•Wolf girl•

28.

Povědomé hřejivé světlo mě opět vzbudilo. Ležela jsem v Samově ložnici a opět mě vzbudil sluneční svit. Protřela jsem si oči a sedla si. Jsem doma. Musela jsem se usmát.

Seběhla jsem dolů, ale nikdo tam nebyl. Prohlédla jsem dům, ale nikde nikdo. Nepříjemý klid a ticho bylo docela podezřelé. Dostala jsem strach.

Pomalu jsem otevřela dveře ven. Jako kdybych tady byla poprvé. Pobíhající vlci, nebo lidi jsou pryč. Slyším jen ptáky, šumot lesa a ticho.

Proměním se do vlka a zkusím vnímat. Nastražím uši a zavřu oči. Ptáci, veverka, les, vodopád, šumot, hlasy, hodně daleko hlasy.

Rozběhnu se za hlasama, které slyším kilometry daleko.

Vběhnu do lesa a pořád poslouchám přibližující se hlasy.

Až běžím dost dlouho na to, abych už tam byla, tak v dálce zahlédnu v kruhu celou vesnici. Když přiběhnu, tak se proměním v člověka. Lidi mě zpatří a udělají pro mě uličku do prostřed kruhu.

Zahlédnu tam klečící Mej s rukama na obličeji a kousek od ní své rodiče. Když popojdu blíž, tak zahlédnu na zemi bez života ležícího Sama.

Jakoby se pro mě svět zastavil. Proběhly mi hlavou všechny zážitky, co se Samem mám. Přimrzla jsem k zemi, rozklepaly se mi ruce a já byla schopna jen zařvat ,,Samee!"

V tom jsem sebou trhla. Prudce jsem se posadila. Kapičky potu mi stíkaly po obličeji. Srdce mi bilo jako o závod. Seděla jsem v ložnici a všechno to hnusné, co se stalo, byl jenom sen.

V tom do ložnice vtrhl vyděšený Sam. ,,Copak se děje?" vyděšeně vykřikl a přiběhl ke mě k posteli. ,,Zlato, jsi v pořádku?" zeptal se. Já jsem se třepala jako ratlík, slzy mi tekly proudem.

Vrhla jsem se mu kolem krku. ,,Ano jsem." řekla jsem a pořádně ho stiskla. ,,Zdál se mi sen, teda spíš noční můra." vysypala jsem ze sebe. ,,Bylo ticho, nikde nikdo. Běžela jsem do lesa, tam všichni a pak ty.. ty si tam ležel mrtvý.." zase jsem se rozbrečela.

,,Ale já jsem živý, jsem tady s tebou a nikdy tě neopustím. Miluju tě." řekl a políbil mě. ,,Já tebe." také jsem ho políbila a pořádně ho obejmula.

Tady máte takovou kratší kapitolku. Moc se omlouvám za neaktivnost, ale mám teď hodně učení. Budu se snažit vydávat kapitoly delší a častěji. Doufám, že se vám aspoň tato kapitolka líbila💫