Dlouhou dobu jsem se skrývala ve stínu... Čekala jsem v temných uličkách na svou potravu. Skrz okna jsem sledovala, jak se z malých dítek stanou ženy i muži, aby nakonec leželi na smrtelné posteli obklopeni svými nejbližšími.
... Ale teprve po mnoho...
Proplétala jsem se mezi lidmi a došla jsem dovnitř dokouzelnické banky. Měla jsem v plánu nakupovat.
"Ráda bych si vybrala nějaké peníze," řekla jsem směrem k hlavnímu skřetovi a ten ke mně zvedl hlavu.
Musela ho má přítomnost docela dost překvapit, protože je fakt, že jsem si peníze nevybírala asi dvě století. Nějak jsem zrovna nepotřebovala kupovat kouzelnické věci... Když už, tak jsem si je rychle vzala, aniž by to někdo postřehl.
"Samozřejmě, slečno," řekl a další skřet mě dovedlk jednomu z prvních a největších trezorů.
Dala jsem mu svůj klíč a dveře se otevřely. Muselajsem mít pojistku, že mě bratrovi potomci neoberou o mé jmění, které bylo dost velké, jelikož jsem za ty roky nasbírala mnoho skvostů nedozírné hodnoty.
Ať už to byla hůlka mého otce, či velké množství zlatých galleonů.
Skřeti věděli, co jsem zač, a podepsali smlouvu o mlčení o mém původu, takže bratrovi potomci, kteří si chtěli „vypůjčit jen několik málo galeonů, na které měli nárok", měli smůlu. Také jsem si zavedla trezor na klíč, jelikož jsem ho nosila neustále u sebe a navíc, nic jiného ty dveře prostě neotevřelo.
Klíčky skřet dal zpět a já si ho dala na spodní stranu pravého loktu, kousek u zápěstí, kde se pomocí kouzla vpil do mé pokožky a vytvořil tak tetování - Mé vlastní zaklínadlo.
Jak už jsem říkala... Nosím ho neustále u sebe.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Před odchodem jsem si na obličej nasadila kapuci, protože má bledá kůže celkem budí pozornost. Zvlášť na místech jako tato, kde lidé ví, jak upír vypadá.
Černý plášť mě skryl dokonale, nikdo si mě nevšímal.
Prošla jsem kolem Kouzelného zvěřince, kde jsem zaregistrovala netopýra, který poznal, kdo je jeho pánem a tak ke mně přiletěl a sedl si na rameno. Vešla jsem proto do obchodu a koupila si ho.
Ruce jsem si zakryla rukavicemi, takže v podstatě nikdo nepoznal, že před nimi stojí nesmrtelný.
