Mé tělo, duše i jméno je Zmijozel

Kapitola LXI.

... O mnoho dní později 

Byla jsem ve své kryptě a snažila se vyvolat ducha Brumbála. Po půl hodině zaříkávání se mi to podařilo... Byla jsem ve sklepení, jenže bylo bílé.

"Isabel?" zaslechla jsem Brumbálův hlas.

"Mám otázky ohledně Relikvií smrti."

"Co s nimi?"

"Kde jsou ty další dvě? Co hůlka?"

"Tu hůlku jsem měl v držení já."

"A co neviditelný plášť?"

"Ten má Harry."

"Takže když jsem byla ve škole... všechny tři Relikvie byly u sebe."

"Ano. Jak se daří Harrymu?"

"Objevili jsme spolu další Viteál... Už zbývají jen čtyři."

"Dávej na něj pozor... A na sebe taky."

"Dobře... Už budu muset jít."

"Hodně štěstí," řekl Brumbál a já otevřela oči, čímž jsem se objevila zpět mezi živými.

Má to své výhody patřit jak mezi živé, tak ty mrtvé.

Vyšla jsem ze sklepení a ty dva se na mě dívali - čekali odpověď.

"Mluvila jsem s mrtvými," odpověděla jsem. "Teda... Jen s jedním."

"Tos nám to nemohla říct? Ani netušíš, jak tu bylo strašidelně," ozval se Sirius.

"S kým jsi mluvila?" zeptal se Moody a jeho oko se otočilo o 360 stupňů.

"S Brumbálem."

"Cože? Vždyť tady jeho tělo nemáš."

"Tohle byla jiná magie... Tohle je víc náročnější a zvládne ji jen ten, kdo patří, jak do světa živých, tak i mrtvých. Což já jsem... Jde o to, že otevřu bránu do světa mrtvých a duševně se tam přenesu."

"Jaké to bylo?"

"Byla jsem pořád ve sklepení, ale bylo bílé a nikde nebyla žádná rakev... Byla to prázdná místnost... a kousek ode mě stál Brumbál. Bavili jsme se spolu."

"O čem?"

"Potřebovala jsem odpovědi... Ohledně Relikvií smrti."

"Proč?"

"Protože existují," řekla jsem jakoby nic. 

"Pán Zla touží po té první. Bezové hůlce... Kámen vzkříšení ani neviditelný plášť ho nezajímá... Neviditelný plášť je ve vlastnictví Harryho... Bezová hůlka je pohřbená s Brumbálem a..."

"A ten kámen?"

"Ten mám já... Už několik desítek let."

"Je tady?" zeptal se Pošuk a já pro něj došla.

"Já ho nepotřebuji, jelikož mluvím s mrtvými jinými způsoby."

Sirius si ho nasadil a po chvíli se u nás ukázal James Potter.

"Ono to funguje," řekli jsme všichni tři a já si prsten vzala zase zpět.

"Slečno, jeden netopýr se vrátil," ozval se skřítek a já vyšla ven.

"Co se děje?" zeptala jsem se a netopýr si sedl na mé rameno.