War Of Brothers (CZ)

WOB - 37. Díl > Máme velký problém.

Ráno jsem se vzbudila s příjemným pocitem o jakém se mi už dlouho ani nezdálo. V momentě mi došlo, kde jsem a to jsem ještě neměla ani otevřené oči, které však o tohle poznání byly okamžitě otevřeny. Ztuhla jsem, když jsem přímo koukala do jeho očích.

„Dobré ráno, princezno.“ Usmál se na mě. Louis byl oblečený a já si byla stoprocentně jistá, že tohle není oděv, ve kterém usínal, čímž mi jen dával příčinu si myslet, že je vzhůru už delší dobu a pozoroval mě ve spánku. Jen při té představě se mi chtělo propadnout se.
„Dobré,“ odpověděla jsem mu šeptem a nervózně přejela pohledem po místnosti.

Louis se pohnul. Otočila jsem se zpátky na něj a překvapeně vydechla, když stejně jako já včera, položil mezi nás tác s jídlem. „Kdy jsi to stihl?“
Jen se usmál a vrátil se na své místo, v posteli. „Ráno, vstal jsem dřív, abych ti tu laskavost oplatil a tohle mi vzniklo. Jen doufám, že to bude poživatelné.“
Zasmála jsem se a i hned si vzala připravený toast. „Myslím, že to horší, jak mé výtvory nebude.“
„Jen aby, Kat.“ usmála jsem se a kousla.

O pár minut později jsem v sobě měla celý tác. „Páni, jestli takhle dobré snídaně děláš normálně, tak se chci takhle probouzet každý den.“ Pohlédla jsem na něj a svraštila obočí. „Co je?“ zeptala jsem se zmateně, když na mě upíral svůj pohled, znovu.
„Víš o tom, že to se dá snadno zařídit, že ano?“
Zhluboka jsem se nadechla. „Lou, já ..“
„Já vím, ale nemůžu si pomoct.“ Koukala jsem na něj se srdcem znovu až v krku. Co to se mnou dělá? Na okamžik jsem semkla víčka k sobě, abych si snad dodala odvahy, která mi jaksi chyběla a než jsem se nadála, začala jsem konat.

Louis odstranil tác, co působil jako bariéra, čemuž jsem se mohla k němu dostat blíž. Nemusela jsem se ani moc snažit, Lou si mě sám přitáhl do náruče, až jsem myslela, že se naše těla spojí v jedno. Rukou jsem mu zajela do vlasů. Jednoduché gesto, které jsem chtěla udělat už mnohokrát za tu dobu, co jej znám. Naše rty se spojily v jedno, ale nebyl to takový ten jemný polibek, ale plný vášně a chtíče.

Cítila jsem, jak jeho ruka zajela pod mé tričko a pomalým tempem studuje každičký kout mé pokožky. Aniž bych nad tím, co dělám, uvažovala, nechala jsem mu nad sebou veškerou kontrolu a jen se unášela jeho tempem.

****

Něco mi doléhalo k pravé straně obličeje. Něco lehkého, teplého a příjemného, skoro jako vítr. Pootevřela jsem lenivě oči, které jsem od sebe ani v nejmenším nechtěla odtrhnout násilím, protože byly stále těžké od únavy, ale jakmile se mi to podařilo, musela jsem se usmát. Louis byl jednou rukou opřený o matraci postele, skloněný, nade mnou a foukal mi do obličeje, což by vysvětlovalo větříček, co jsem prvně cítila.

„Jak ses vyspala?“ dolehl ke mně ten jeho sametový hlas. Musela jsem se pousmát.
„Musím říct, že dobře, na to, že jsme skoro nespali.“
Loui se usmál. „Dík za tu důvěru, cos mi včera ukázala, že ve mně máš.“
Otočila jsem se na břicho a lokty se podepřela. „Já nikdy neřekla, že ti nedůvěřuju, Lou. Myslíš, že potom všem je tu vůbec ještě ta možnost, že ti nevěřím? Vždyť jsi prakticky důvod, proč jsem stále tady.“
Louis se zatvářil, jakoby nad mýma slovama silně uvažoval, ale nějak jim nemohl přijít na pravdivost. Povzdechla jsem si, posadila se do tureckého sedu a přikryla se dekou.

Věděla jsem, co mu říct, aby mi věřil, ale věřila jsem těm slovům vůbec já sama? Nad čím to vůbec uvažuju, nemůžu ošálit jeho, natož sama sebe. Vím moc dobře, co ty slova způsobí, ale jestli je to šance, aby mi důvěřoval, pak jsem více než ochotná je vyslovit jako první.

Zhluboka jsem se nadechla, abych je vyslovila, když se rozlítly dveře a v nich stál udýchaný Marcel. Louis okamžitě zareagoval a i když jsem kolem sebe měla deku, zakryl mě ještě svým tělem, když se posadil, tak aby mě nešlo vidět. Marcel okamžitě vycouval za dveře, ale nechal je otevřené.

„Omlouvám se, nechtěl jsem, měl jsem zaklepat, ale ..“ nastala dramatická odmlka, při které jsme si s Louisem vyměnily pohledy.
„Ale?“ zeptal se nedočkavě Louis, když Marcel neodpovídal.
„Máme velký problém,“ bylo jediné, co řekl a mě bylo jasné, že si budu muset nechat své magické slova pro jinou dobu.

______________________________________

Ahooj,
tak konečně jsem něco vyloudila. Je to sice otřesné, ale je to další díl po dlouhém době a snad se najde aspoň jeden človíček, kterému se to bude líbit.  Já chtěla trochu rozepsat jejich scénu v posteli, ale nejsem na to expert, tak jsem to raději nechala takhle ..pardon.

Btw, děkuju všem, co vydrželi! Moc to pro mě znamená!