•Wolf girl•

26.

Přijeli jsme domů a já šla do pokoje. ,,Chci být sama." řekla jsem smutně a zamkla jsem se.

Sjela jsem k podlaze a propukla v pláč. Vylezla jsem si na postel a schoulela se do klubíčka.

Zavřela jsem oči a viděla Sama, toho usměvavého, milého, dokonalého, modrookého kluka, kterého jsem z celého srdce milovala.

Mej, tu zlatou mladou dívku, která mi přirostla k srdci, jakoby to byla moje sestra, po které jsem celý život toužila.

Černé oči s červenou tečkou se koukaly vždy tak něžně a vždy, kdybych je viděla, tak bych poznala, že je to Tom.

Emilly. Moje dobrá kamarádka, ale poslední dobou jsem se s ní moc neviděla. Byla to milá dívka, milovala jsem její jemný hlas. Když promluvila, tak to znělo, jako by promluvil anděl.

A Jack. Jack vždy vyrovnaný, upřímný a hodný. Můj učitel, který mě naučil spoustu nových věcí.

Tihle lidi mi budou chybět ze všech nejvíc. Moje rodina, kterou jsem milovala. Navždy se vryli do mého srdce. Nikdy na ně nezapomenu.
•••
Celý týden proběhl pomalu. Byla jsem zalezlá v pokoji a vylezla jsem jen, když to bylo nutné.

Ráno mi zazvonil budík. Dneska je škola. Možná mě přivede k novým myšlenkám. Oblékla jsem si černou sukni a bílé Levis tričko.

Šla jsem do koupelny, tam jsem si udělala drdol a pár pramínku vlasů jsem nechala splývat s mým obličejem. Zamalovala jsem si kruhy pod očima a dala si řasenku. Lesknoucí obličej jsem zakryla pudrem a byla jsem hotová.

,,Claro! Pojď na snídaní." zavolala na mě máma. ,,Nemám hlad." řekla jsem a vyšla z koupelny. ,,Poslední dobou nejíš, jsi pořád zavřená v pokoji." podívala se na mě ironickým ustaraným pohledem. ,,Hmm." odvrátila jsem od ní pohled a šla si do pokoje pro kabelku. Dala jsem si do ní mobil a šla jsem si obout černé lodičky.

Když jsem vyšla ze dveří, tak mě popadla úzkost. Podívala jsem se na náš dům. Přízemní bílý dům. Žádná patrová útulná chatka. Povzpomínala jsem si a šla dál.

Postavila jsem se na zastávku a zachvilku přijel autobus. Sedla jsem si dozadu k oknu a koukala se smutně ven.

,,Clar!" zavolal někdo a já sebou trhla. ,,Em, ahoj." Em... to není Emily. Zklopila jsem hlavu. To je jen Ema. Obejmula jsem ji a zpátky jsem si sedla. ,,Co se děje?" zeptala se. ,,Nic." koukla jsem se z okna. ,,Poznám, když jé něco mé nejlepší kamarádce." řekla ustaraně. ,,Nechci o tom mluvit, prostě nic, nech mě prosím být." opřela jsem se o okínko autobusu, a měla jsem slzy na krajíčku, ale nehodlala jsem je pustit ven.

Ona zavrtěla hlavou, ale nechala to být. Zachvilku jsme vystoupily před školou. ,,Tome!" zavolala Em a já sebou trhla. Jasně, shoda jmen. Obejmula jsem i Toma a když chtěl říct co mi je, tak jsem zvedla prst v náznaku, aby se neptal, tak pusu zaklapl.

Ve škole jsem si sedla na místo, kde sedávám každý rok s Em. Seděla jsem mlčky ve svých myšlenkách. Když zazvonilo, tak jsme se všichni postavili, náš třídní nám řekl ať si sednem a já si opřela rukou hlavu, nekoukala jsem se směrem k němu, koukala jsem se na lavici.

,,Rád vás tady vítám, chci vám představit vašeho nového spolužáka, je tady jenom dočasně. Jmenuje se Sam." řekl a lidi zatleskali. Já ne, je to další pitomá shoda jmen, která mi budem připomínat kus mé rodiny. Ani jsem k němu nepohlédla. Pan učitel ho někam posadil a zase k nám promluvil.

,,Rád vás po dvou měsících zase vítám. Určitě jste si hezky užili prázdniny. Emo, kde jste byla vy?" zeptal se Emy a ona s radostí odpověděla. ,,Všude možně pane profesore, byla jsem třeba v Chorvatsku u moře, nebo na horách a podobně." dopověděla to. ,,Tak to jsi měla krásné prázdniny." řekl a vyvolal pár dalších jmen.

,,Claro, a kde jste byla vy?" trhla jsem k němu pohledem. ,,Ehm.. u babičky." řekla jsem nervózdně. ,,A jak ses tam měla?" zeptal se. V očích mi proběhlo pár vzpomínek. ,,Měla jsem se úžasně. Nikdy na to nezapomenu." z očí se mi vyhrnuly slzy. ,,Tak to sis ty prázdniny určitě užila moc dobře, co?" ,,Ano."

Dál už jsem neposlouchala co říkal, ale jak zazvonilo, tak jsem začala zase trochu vnímat. ,,Takže zítra, nashledanou." rozloučil se, já popadla kabelku a šla jsem pomalu ke dveřím.

Kousek za dveřma na mě promluvil dost známý hlas, ale já nevnímala, či hlas to je. ,,Ty jsi brečela?" zeptal se mě. Otočila jsem se na něj a jakoby se mi srdce zastavilo.