•Wolf girl•

6.

Vytí je signál. ,,Ahoj Clar." a to už byl hlas Emily. ,,Připravená?" zeptala se. ,,Jasně." Řekla jsem. Dál už jsem jim do toho nevztupovala, protože se dohadovali a tvořili plány.

,,Max, Brin, Em a já vysvobodíme Claru. Mick, Dave, Rose a El půjdou po pravici a Lea, Rick, Brey a Sydney, vy půjdete po levici. A Marku? Ty, ty nám kryj záda." Řekl neznámý hlas. ,,Jasně Jacku." Ozval se hlas, předpokládám od Marka.

A kde je Sam? Neslyšela jsem jeho jméno. Určitě někde je. Nemohl se vypařit. Třeba je těch vlků víc a on je s nimi. Jo, asi to tak bude.

Zaslechla jsem další zavytí. Bylo blíž, než předtím. ,,Clar." Ozval se hlas, patřící Emily. ,,Ano?" Optala jsem se. ,,Pojď k pravé straně ohrady." Řekla a já poslechla. Přiběhla jsem tam a čeli tam na mě čtyři vlci. Přiběhl drobný hnědý vlk a přinesl klíče.

Černý vlk se proměnil. Vysoký skoro dvoumetrový černovlasý s černými oči mi odemikal dvířka. Já jsem vyběhla a čekala dál.

Kluk, nebo skoro už mu se zase proměnil. Najednou jsem uslyšela výstřel. Jako vlk jsem zaostřila rychle. Letělo to přímo na mě. Představilajsem se v lidském těle, jak se schoulávám do klubíčka.

Kulka proletěla kolem mě, jemně mi škrábla o ruku, počkat, já mám ruce jsem zase člověk. Vlci znervozdněli. Bílý vlk s černým flíčkem u oka se proměnil. Byla to Ema.

,,Em!" vrhla jsem se jí kolem krku. ,,Poslouchej mě, dokážeš se proměnit?" optala se. ,,Nemyslím." zavrtěla jsem hlavou. ,,Vylez mi na záda a drž se pevně. Dělej." Uslyšela jsem další výstřel. Em si mě vyhodila na záda a skočila do předu a najednou jsem seděla na vlkovi. Kulka proletěla za náma a tentokrát netrefila nikoho.

Všichni vlci se rozběhli. Já se přitiskla na Emilinu srst a držela jsem se. Černý vlk zavyl napovel. Ua chvilku jsme byli u brány, kterou... ,,Áááá!!" zařvala jsem. Kterou vlci hravě přeskočili. Z levé a pravé strany se k nám přidali dalš vlci. Vzadu jsme uslyšeli alarm a vlci ještě přidali na tempu.

Běželi po cestě, potom polouce, zachvíli jsem to ani nevnímala, protože běželi tak rychle, že jsem radši zavřela oči. Když jsem je zase otevřela, tak jsme byli v lese. Hned jsem je ovšem zavřela, protože jsem skoro nic neviděla a když už jsem viděla, tak jsme probíhali mezi stromy tak rychle, jako ohnivá čára, ani jednoho stromu jsme se ani nedotkli.

Najednou jsme zpomalili. Vzadu byly vidět světla a cesta do vesničky, nebo vesnice, nebo městečka, bylo to rozsáhlé. Šli jsme krokem. Em se proměnila a sundala mě ze svých zad. Já se na ni usmála a šli jsme dál. Všichni se začali proměňovat, kromě dvou vlků, kteří šli vedle mě a Emily. Jeden světlehnědý a druhý tmavě hnědý.

Cítila jsem takový pocit bezpečí, ale přitom úzkosti. Další zavytí.

Ahojky, doufám že se mám tato kapitolka líbila. Jak asi Claru přivítají ostatní?