•Wolf girl•

15.

,,Co se děje?" Zeptala se Mejny. ,,Tom!" Řekla jsem a rozběhla se za pachem. ,,Stůj Claro! Tam nesmíš!" Volala na mě Mej, ale já ho cítil, cítila jsem člověka, kterého mám ráda a chybí mi. ,,Claro stůj!" Uslyšela jsem přísný hlas Sama. Zastavila jsem se a otočila se.

,,Kam běžíš, co se děje?" Zeptal se Sam. ,,Cítím Toma, je to můj kamarád a poslední normální člověk, kterého jsem naposledy viděla." Řekla jsem smutně. ,,Clar, on není normální." Řekl a já se na něj nechápavě podívala.

,,No dovol Same!." Zasmál se nějaký neznámý vlk. Koukla jsem se na něj a ty oči, ty oči znám, to, to je Tom! To jsou Tomovy oči! Černé s červenou tečkou. Vůbec jsem si neuvědomila, že nehybně stojím a koukám na Toma. Proměnila jsem se. ,,Tome!" rozběhla jsem se k němu. On zaregistroval, proměnil se a já mu vpadla do náruče. ,,Clar. Jsem rád že tě vidím živou a zdravou." Řekl a držel mě v obětí.

,,Co se děje na farmě, shánějí se po mě? Co mamka? A co babička?" odtáhla jsem se od něj. ,,Koluje tam pěkný chaoz, všude tě hledají a tvoje mamka by byla určitě radši, kdyby tě nemusela hledat a mohla by být doma." řekl a podíval se mi do uslzených očí. ,,To je celá ona. Nemá mě ráda, nechce mě, chce jenom sama sebe." Tom mi utřel tekoucí slzy.

,,A co ty tu vlastně děláš?" zeptala jsem se zvědavě. ,,Já jsem taky vlk, hlídám město. Nejsem tu moc často, jen sem chodím dodávat informace, jinak žiju normální život." řekl Tom. ,,Aha." divila jsem se.

,,Dost povídání, zpět do práce Clar. Teď  si vezmu Toma já." řekl Sam a odtáhl Toma pryč. Chvilku jsem se koukala na místo, kde stál a potom jsem se proměnila a šla za Mej.

Po pár kolech jsme se rozdělily a běhaly každá na jinou stranu. Sem tam jsem narazila na nějakého vlka. Jsem ráda, že mi je Tom na blízku, mám ho ráda.  ,,Clar? Jak se cítíš?" Osval se Sam tak po tří hodinách běhání. ,,Jak jako?" Nepochopila jsem otázku. ,,Jsi vyčerpaná?" Zeptal se jinak. ,,Ne, jsem ready." Řekla jsem pyšně na svou kondičku. ,,Zvládneš noční směnu?" ,,Hmm, jasně že jo." ,,Dobře, tak jak potom nebudeš moct, tak řekni." ,,Dobře." Řekla jsem a nabrala jsem zase svoji rychlost běhu.

Najednou mě něco srazilo na zem. Lekla jsem se a ohnala se po něm. ,,Klid, klid, Clar." Hned jsem poznala Toma. ,,Blbečku!" Proměnila jsem se a zasmála se. Tom se taky proměnil. ,,Taky tě rád vidím." usmál se škádlivě. ,,Co tu děláš." rozhlídla jsem se. ,,Jsem tu sám." Zasmál se, když si všiml, že se rozhlížím. ,,Jdu domů, zpátky na farmu." řekl. ,,Cože?" zasmutnila jsem. ,,Clar, já se zase vrátím. Já tady jen nosím informace." podíval se mi do očí. ,,A kdy se zase vrátíš? zeptala jsem se.  ,,Zase zítra." řekl a obejmul mě. ,,Ahoj." proměnil se. ,,Ahoj." řekla jsem a on zmizel ve tmě.

Zase jsem se rozběhla, ale klusala jsem. Byla jsem zatopena svými myšlenkama.  Měla jsem smíšenou náladu a ani nevím proč. Bylo mi líto, že mi není Tom nablízku, nebo nevím co. Klusala jsem kolem a potkala jsem Mej. ,,Co se děje Claro?" zeptala se. ,,Ehm.. co?" byla jsem zaneprázdněna do svých myšlenek, že jsem nevnímala, co Mej říkala. ,,Co se děje?" Zeptala se znovu a tentokrát jsem ji vnímala. ,,Jo taak, ne, nic se neděje, co by se mělo dít?" Nervózně jsem ji odpovídala. ,,Jde to na tobě vidět." řekla. ,,Mej, opravdu se nic neděje, jen sem nad něčím přemýšlela." Řekla jsem a rozběhla se dál. Utekla jsem před dalšíma zbytečnýma otázkama. ,,Potom si ještě promluvíme." Řekla Mej docela ostře.

Ale já už jsem byla zase zaneprázdněná svýma myšlenkama. Začalo pršet ale to mi bylo jedno. Byla jsem unavená, smutná, vyčerpaná, ale bylo mi to jedno. Už jsem ani moc nevnímala cestu kudy běžím. Pršelo, byla tma a mlha, docela i zima. Byla jsem promočená a hodně unavená. Zakopla jsem o kořen a spadla. Už jsem se nezvedala, byla jsem moc slabá i na to, abych se udržela ve vlčím těle a tak jsem se proměnila. Ležela jsem mokrá, vyčerpaná na zemi. Bylo mi všechno jedno. Ani nevím z čeho jsem smutná, z čeho jsem tak vyčerpaná a kde jsem sakar ztratila sebe vůli. Kde jsem já? Já,  pravá já? Vždycky statečná , sebevůdná já. Asi někde zakopaná v hrobu.