Mé tělo, duše i jméno je Zmijozel

Kapitola VI.

... Začátek 15+ části

Netopýři a hadi byli tak hodní a do domu zavedli jednoho pohledného mladíka a to jen ve spodním prádle. 

Nechtěla jsem vědět, jak se jim to podařilo... Opravdu ne.

Dala jsem mu najíst i napít, jelikož jsem tu měla i kuchyň. Také tu byla i koupelna a jídelna. Abych nezapomněla tak ještě několik pokojů pro hosty.

Kromě hadů a netopýrů mi sloužilo několik domácích skřítků. Vařili jídla, když se náhodou objevilo potenciální jídlo, nebo uklízeli nepořádek, ale hlavně se mi starali o zahradu.

Dala jsem mu napít, přičemž jsem mu do pití dala prášek na způsobení až bolestivé erekce, přičemž to začalo působit celkem brzo.

Mladík se začal potit, začal rychleji dýchat a rukama začal „nenápadně" bloudit k lemu svého jediného oblečení, co měl na sobě.

Přešla jsem k němu a přenesla ho hostinského pokoje, jelikož jsem nechtěla zašpinit svoji vlastní postel, kde jsem ho svlékla a začala se ho dotýkat. Strašně ho to vzrušovalo, jelikož jsem byla ledová jako led.

Začala jsem zpracovávat celou jeho délku, než jsem použila ústa a nakonec jsem kousla, přičemž jsem začala sát krev, což donutilo mladíka vyvrcholit, v tu chvíli jsem se líbala hrudník a zakousla se tak do obou jeho bradavek, než jsem ochutnala jeho ústa a nakonec krk, ze kterého jsem sála do doby, než byl mrtvý.    

... Konec 15+ části

Přenesla jsem se s ním do míst, kde žili krokodýli a tam jsem ho pohodila do řeky. Potom jsem se přemístila zpět, abych se oblékla a letěla do Bradavic.

Chtěla jsem stihnout zápas. Přemístila jsem se do Prasinek a odtud jsem vyrazila svým rychlým tempem k hřišti.

Zahlédla jsem, jak kapitán Zmijozelského družstva poslal Potlouk po Nebelvírském brankáři, který začal padat, ale nedopadl tvrdě na zem. Já jsem ho chytla a položila na zem. Nikdo mě v podstatě nepostřehl, jelikož jsem se během chvíle objevila na stejném místě jako předtím.

Sledovala jsem zápas až do konce, který skončil vítězstvím pro Nebelvír.

Studovala jsem v Bradavicích v době, kdy zakladatelé ještě přáteli. Táta začal mudly nenávidět ve chvíli, kdy zjistil, že ten, kdo mi podstrčil to otrávené pití, byl mudla a využil tak mudlovských jedů, na které se potřebují jiné látky, než na ty kouzelnické. 

Já sama jsem necítila nepřátelství ani proti jedné koleji... Mít tu možnost, tak bych tomu, kdo mě otrávil, pogratulovala, jelikož mi umožnil stát se tak mnohem mocnější, jenže na to jsem měla myslet trochu dřív.