mne vyrušil třepot ptačích křídel. Zvedl jsem hlavu. Na koleni mi přistála sova a v zobáčku držela dopis. Pomalu jsem sově vytáhl dopis a pohladil ji po bílém peří. Sova zmizela.

,,Co je to? " zeptala se Tina. Prohlížel jsem si dopis a přemýšlel, od koho je. Nic nečekám. Pokud ovšem...

Roztrhl jsem obálku a vytáhl zažloutlý list. Má domněnka byla správná. Ten dopis byl od Tauriel.

Pohled Tiny

Mlok si prohlížel obálku a po chvíli ji roztrhl. Vytáhl zažloutlý list papíru a rozložil ho. Pousmál se. ,, Píše mi sestřenice." Podržel dopis tak, abychom na něj viděli oba.

Ahoj bratránku!

Před chvílí jsem opustila Berlín. Krásné město, to musím uznat. Zrovna jsem na lodi, která pluje do Londýna. Jelikož nemám v plánu žádné cesty, rozhodla jsem se vás navštívit. Těším se. Tauriel.              

,,Celé tři roky jsem ji neviděl. Když jsme byli děti, tvořil jsem spolu s bratrem a Tauriel super trojku. Jenže Tauriel se po vystudování rozhodla cestovat a s bratrem jsme se odcizili. Naše trojka se rozpadla."  

Tauriel musí být úžasný člověk. Těším se, až ji poznám. 

Najednou jsem si uvědomila, jak jsem unavená. Byla jsem z těch minulých dní vyřízená víc, než jsem si myslela.

Mlok si toho všiml. ,, Pojď, můžeš přespat u mně, stejně jako Jacob." 

,, Děkuji, ale nechci obtě..."

,, Neobtěžuješ, pojď," zvedl se. Vstala jsem a chystala se jít s ním, ale sotva jsem pletla nohama. Chtěla jsem jít po svých, jenže to by nebyl Mlok, kdyby mi to nepřekazil. Podtrhl mi nohy a vzal mě do náruče. 

,,Pane Scamandere, mám vlastní nohy a umím chodit, to dojdu!" snažila jsem se mu to vymluvit. Ve skutečnosti jsem však byla šťastná. O tomhle jsem tajně snila, ale nikdy bych si nemyslela, že se to splní. ,, Jsi unavená, Tino. Vždyť se sotva na těch nohách udržíš. Měla by sis odpočinout." Byl neoblomný. Radši jsem už nic neříkala. Unaveně se mi klížily oči.     

Téměř jsem spala. Jediné, co si ještě pamatuji je, jak mě Mlok opatrně pokládal na postel. Byla měkká, teplá a pohodlná.