Mé tělo, duše i jméno je Zmijozel

Kapitola LIII.

... O pár dní později

"Co ty knihy?" zeptala jsem se, protože jsem ho s nějakou dlouho neviděla.

"Zajímavé vyprávění o  té černé magii."

"Člověka, co tu knihu napsal, za to zavřeli do Azkabanu... Bystrozorové té doby se snažili najít ten originál, avšak u něj doma nenašli nic z jeho rukopisů."

"Hádám, žes to byla ty."

"Popravdě ne... Já jsem to získala, až u toho, kdo to ukradl."

Šli jsme dlouhou chodbou blízko koupelny, přičemž jsem zaslechla křik a během chvíle kolem nás proběhla Uršula.

"Vražda, vražda v koupelně, vražda," křičela a já jsem se spolu se Severusem ihned rozeběhla směrem do koupelny.

Vběhli jsme tam a já viděla Draca v kaluži jeho vlastní krve. 

Severus začal říkat nějaké protikouzlo. Slova se spíš podobala písni, ale hlavní bylo, že to zabíralo.

Potter, který to udělal, raději odešel... Nejspíš udělal dobře, protože bych ho nejspíš zabila.

Když bylo kouzlo dokonáno, klekla jsem si k Dracovi a on mě pevně objal.

"Musí na ošetřovnu," řekl Severus a já přikývla.

"Tak jdeme," řekla jsem a zvedla se s ním.

V mém objetí se cítil bezpečněji, takže kolem mně obmotal nohy a já mu podpírala zadek, aby mi nespadl. 

"Bude dobře," šeptala jsem mu do ucha. "Donesu ho na ošetřovnu," řekla jsem Severusovi a on přikývl. 

Věděl, že Draco se teď nejspíš ode mě neodtrhne. Donesla jsem ho na ošetřovnu a položila na lůžko. Madam Pomfreyová nás nechtěla rušit - pochopila, že bude lepší si nás nevšímat.

"Isabel," řekl Draco tiše.

"Odpočiň si," řekla jsem. "Budeš to potřebovat."

Chtěla jsem odejít, ale Draco mě chytl za ruku.

"Nechoď... prosím."

Sedla jsem si tedy zpět a Draco mě objal. Držel mě pevně a já se pak pomocí své moci vznesla nad postel, přičemž Draco si mě přitáhl k sobě a já tak seděla na posteli, což v tu chvíli dělal i on.

"Jsem tady," řekla jsem a hladila ho po vlasech.

"Děkuju," šeptl a podíval se na mě.

Přiblížil ke mě hlavu a políbil mě. Netrvalo dlouho a odtáhl se ode mě, aby si mohl sundat košili. Byl jen v kalhotách a pevně mě objal. Začal mě líbat a já se nijak nebránila... Po chvíli jsem však zaregistrovala otevření dveří, takže jsem toho nechala a jen ho držela v náručí.

Dala jsem Dracovi pro všechny případy nemocniční pyžamo, aby nenastydl a nevypadalo to divně.

Zaregistrovala jsem Severuse, takže jsem Draca položila a dala mu Bezesný spánek, aby si odpočinul.

... O chvíli později

"Bylo to jen přátelské objetí," odpověděla jsem v jeho kabinetu.

"Nevypadalo to tak!"

"Dodává mu to pocit bezpečí... Alespoň na chvíli."

"Nemá právo se tě takhle dotýkat!!"

"Znám ho od narození... Důvěřuje mi! Má ve mě větší důvěru než u tebe!! Ty ho nikdy nebudeš schopen obejmout a mile mu říct, že jsi u něj a že je v bezpečí!!!"

Odpověď jsem na něj vyprskla ve vzteku - on se neovládl a vrazil mi facku, kterou jsem si popravdě zasloužila.

Během chvíle se mi na obličeji objevila modřina, která se ihned začala regenerovat a po vteřině po ní nebyli ani památky.

"Teď víš, co jsi za zvíře, Snape," řekla jsem a vyběhla z kabinetu do svého pokoje, kde jsem se opřela o zeď a byla jsem tam téměř celý den.

Prostě jsem jen tak seděla a očima propalovala protější zeď. Po několika hodinách jsem se zvedla a zamířila do koupelny, kde bylo zrcadlo.

"Jsi fakt blbá Isabelo!" řekla jsem sama sobě. "Vážně blbá!! Jaký pak blbá, jsi příšerná!!!"

"Slečno," ozval se něčí skřítek a já se po něm podívala.

"Ano?"

"Ředitel Brumbál vás čeká v ředitelně."

Vyrazila jsem tam a ani mě už nepřekvapovalo, když tam byl Harry.

"Máme tu vzpomínku," řekl a všichni jsme se podívali do Myslánky.

Byl to Křiklanův rozhovor s Tomem, ve kterém mu řekl i Viteálech. Mocných předmětech černé magie. Je to rozdělení své duše a uchování jedné části v daném předmětu.

"Co to může být?" zeptal se po Harry a teprve teď jsem začala vnímat rozhovor mezi jím a Albusem.

"Cokoli," odpověděl a šel ke svému stolu, kam jsem šla i já s Harrym. "Nejobyčejnější předměty... Například prsten, nebo kniha," dodal ředitel a ukázal nám deník, který se Harrymu podařilo v Tajemné komnatě za pomoci Baziliška zničit.

Harry se musel zeptat na ten prsten.

"Byl Voldemortovi matky. Bylo těžké ho najít a ještě těžší zničit... Ten prsten je však kopií."

"Kopií, pane?" zeptal se Harry nechápavě.

"Ten pravý mám já," řekla jsem a ukázala mu ho. "Tenhle jsem vytvořila, aby si ničeho Gauntovi nevšimli... Viděl ty vzpomínky?"

"Ano," odpověděl Albus.

"Kdyby někdo zničil všechny viteály-"

"Zničil by Voldemorta," dokončil Brumbál Harryho myšlenku.

"Můžou být schované kdekoliv," ozval se chlapec-který-přežil.

"Ale magie. Zejména černá magie... zanechává stopy."

"Tom mluvil v té vzpomínce o čísle sedm, že?" ozvala jsem se a oba mi dali za pravdu.

"To jsou ty vaše cesty ze školy," ozval se Potter.

"Ano," odpověděl Brumbál.

"Takže nám jich zbývá pět," ozvala jsem se a zapojila mozek. "K oběma věcem měl nějaký vztah, nebo ne?

"Měl."

Opřela jsem se o stůl a můj náhrdelník se začal houpat ze strany na stranu.

"Pochybuji, že by vytvářel viteál z něčeho, co by pro něj nic neznamenalo," začala jsem svoji myšlenku. "Bude to muset být něco nenápadného a zároveň pro něj cenného."

"Možná, že jsem našel další," ozval se Brumbál a oba jsme se na něj podívali. "Tentokrát ale nemám naději ho zničit sám," řekl směrem k Harrymu.

Potom, co Harry odešel jsem se podívala směrem na ředitele.

"Kde?"

"V jeskyni, kde mučil další dvě děti ze sirotčince."

"Vím, jak to místo vypadá," řekla jsem, což ho překvapilo.

"Jak to, že to víš?"

"Bylo to místo, kde zemřel Regulus Arcturus Black."

"Jak-"

"Krátura mi poslal znamení, že je v nebezpečí... Je to zlé místo... Trvalo mi dva dny odtamtud dostat jeho tělo."

"Hádám, že odpočívá ve tvé kryptě."

"Ano... je v jedné z těch vzdálenějších. Měla jsem štěstí, že si ho Sirius nevšiml."