War Of Brothers (CZ)

WOB - 46. Díl > Mnoho otázek, žádné odpovědi.

*Pohled třetí osoby*

Pro Louise to bylo neskutečně dlouhá doba, co čekal, kdy se jeho láska vrátí odtamtud, odkud by se nikdo nikdy nedostal. Držel její bezvládné tělo v náručí a čekal. Ignoroval kamínky, na kterých seděl, které nebyly zrovna dvakrát pohodlné, i studený vítr, který se nesl od jezera a chladil ho tak po celém těle, ale hlavně netrpělivě čekal, kontrolujíc hodiny.

Věděl, že jí to neměl dovolit, jenže on sám si myslel, že jí to nakonec rozmluvil. Vždyť to, co chtěla, udělat byla sebevražda, to věděla stejně dobře, jako on. A i když svého nejlepšího kamaráda zbožňoval, cítil výčitky, že i přesto nebyl schopen nechat Katie se obětovat i za předpokladu, že by dokázala Nialla vrátit.

Když už to trvalo pár hodin, došlo mu, že už tu takhle nemůže dál jen bezvládně sedět a nic nedělat. Opatrně vstal, i s ní v náručí a rozešel se zpátky k zaparkovanému autu.

U auta si pozvedl jedno koleno, aby mu nevypadla z náruče a on si mohl tak uvolnit alespoň jednu ruku a otevřít dveře od zadních dveří a opatrně ji položil dovnitř. Jakmile chtěl zavřít dveře, všiml si, jak její ruka, kterou položil na její břicho, sjela podél těla a zůstala nehybně trčet ve vzduchu. Na okamžik sekl víčka k sobě, skousl si spodní ret. Chtěl cítit bolest místo zármutku, proto se kousl tak, až ucítil pachuť krve, která mu vytryskla na místě, kde se jeho zuby setkaly se rtem. Raději tahle bolest, než ta z její ztráty.

Dovřel dveře, zasedl za volant, připoutal se bezpečnostním pásem, utřel si obličej od slz a naposledy se otočil, aby se ujistil, že tam Katie pořád je.

 „Zvládneme to, zlato, dostaneme tě z toho.“ slíbil jí těsně před tím, než s rachocením nastartoval motor a rozjel se pryč. 

*Katie pohled*

Zatím co pro Louise to bylo pár hodin, pro Katie jakoby se zastavil čas.

„Ale já tě nezabila, já tě ..“ dala jsem si ruce do vlasů, zavřela oči a snažila se vybavit si ten den. Copak je doopravdy možné, aby zabila svého kamaráda?

„Katie, to je dobrý. Už jsem se přes to přenesl a navíc, to nebyla tak úplně tvoje vina, byli jsme děti.“ než jsem se nadála na mých rukou spočinuly jeho.  Pomalu jsem otevřela oči a střetla se s jeho pohledem.

Cítila jsem, jak se mi do očí hrnou slzy, ale ať jsem se snažila sebevíc, nešlo mi je zastavit., tak jsem se jim poddala nakonec. „Já jsem nikdy nechtěla nikomu ublížit, Li.“

„Já vím, Katie. Taky ti to nevyčítám, jen jsem ti to připomněl, promiň. Neměl jsem.“ V jeho očích byla omluva, ale ještě něco. Za tím vším, jsem měla pocit, že je něco, co neříká, ale z nějakého důvodu, jsem se nevyptávala. Nezajímalo mě to.

O dalších pár minut později, mi to tam ukazoval. Jestli tohle bylo nebe, pak jsem si ho teda představovala naprosto jinak. Musím uznat, že se víc jak kdokoliv trefili bratři Winchesterovi. Doopravdy jsem měla pocit, že je to spíše jako jedna obrovská čekárna, kde člověk čeká, než na něj dojde řada, aby mohl konečně vejít do toho pravého nebe.

 Liam si všiml, že jsem zmlkla a jen se zvědavě rozhlížím kolem a usmál se.

„Nevypadá to tu podle tvých představ, co?“

Zmateně jsem se na něj podívala. Bylo to, jakoby přesně věděl, o čem jsem přemýšlela. Jen se pousmál a pokrčil rameny. „Taky jsem měl jinou představu o tom.“

Chápavě jsem přikývla a znovu se rozhlídla kolem. „Já už tady jednou byla. Pro Kola.“ Cítila jsem, jak Liam vedle mě se napřímil, jakoby ho to co jsem řekla, znepokojilo. Proč?