I'm Not Her (CZ Translation)

Chapter 6: Neobleču si záchrannou vestu

 Předtím jsem se kvůli ní takhle necítil. 

Zdá se mi, že teď září. Náš vztah, který začal jako falešný, se může obrátit v něco víc. Doufejme, že se to v něco víc obrátí.   

___________

Je to už týden a on nic netuší. No, možná jo, ale jsem si docela jistá, že nepřišel k závěru, že nejsem opravdová Perrie a opravdová Perrie je někde na ostrově a opaluje se na sluníčku.  

V týdnu vůbec Perrie nepřišla na Skype a to mi dělá starosti, ale poslala mi e-maily, že je v pořádku. Nejsem si nijak zvlášť jistá, jak dlouho to zvládnu být Perrie. V průběhu minulého týdne , jsem se naučila spostu věcí. S Eleanor jsme spolu mluvili hodně a vypadá to, že jsem se usadila do role Perrie Edwards. 

Ještě jednou jsem zkontrovala svůj notebook a povzdechla si. Znovu, žádné známky o Perrie. 

Jen jsem chtěla mluvit s Perrie. Jen jsem chtěla mluvit s někým z mého života jako Penelope Edwards. Nemohla jsem zavolat mé mámě, protože by se ptala kde je Perrie a na linku by chtěla ji. Máma věděla že Perrie je lepší než kdokoliv jiný, takže bych ji vůbec nemohla lhát. Co máma nezná, je svoje vlastní dítě. Jistě, hodně si nás plete, ale to jen proto že jsme stejné. Jakmile od nás uslyšela pár vět, okamžitě by me námi znala rozdíl. 

Otočila jsem se a šla si do kuchyně pro něco k jídlu, ale můj telefon začal zvonit. Je na druhé straně místnosti a nic jinýho jsme nechtěla, jen aby zvonil dál a dál. Ale začalo mě to obtěžovat, tak jsem to zvedla. 

"Ahoj?" Vyštěkla jsem. Ani jsem nezkontrolovala ID volajícího, takže pokud to bude máma nebo táta, tak budu asi ukamenována. I když jsem legálně v devatenácti dospělá. 

"Proč tak ostře dneska, zlato?" Zasmál se Zayn. Okamžitě jsem se uklidnila. Něco na Zaynovým hlase mě uklidňovalo. Myslím, že to jsou jeho bezstarostné způsoby, jak mě dělá usměvavou, nebo způsob, jak je vždycky okolo mě tak praštěný. Je skvělé, že ho nevyvedlo z míry můj ostrý tón v hlase. Většina lidí by to vrátila špatným přístupem. Zayn jen... smířil se semnou, zatímco většina lidí ne. 

"Promiň, jen jsem neslyšela svého starého přítele. Jen to mě štve." Řekla jsem. Je to pravdivé, protože Perrie je můj starý přítel. Známe se společně devatenáct let a ještě devět měsíců jsme společně uvízly v mámině břichu. Takže technicky nelžu, že se známe hodně dlouho dobu. 

"Aha." Řekl Zayn. "Jen jsem se chtěl zeptat, jestli by jsi semnou dneska nešla na večeři. V sedm hodin. Jen ty a já." Teď je okolo páté hodiny. 

"Jasně!" Řekla jsem. "Kam?"

"Chci tě překvapit, miláčku." Řekl. Skoro jsme ho viděla jak na mě mrkl, kdyby byl tady. 

"Co bych si měla vzít na sebe? Musíš být konkrétní." Řekla jsem. 

"Formální... jen to nepřeháněj." 

"To není konkrétní, blbečku." Zasmála jsem se. 

"Fajn... formální, jako v pěkných šatech, ale nepřeháněj to, třeba jako plesové šaty a rukavice a takové podobné věci." Odpověděl Zayn. "Ale i když se oblečeš jako tulák, stejně si myslím, že budeš vypadat krásně." Jsem vělmi šťastná, že nemůže vidět, jak jsou moje tváře červené. 

"Dobře. Uvidíme se později, zlato." 

"Uvidíme." Odpověděl Zayn před zavěšením.