•Wolf girl•

32.

Strhal ze mě veškeré oblečení a mě po tváři začaly stíkat slzy. Byla jsem proti němu bezbranná.

Najednou jsem uslyšela zaklepání na vchodové dveře. ,,Kurva." Řekl a odepl mě. Vduchu jsem se zaradovala. ,,Osprchuj se." Řekl a odešel. Sáhla jsem si na ruku kde jsem byla připlá poutem, bolelo to, začala se tam dělat modřina. Rychle jsem vlezla do sprchy, umyla si vlasy a zase rychle vylezla. Utřela jsem se a dala na sebe župan, co visel na zdi.

Sice jsem nechtěla, ale raději jsem z koupelny potichu vylezla. Viděla jsem Evila s Tomasem o něčem mluvit a pak Evil odešel.

,,Vrátí se zítra." řekl Tomas. Přikývla jsem. Otočil se na mě a řekl ,,Jsi vpořádku?" Přikývla jsem, ale prozradila mě jedna slza, která mi z oka vyklouzla. Přišel je mě a chytil mě za zápěstí a já sykla. Odhrnul rukáv a uviděl moje modřiny kolem zápěstí. ,,Co ti udělal?" podíval se na mě ustaranýma očima.

Sklopila jsem zrak a z očí se mi hrnuly proudy slz. ,, Chtěl... Chtěl mě znásilnit." Brečela jsem. On mě obejmul a přitiskl si mě k sobě.

,, Má tady pro tebe nějaké, věci, tak se obleč a pojď si lehnout." Řekl a otevřel skříň. Já si z ní vytáhla vše co potřebuju a šla se obléct.

Jak jsem se oblékla, tak jsem župan pověsila zpět a posbírala roztrhané oblečení. Vyšla jsem z koupelny a zahlédla koš, tak jsem to vyhodila. Tomas seděl na gauči, tak jsem si sedla vedle něj. ,,Tomasi, kde to vůbec jsem a co semnou bude." řekla jsem s obavou v hlase. ,,Jsme nejlevnější vlčí organizace. Trénujeme bojovníky do armády. Když nastane nějaký boj, tak se vždy zapojujeme. Když je někde spor, tak se to snažíme vyřešit dřív, než dojde k bitvě. Měli jsme dobrého vládce. Vše bylo spravedlivé. Ale teď, když tady vládne Evil, tak jsou to samé bitky, nadměrné nabírání vlků do armády. Dokonce na některých dělají nějaké pokusy. Je to hrůza. S vaší smečkou měl spor ještě dřív, než se Evil stal vůdcem. Ty jsi tady proto, protože jim chtěl vzít nástupkyni trůnu a chce, aby jsi byla jeho družka a pomáhala mu v tom co dělá." řekl. ,, Cože? To si snad dělá srandu? Já nikdy nebudu jeho družka a nikdy mu nebudu pomáhat v tom co dělá, je to celé zvrácenost!" křičela jsem. ,,Pššš.. Ať tě neuslyší hlídky." Položil mi prst na rty a pak mě pohladil tváři.

,,Kde je moje smečka?" Zeptala jsem se už potichu. ,, Několik jich je i tady. Pár jich zabili a hodně jich zůstalo ve vesnici." řekl. ,,Kde jsou, můžu za nima?" Postavila jsem se a šla ke dveřím. Najednou mě Tomas chytil za rameno a zastavil mě. ,, Počkej, to není tak jednoduché. Ale pro tebe to udělám." Sundal ze mě ruku. ,, Musíme se proměnit ve vlky a dělat, tě jsme hlídka." řekl a já přikývla.

Otevřel dveře, rozhlédl se a pokynul mi k přeměně. Já se rychle přeměnila na vlka a následovala ho. Šli jsme vedle sebe a dělali ze sebe hlídku. Vůbec se tady nevyznám, ale Tomas očividně ano.

Procházeli jsme chodbami, které pro mě byly jako bludiště. Pak jsme začali scházet schody. Začínalo tu být vlhko a tma. Na zdech jen svítilo pár světel. Před námi byly veliké vrata u kterých stál jeden vlk. ,,Neboj se, bude to v pořádku.“ řekl Tomas. Došli jsme ke dveřím. Vlk ani nedutal, proměnil se na muže s hnědými vlasy, byl hodně osvalený a měl hnědé oči. „Pojďte, posílá tě Evil? A my máme novou hlídku?“ vyptával se. Tomas jen přikývl a vešli jsme dovnitř.

Ucítila jsem známý pach. Hodně známý pach. Zrychlila jsem a šla za pachem. Došla jsem k cele a viděla Emily. „Em!“ přiběhla jsem k cele a chytla do ruk mříže. „Clar! Ty žiješ?“ stekla jí slza a postavila se. Přes mříže jsme se chytly za ruce a pak obejmuly. „Claro? “ zaslechla jsem z jiné cely. Byl to hlas Jacka. „Jacku! Proboha, co ty tady děláš?!“ přiběhla jsem k jeho cele. Byl celý dodřený. „Jsem tady zavřený a čekám na záchranu.“ zavtipkoval. To by nebyl on, aby si i v té nejhorší chvíli neudělal srandu.

„Všichni si myslí že jsi mrtvá.“ řekl Jack. „A kdo je toto, další vrah? Debil, co nás tady vězní?“ zvýřil hlas Jack. „Ne Jacku, to je přítel.“ podívala jsem se na Tomase. „Dovedl mě za vámi. A navíc, jste tady jen vy dva?“ podívala jsem se na něj. „Ještě je tam Merlin, ale toho asi ani neznáš.“ řekl Jack. Přila jsem k poslední cele a na zemi ležel zrzavý vlk. „Ahoj, jsi v pořádku?“ zeptala jsem se. Vlk jen přikývl a schoulel se do klubíčka.

Přešla jsem zase k cele od Jacka. „Kdo.. Kdo všechno zemřel.“ podívala jsem se starostlivě na Jacka. „Vím jen o Sydney..“ „Cože? Nenene to není pravda.“ skočila jsem mu do řeči a začala mi stékat slza. „Dále pár hlídkařů, no a pak nevím, myšlenky z vesnice neslyším.“ „To ani neuslyšíte, je to hodně daleko.“ řekl Tomas. „A co ty tady vůbec děláš? Jaktože nejsi v cele nebo tak.“ zeptala se Em. Přešla jsem tak, abych viděla ne ně oba. „Vůdce tohoto centra mě chce za svou družku.“ zahlédla jsem v očích Jacka zlost. „Je na tebe aspoň hodný?“ zeptala se Em. Aby byli v klidu, tak jsem zakývala hlavou, že ano, ale asi na mě poznali, že lžu. „Měli bychom jít Claro.“ řekl Tomas a já přikývla. „Jakmile to bude možné, tak za vámi zase přijdu, nebojte, já něco vymyslím.“ řekla jsem a přeměnila se na vlka. Vyšli jsme ven, Tomas s vlkem na sebe kývli a šli jsme dál.

Došli jsme k pokoji a vešli dovnitř. Tam jsme se proměnili a já propukla v pláč.

Ahoj, omlouvám se za dlouhou pauzu. Měla jsem starý mobil, kde jsem na tuto apku už neměla místo. Momentálně mám nový mobil a konečně jsem si zpět stáhla Wattpad. Budu dále pokračovat v této knize. Zarazilo mě to, kolik lidí ho už četlo. Je to neuvěřitelné. 4,4 K😍
Máte tady tedy pokračování a můžete se těšit na další díly.