Mé tělo, duše i jméno je Zmijozel

Kapitola XXXII.

Došli jsme na snídani a já si nemohla nevšimnout pohledu všech v sále směřujícího na mě.

"Řekne mi tu někdo, co se tu děje?" ozvala jsem se jen tak a zaregistrovala skupinku několika studentů - hlavy měli u sebe - a každou minutu se na mě všichni z té skupinky podívali.

Severus nic neřekl, pouze přede mě položil dnešní výtisk Denního věštce, na jehož titulní stránce jsem byla já a to vyfocená spolu s ostatními členy kapely Queen. 

"Isabela Zmijozel - Královna svůdnic je ve světě hudby jako doma," přečetla jsem znění článku.

Na stranách 8 -10 bylo více informací a že jich opravdu bylo.

Hlavně tam však byly fotografie a já po chvíli myslela, že té ženské (Ritě Holoubkové) něco udělám. 

Rozebírat můj život po hudební i soukromé stránce není zrovna moc příjemné. Zvlášť když vybírá díla, ve kterých vidí tu dokonalost té doby a mojí až nebezpečnou dokonalost týkající se skládání hudby. (Jako důkaz tam byla přiložena fotografie mého rukopisu jedné skladby).

Probírala mojí spolupráci s Mozartem či Paganinim. Ať už skladby, tak naše vztahy. Ze všech udělala mé potenciální milence, což vůbec nebyla pravda - byli jsme přátelé a stále jsme. 

Nejvíce však rozebírala moje členství právě v Queen, kde jsem dostala přezdívku Killer Queen (Zabijácká královna) podle stejnojmenné písně. Řekla bych, že se jí dostalo možnosti zaplnit více stran než jednu a ona se rozhodla to plně využít.

Mé chování ve společnosti fanoušků popsala jako neustálé předvádění své už tak až přehnaně sladké osobnosti, která muže dostává do kolen.

Měla jsem co dělat, abych nenakopla Šerifa, který bavil na můj účet.