War Of Brothers (CZ)

WOB - 8. Díl > Projekt u Tomlinsonových

Hned z rána jsem byla ve škole protivná, čehož si všimla především Mina. „Co se ti stalo?“ dotančila ke mně, když jsem si zrovna vyndávala ze skříňky učebnice. Protočila jsem oči. „Co by se mělo stát? Krom toho, že ten blb je u nás doma, jako doma.“ Mluvila jsem, zatím co jsem si dávala věci do tašky. Mina jen chápavě přikývla a opřela se zády o skříňky. Zarazila jsem se v pohybu a pohlédla na ni. „Co?“

„Nic jen, nezdá se ti, že sem Tomlinson a spol moc kouká?“ pohlédla jsem zmateně na ni a pak se podívala směrem, kterým koukala ona.

Hned jsem se otočila zpátky ke skříňce a zavřela ji. „Asi nemají nic lepšího na práci.“ Pokrčila jsem rameny a vydala se ke třídě. Ve dveřích mě zastavila blonďatá holka ze třídy, Kelly, myslím. „Mohla by jsi dát tu ruku pryč? Ráda bych prošla.“

„Chci tě jen varovat, Mikaelsonová.“ Zmateně jsem se na ni podívala. „Drž se dál od Tomlinsona.“ Procedila skrz zuby. Usmála jsem se.

„Tak to se asi nestane. Nedovolím, aby mu někdo ubližoval, takže sorry.“ Na okamžik se zatvářila zmateně, pak se podívala na Marcela ve třídě a zasmála se. „Ale ne ty blbá, já myslela Louise Tomlinsona. Ne toho šprta.“

„Co já mám, co s Louisem?“ zeptala jsem se jí, protože mi to stále nedocházelo. „Viděla jsem tě ráno mu vracet mikinu, drž se od něj dál.“ Řekla znovu, když se rozešla do třídy, nezapomněla do mě drcnout. Jen jsem za ní koukala jako puk.

„Co chtěla?“ došla ke mně zezadu Mina. „Co já vím.“ Pokrčila jsem rameny a vydala se ke své lavici.

Dělali jsme práci ve trojicích, takže jsme si logicky přivzaly Marcela, který byl nadšený, konečně nemusel dělat celý projekt sám. „Takže se setkáme u vás?“ probodla jsem Minu pohledem, když to navrhla a koukala přitom na Marcela. Já nechci k nim, pomyslela jsem si. „Vlastně, můžeme. Máma dnes bude péct, takže k večeru klidně můžete přijít.“ Usmíval se. Hádala jsem, že si domů moc lidí zřejmě nezval. Nakonec jsme se dohodli, že v 6 u něj.

Jen, co jsem otevřela dveře do domu, přivítali mě dva hlasy. „Bezvadný,“ procedila jsem skrz zuby a šla rovnou k sobě. Na schodech mě však zastavil Kol. „Ani nepozdravíš?“

Otočila jsem se na něj a už i na Toma, zpátky jsem pohlédla na bráchu. „Stejně už máš o zábavu postaráno a navíc, jen si vezmu věci a jdu zase. Musím udělat projekt, takže jdeme s Minou k Marcimu.“ Otočila jsem se zpátky k odchodu, když se ozval Tom.

„K Tomlinsonovi? Já myslel, že ho nemáš ráda.“ Ušklíbla jsem se, než jsem se otočila.

„Nemám ráda Louise, i když je pořád lepší jak ty a co se týče Marciho, tak ten je zlatý. Ještě něco, nebo laskavě můžu se odporoučet?“ Kol nic neřekl, takže jsem co nejrychleji zmizla nahoře a začala si chystat do tašky věci.

Přehodila jsem si tašku přes rameno a vydala se ke dveřím. Otevřela jsem je a málem vrazila do Kola. „Můžu na chvilku nebo spěcháš?“

Otočila jsem se do pokoje a vyhledala hodiny. „Pojď dál, mám tak deset minut ještě.“ Pustila jsem ho dál. Sedla jsem si na okenní parapet a nechala ho usednout na postel. Mnuls i ruce, zřejmě netušil, jak začít. Takového ho neznám.

„Kol, děje se něco?“ Naše pohledy se střetly. „Musím ti něco říct.“

„Jsem jedno ucho.“ Usmála jsem se, ale hned co začal mluvit, jsem toho litovala.

Zrovna jsem stála před domem Tomlinsonových a čekala na Minu. Když se za mnou ozval smích, otočila jsem se a usmála. „Ahoj,“ usmála jsem se a vydala se zazvonit. Asi za minutu se otevřely dveře a v nich stál Marci. „Ahojte, pojďte dál.“ Uhnul nám z cesty, takže jsme vešly. „Máte to tu krásné.“ Pochválila jim Mina jejich dům. Bylo zřejmé, že ho to potěšilo. Ve dveřích se objevila jeho máma s úsměvem. „Ahojte, děvčata. Marcel mi o vás hodně vyprávěl. Vítejte u nás doma.“ Potřásla si s námi ruce.