•Wolf girl•

25.

,,Všichni nebojovníci honem do chatek!" poručil Jack. Lidé pobíhali po vesnici a cpali se do chatek. ,,Mej." otočila jsem se na Sama. ,,Kde je Mej?!"

,,Měla by být v chatce." řekl. ,,Sama?!" zděsila jsem se, ale to už jsem nečekala na odpověď a ve skoku jsem se proměnila. Běžela jsem jak nejjrychleji umím.

Doběhla jsem k chatce, proměnila jsem se zpátky a rychle otevřela dveře. ,,Mej!" zavolala jsem. ,,Mej!" zkusila jsem to znovu. ,,Ano?" ozvala se a vyšla z pokoje. Zpadl mi kámen ze srdce. ,,Pojď honem dolů!" zavolala jsem a když sebíhla schody zeptala se. ,,Co se děje?" seskočila z posledního schodu. ,,To ještě nevím." řekla jsem a otevřela dveře do sklepa.

Chytla jsem ji za ruku a táhla dolů. Dole jsem otevřela zemní kryt o kterém mi řekl Sam. ,,Vlez dolů, po pravé straně je vypínač, tak ho zapni, máš tam vše potřebné, až tě tam zavřu, tak se zamkni ano?" ,,Dobře." lezla po žebříku, rožla si světlo a já za ní zavřela. ,,Přijdu si pro tebe." vyběhla jsem zpátky schody a zamkla ještě dveře od sklepa.

Zavřela jsem dveře chatky a proměnila jsem se. Když jsem vyběhla z poza rohu, tak na náměstí se ztrhla bitka s nějakými vlky. Prudce jsem se zastavila a přikrčila se. ,,Same? Co se to děje?" byla jsem vyděšená. ,,Zůstaň schovaná, nevylízej, chcou tebe." a to jsem se zhrozila ještě víc.

Z pozakřoví jsem pozorovala bitku, když v tom na mě cosi skočilo zezadu. Zavyla jsem, když se mi zakousl do krku.

,,Clar! Clar! Jsi vpohodě?" ztrachoval se Sam. ,,Jestli se počítá to, že mě nějaký vlk táhne za krk pryč." škubala jsem sebou, ale marně.

,,Holčičko, jestli se mi budeš snažit ublížit, tak to dopadne špatně, jsem nejlépe vytrénovaný vlk, takže mě by jsi neporazila." zasmál se falešně.

Vzpoměla jsem si na Jackovy slova : Jsi nejlépe vytrénovaná, porazila by jsi i ty nejlepší. Tohle mi řekl Jack na posledním tréninku.

,,A já zase ta nejlíp vytrénovaná vlčice, takže jestli mě hned teď nepustíš, tak to neskončí dobře s tebou." vyšlo ze mě zavrčení a on se zase zasmál.

Kopla jsem ho svou tlapou do jeho a on klopýtl a pustil mě. Já jsem neváhala a rychle se mu zakousla do krku.

,,Kočičko, tak to sis dovolila moc." překulil se na mě. ,,A ty taky, protože já jsem vlčice a ne kočka." rafla jsem ho zespodu do krku a kopala ho tlapama do břicha. Obouma tlapama jsem silně kopla, pustila jeho krk a on vyletěl. Já se rychle postavila, rozběhla se k němu a zatáhla ho silně za ocas, potom jsem ho trhala na cucky, dokud nezůstal bezzbranně ležet.

Oběhla jsem vesnici a za zády bojujících nepřátelů jsem se proměnila. ,,Tady mě máte." všichni přestali bojovat. Sam se na mě s vytřeštěnýma očima podíval. ,,Jestli mě chcete, tak si mě chyťte." všichni na mě vyletěli, já se opět ve skoku proměnila a běžela jsem triskově do lesa.

Přesně jsem věděla co udělám. Byla jsem dost rychlá, takže mě nemohli dohonit, ale běželi za mnou snad všichni. Jen pár jich asi zůstalo bojovat, ale tak to už nemají šanci. ,,Clar! Co to děláš?!" Sam zněl tak vyděšeně, tak lítostivě. ,,Já? Kryju vám záda. Mej je ve sklepě. Sbohem Same." řekla jsem mu a oči se mi zalily slzama. Zamrkala jsem, ať dobře vydím a dál jsem běžela.

Pořádně jsem nastražila uši, jestli něco neuslyším a vida slyšela jsem v dálce to co jsem slyšet chtěla. Až jsem je zahlédla, tak jsem se rychle proměnila, ale běžela jsem dál. ,,Pomóc, pomóc, zastřelte je, prosím!" řvala jsem na policajty.

,,K zemi Claro!" zavolal na mě jeden z nich. Já jsem skočila na zem a oni začali po vlcích střílet, dokud je všechny nezabili. ,,Jste v pořádku Claro?" zeptal se mě jeden a zvedl mě ze země. Já přikývla. ,,Našli jsme ji. Opakuji, našli jsme ji." mluvil jeden do vyslílačky. ,,Kdepak jste probůh byla?" vyslíchal mě. Já jsem mlčela.

Policajti mě odvedli na farmu, kde se ke mě všichni vrhli, hlavně babička a mamka. Na vše se mě vyptávali, ale já jen řekl. ,,Prosím, já o tom nechci mluvit, nechme to být." tekly mi slzy, protože já opustila svou rodinu, která mě milovala a vrátila se k té, která na mě z vysoka srala, ale zachránila jsem lidi, které jsem milovala.
•••
Domluvila jsem se s mámou, že o tom mluvit nebudem.

,,Za týden je škola." řekla, když jsme jely autem. ,,Už?" udivila jsem se. Co asi vlastně dělá Sam, chodí do školy? A Mej? A ostatní děti? Tak na to už nikdy znát odpověď nebudu.

Ahoj, tak jak se vám líbila tato kapitola? Čekali jste to? Nebo vás to překvapilo? Najde si Clara nového kluka, nebo bude v slzách vzpomínat na Sama? To uvidíte v dalších kapitolách.