War Of Brothers (CZ)

WOB - 7. Díl > Děkuju, Loui.

„Co ten tady dělá?“ zvýšila jsem trochu hlas. Bylo mi jedno, že na mě Kol koukal zmateně, pohledem jsem probodávala Toma. „Já myslela, že jsi ..já nevím ..na Alijašce a sežrali tě medvědi?“

„Katie?!“ vykřikl zděšeně Kol a mírně naštvaně. Pohlédla jsem na něj, pak jinam. Zvedla jsem ruky do vzduchu, jako že se vzdávám. „Fajn, tak se bavte, já budu nahoře. Tady je na mě až moc jedovatý vzduch.“ Usmála jsem se láskyplně na oba, s velkou dávkou sarkasmu v něm a raději se šla vytratit.

Zabouchla jsem za sebou dveře a práskla sebou do postele. Tohle je jen zlý sen. Ono nestačí Tomlinson, on tu musí být ještě i Parker. Koukala jsem do stropu a nechala své myšlenky volně plynout. Dokud někdo nevešel dovnitř. Odvrátila jsem zrak od stropu. Jakmile jsem si všimla, kdo to vešel, posadila jsem se zprudka na posteli.

„Co tady sakra chceš? Neumíš klepat?!“

„Neměla by jsi být trochu milejší? Po té naší společné akci, co byla posledně bys měla mít větší respekt, zlato.“ Zasmála jsem se pobaveně.

„Respekt? To, že dostaneš do postele opilou dívku, ti nezaručí respekt, hlavně když ta dívka nejde dobrovolně, Gilberte.“ Usmála jsem se škodolibě. S ním to však ani nehnulo.

„Pokud vím, tak nedobrovolně to nebylo. Jayna šla dobrovolně.“

„Jasně,“ protočila jsem oči, „A já jsem potom kamarád s Tomlinsonem.“ Pronesla jsem sarkasticky, ale jen, co zaslechl slovo Tomlinson, zkameněl. Zmateně jsem svraštila čelo.

„Tomlinson? Louis, Tomlinson?“ zeptal se po chvilce. Usmála jsem se.

„Ale, zdá se, že i tebe dost nakrkl.“ Jen se zamračil. Zkrátil vzdálenost mezi námi a silou mě vytáhl z postele na nohy, až jsem sykla bolestí. „Au, pusť mě, ty blbe!“ vykřikla jsem na něj.

„Co máš kurva s Tomlinsonem?!“ vyštěkl mi do obličeje na oplátku. Byla jsem zmatená. Co tohle má být?

„Cože? Nic. Pusť mě sakra!“ pokusila jsem se mu vytrhnout, ale držel pevně.  „TOME!“ Pustil mě, okamžitě jsem si sedla na postel a prohlídla si zápěstí. Bylo mi jasné, že do rána budou fialové jako mé povlečení. „Co to do tebe vjelo?! Vím, že jsi kretén, ale že jsi až takový, tak to jsem vážně netušila. Vypadni z mého pokoje.“ Ukázala jsem mu rukou na dveře, ale nehnul se. „Vypadniii!“ zařvala jsem tak nahlas, až doběhl i Kol.

„Co tu proboha děláte? Proč ječíš?“ pohlédla jsem na podlahu.

„Chci jít spát, mohli byste laskavě vypadnout?“  

Lehla jsem si hned, co se za oběma zavřely dveře. Že já jsem se vůbec debil, vracela.

******

V pondělí po škole mě čekalo před školou překvapení v podobě Toma.

„Není to ..“začala Mina, ale přerušila jsem ji.

„Bohužel ano je. Prosím tě nečekejte na mě, já se už domů nějak dostanu.“ Otočila jsem se na Marcela a Minu, jen přikývli a dali se na odchod.

Zaslechla jsem, jak se jí zeptal, kdo to je a podle všeho, Mina mu to začala vysvětlovat, to jsem už ale neslyšela. Rozhodila jsem rukama a vydala se k němu.

„Co tady sakra děláš? To mě už i sleduješ nebo co?“

Jen se usmál a natáhl ke mně ruku, instinktivně jsem couvla o krok od něj. Jen se ušklíbl. „Kdysi ti mé doteky nepřidaly tak ..“ zřejmě nemohl najít to vhodné slovo, za to já ano.