Mé tělo, duše i jméno je Zmijozel

Kapitola XLVII.

... 1. Září

Seděla jsem vedle Severuse, když jsem zaregistrovala Horacia Křiklana, Severusova bývalého profesora a ředitele Zmijozelské koleje.

Brumbál jej při svém hlavním proslovu představil studentům jako profesora lektvarů... Severus po mnoha letech konečně dostal místo profesora Obrany proti černé magii.

Kromě toho vysvětlil fakt, proč byli všichni studenti při příjezdu prohledáni, než poslal studenty do postelí.

 Rozhodla jsem se strávit celý tento rok (vyjma prázdnin) ve škole, takže jsem se rozloučila se Severusem a rozhodla se prospat. 

Měla jsem tu ale problém s jídlem, jelikož na hrad bylo uvaleno ochranné zaklínadlo.

... Příští den, večer

"Volal jste mě, řediteli?" ozvala jsem se a vešla jsem do ředitelny, kde byl i Harry.

"Ah, ano, Isabel. Konečně jsi tady."

"Proč jsme tu?" zeptala jsem se a Brumbál Harrymu dal lahvičku se vzpomínku, kdy Albus viděl Toma poprvé.

"Chci vás s touto vzpomínkou seznámit," řekl a všichni jsme potom nakoukli do Myslánky a objevili se v nějakém sirotčinci.

Já tam ten den byla také, ale jako nenápadná sova na rameni Brumbála. Toma jsem takhle viděla mnohokrát, on mě však nikdy neviděl v pravé lidské podobě.

Vzpomínka končila Tomovou otázku, zda je normální u čarodějů, když umí člověk mluvit s hady.

"Věděl jste to?" zeptal se Harry.

"Kdyby to věděl alespoň jeden z nás..." ozval se Brumbál a utichl pohledem na mě.

"Ty jsi tam byla taky?"

"Všiml sis snad té drobné sovy na jeho rameni."

"Ano."

Pokud jde o Voldemorta a jeho minulosti, byla jsem v obraze. Sama jsem Brumbálovi dala několik vzpomínek, které měl v plánu ukázat Harrymu.

Po tomto jsem se rozhodla jít spát, ale celou noc jsem probděla myšlenkami týkající se Draca... Zdál se mi tišší než obvykle a tak jsem se rozhodla plně začít plánovat pořádné sblížení.

V podobě netopýra jsem ho doprovázela do ložnice a viděla ho usínat.

"Dobrou noc, Draco," zašeptala jsem pokaždé jako člověk a dala mu pusu na čelo, než jsem odešla.

Tohle bude chtít víc práce.