Mé tělo, duše i jméno je Zmijozel

Kapitola XXXVII.

Několik dnů jsem ho hlídala, než se jeho příbuzní nerozhodli někam jet a já poznala, že to je jen důvod k tomu, aby se k němu dostal Pošuk a ostatní z Fénixova řádu.

Já sama jsem se rozhodla využít své podoby hejna netopýrů a sledovala jsem je, přeci jen mi místo v řádu Brumbál nabídl také.

Byla jsem však rychlejší než oni, takže jsem se do domu dostala dřív a informovala jsem je o všem, co se dělo.

"Otec by mě zabil, kdyby ještě žil," řekla jsem pobaveně a sedla jsem si vedle Siriuse.

Překvapilo mě, kolik lidí je členem řádu a nejvíce mě překvapil Severus, který byl mou přítomností také překvapen (dal to ale znát o hodně méně - téměř vůbec - než já).

Schůzka začala a nezačalo to zrovna moc dobře... Je o to o krk, když máte Severuse a Siriuse v jedné místnosti a ty dva mají nějak diskutovat.

"Chováte se jako malý děcka," řekla jsem naštvaně. "Můžete vy dva někdy spolupracovat?"

Nakonec se mi podařilo oběma zavřít ty jejich ústa... Znala jsem je oba už dost dlouho, ale věděla jsem, že ty dva ke spolupráci nejspíš nikdy nedokopu, pokud bych je nechtěla zabít, což jsem fakt v plánu neměla - řekla bych, že by se ti dva dohadovali, kdo zemře první a vůbec by si nekryli záda, takže můj pokus jsem v myšlenkách zahnala do kouta.

Po nějaké té době plného jednání byl konec a já se rozhodla doprovodit Severuse, který nikdy nezůstával na jídlo paní Weasleyové.

Já také neměla důvod zůstávat, takže jsem se rozhodla strávit noc v jiné společnosti než byl řád, nebo Nebelvíři.

"Ráda tě vidím," řekla jsem a políbila ho ještě na chodbě, než jsme se přemístili k němu domů.

"Měla by ses začít ovládat," řekl.

"U tebe to nejde... Mám pro tebe slabost."

"Všiml jsem si... Po celou dobu si ze mě nespustila oči."

"Co takhle skončit u něčeho víc než jen svlékání očima?" navrhla jsem nemravný návrh, který donutil Severuse se pousmát.

Věděla jsem, že mi neodolá.