War Of Brothers (CZ)

WOB - 41. Díl - Hezký den = katastrofa

„Proč? Co chceš vyřešit? Zayn si vzal Tomovo tělo, díky němuž dokáže všem, komu bude chtít ublížit, včetně vás.“
„Včetně tebe, Kat.“ opravil mě.

Zhluboka jsem se nadechla, moc dobře jsem věděla, kam tím směřuje.
„Loui, já se přece nehodlám jen tak ..“ než jsem stihla dokončit větu, přerušil mě když se na stole začal pohybovat jeho mobil a vyzvánět. Oba dva jsme pohlédli na jméno volaného.„Ty to nezvedneš?“ zeptala jsem se zmateně, když se k ničemu neměl. 

„Nezvedám cizí čísla.“ Ujasnil mi a pohlédl od mobilu na mě.
„Ale tohle může být důležité.“ Zamračila jsem se, sebrala telefon a než něco stačil namítnout, zvedla jsem to.

 „Halo?“ Zamžikala jsem očima po stole, když se neozývalo ze sluchátka vůbec nic. „Halo?“ zopakovala jsem a stále nic. „Ha-.“ Než jsem se stačila zeptat po třetí, Louis mi vytrhl mobil z rukou a sám si ho přiložil k uchu a zeptal se na stejnou otázku, na kterou jsem se už ptala dvakrát, ale se stejným výsledkem. Nakonec to položil a odložil mobil zpátky, kde byl. „Divné,“ konstatoval nakonec. Jen jsem pokrčila rameny a dál se věnovala svému latte, abychom mohli už odejít.***

Než jsme se dostali od Costy do naší uličky, zastavili jsme se ještě v obchodech, což Louis přímo nesnášel.

Po asi sté otázce, zda si mám vzít tyhle nebo tyhle boty, to vzdal a odešel před obchod, cestou si samozřejmě nezapomněl něco mumlat pod vousy, čemuž jsem se musela jen zasmát a tím ho ještě víc namíchla.

Když jsme zabočili za roh, spatřili jsme u našich domů až podezřele moc aut – policejních. Zmateně jsem se podívala na Louise a instinktivně mu stiskla více ruku, za kterou mě držel. Sám se rozešel blíž, takže jsem jej následovala, ale už když jsme se blížila k nim, se mi svíral žaludek tušením a obavou.

Došli jsme k Louisovým dveřím, ale než je stihl otevřít, otevřely se samy. Teda otevřel je policejní strážník, co zrovna vycházel z domu. Všichni tři jsme se trochu sekli, když jsme před sebou stanuli tváří v tvář, ale na rozdíl od našich zmatených výrazů, které zůstaly, jeho se změnil v soucitný. Přimhouřila jsem oči. Marcel.

„Marceli?“ nečekala jsem na vysvětlení. Pustila jsem se Louise, proklouzla do domu a očima těkala po obyváku a hledala Marcela.

V obyváku stáli další tři policisté, Johanna a ..

„Kole?“ zeptala jsem se zmateně, když jsem spatřila sedět v křesla svého bratra. Kol se na mě otočil. Na jeho tváři se objevila úleva. Během vteřiny byl u mě a pevně mě objímal, zatím co já stále tápala, co se děje.

„Bože, Kat, tolik jsme se báli, kde jste sakra byli?!“ zvýšil po chvilce hlas. Zmateně jsem vyhledala očima Louise, který byl stejně zmatený, ale nepromluvil.

„V Costě, v knihovně a ..v obchodě. Co se děje, Kole?“ zeptala jsem se na otázku, která mi v hlavě kolovala už pár minut. Nedostala jsem odpověď, protože se z kuchyně vynořil Marcel. Oddechla jsem si jako nikdy, když jsem ho spatřila se zmrzlinou v jedné ruce a s lžící v druhé. Takže tu nebyli kvůli němu, ale proč potom? Otočila jsem se zpátky na bratra, stále jsem čekala na odpověď.

Kol ale pohledem vyhledal Louise.

„Mysleli jsme, že jste zmizeli, když jste nikdo nebrali telefon. Volali jsme vám snad stokrát během celého dne, ale neodpovídali jste, tak jsme dostali strach.“

„Mě nikdo dnes nevolal,“ zaprotestovala jsem a pro jistotu si zkontrolovala telefon, kde jsem doopravdy neměla ani jeden zmeškaný hovor.

„To neznámé číslo,“ pronesl Louis téměř neslyšitelně.

„Cože?“ otočila jsem se na něj zmateně. Louisův a můj pohled se střetl.

„Dneska mi volalo to neznámé číslo.“ Vysvětlil. Jen jsem zmateně koukala, protože jsem nechápala. „Myslím, že to byl Zayn.“ Zamračila jsem se, protože jsem stále nechápala. Louis to nakonec vzdal a pohlédl na svou mámu. „Proč jste nás vůbec hledali?“

Johanna se pomalu zvedla z gauče, na kterém doposud seděla a pohlédla na svého nejstaršího syna.

„Jde o Nialla, zlato.“ Nebyla jsem jasnověděc, abych věděla, co přijde, ale i tak jsem měla pocit, že se se mnou brzo zatočí celý svět a nebude to nic příjemného.

 „Je mi to líto, zlato.“ 

______________

Jop, a prosím nebijte mě, já vím, že to vypadá ..divně, ale jak mám ve zvyku, ne všechno je vždy tak jak to zrovna vypadá, to přece víte ..i když ..:D