War Of Brothers (CZ)

WOB - 28. Díl > Západní cesta v parku

I hned jsem sebrala svůj mobil a vytočila Kolovo číslo. „Prosím, zvedni to. Kole, no ták zvedni to.“ Když se mi ozvala ženská, se slovy, že jsem se dovolala do záznamníku, vypnula jsem to. Rozeběhla jsem se směrem ke schodům, abych si vzala mikinu, protože na poměry ve městě bylo už příliš chladno, když se ozval zvonek. Zastavila jsem se uprostřed pohybu a otočila hlavu ke dveřím. Všimla jsem si, že za nimi někdo stojí.

„Haló? Kdo je tam?“ zamračila jsem se. Tohle je absurdní.

„Kat, to jsem já, Tom.“ Oddychla jsem si a otevřela mu dveře. „Konečně, musím s tebou mluvit.“ Vpálil do domu dřív, než jsem stihla vůbec říct „ahoj“.

Pousmála jsem se. „Hezké, ale já spěchám. Musím zajít do nemocnice a ..co je?“ zeptala jsem se, když na mě upíral svůj zrak.

„Kvůli Kolovi?“ přikývla jsem. „Jak to víš? Zrovna jsem ti to přišel říci, tak jak víš, že je ve špitále?“ pootevřela jsem pusu, kterou jsem pak raději zase zavřela, protože jsem mu nechtěla lhát. „Víš co, Tome? Jen si skočím pro mikinu a povím ti to cestou, ano?“ jakmile přikývl, vydala jsem se znovu k sobě do pokoje, abychom mohli, co nejdříve vypadnout. 

****

„To snad si děláš srandu, ne?!“ rozkřikl se v nemocniční chodbě Tom. Až pak si uvědomil, kde je, když po něm sestřička na recepci hodila naštvaný pohled, tak jen zvedl ruku na místo omluvy a posadil se zpátky na sedadlo, ze kterého před chvílí vyskočil. „Jak jsi to sakra mohla tajit? Tohle všechno?!“

„Já nevím, prostě jsem ..“ prohrábla jsem si rukama vlasy. „Nevím, jednoduše mi to příšlo, že začínám šílet a nechtěla jsem vás do toho zatahovat. Navíc Zayn říkal, že jsem na to sama a..“

„Zayn? Ten duch, co vidíš?“ zeptal se zaskočeně. Zamyslela jsem se. „

Zayn není duch přece, teda technicky vzato není duch.“ Zamračila jsem se, když na mě visel pohledem, který jasně dával najevo, co si o tom myslí. „Znáš seriál Lovci duchů?“

Přikývl. „Ale nechápu co to ..“

Zvedla jsem ruku, abych ho umlčela. „Tak tohle je něco podobného, jenže bez draků a vlastně tu nenajdeš ani bratry Winchestrovy.“

„Kat, já jsem naprosto mimo mísu.“ Konstatoval. Povzdychla jsem si.

„Zayn mi to vysvětlil takhle. Na světě existují lidi s darem, který nazývají, dar „vidění“.“

„Ten máš ty?“ skočil mi do řeči, jen jsem přikývla a pokračovala.

„Dar vidění je něco jako šestý smysl, pomáhá mi vidět to, co vy nevidíte, jako třeba zaseknutý lidi tady.“ Chápavě přikývl. „Takže duchy,“ dala jsem raději věci na pravou míru, než mě znovu přeruší s nějakou otázkou. „Ten kdo má dar, může pomáhat lidem, tedy mrtvým lidem, dostat je na druhou stranu.“

„Proto za tebou ve škole přišla ta dívka.“ Přikývla jsem. „Ale Kol není mrtvý, proč za tebou přišel i on?“ Nad touhle otázkou jsem se zamyslela, než jsem však stačila přijít na rozumné řešení, ozval se vedle mě hlas.

„Je v komatu, to je částečná smrt už sama o sobě.“ Otočila jsem se na Zayna, který seděl přímo vedle mě.

„Jak to myslíš, částečná smrt?“ zeptala jsem se ho, aniž bych se podívala na Toma. Ten jen zmateně koukal, kam koukám já. Až když si odkašlal, podívala jsem se na něj. „Jo, ehm ..“

„Nech mě hádat, Zayn?“ přikývla jsem.

„Počkej, on něco ví.“  Nevině jsem se pousmála a zase otočila na Zayna. „Jak jsi to myslel, že je v částečné smrti?“