Chapter 27: Nejsem moc velký fanoušek letadel

2.4K 210 14
                                    

Možná, jen možná bych nemusela skončit jako stará kočičí žena.  

__________ 

"Kylie, uklidni se." Zasmála jsem se. "Vracím se do Anglie jen na pouhý týden. Zažaluj mě za to, že chci vidět svoji sestru na koncertě a strávit nějaký čas s mojí rodinou. Už je to doba. Stýská se mi po nich."  

Na týden odjíždím do Anglie. Perrie chtěla abych přišla na její koncert, předtím než bude na tour někde po Anglii, kde bych nebyla schopná ji moc vidět. Tak dlouhou dobu jsem byla pryč od svých rodičů, že jsem začala pociťovat stesk po domově. Chybí mi mámino domácí jídlo a tátova objetí. Být úplně v jiné zemi není tak zábavné, jak jsme si myslela že to bude, ale právě se mi začala rozvíjet nová kariéra, takže musí chápat mé důvody, proč nechci abych se vrátila. 

"Ale to bude jako věčnost! Chtěla jsem strávit svoji malou pauzu s tebou. A vsadím se, že milovníkovi budeš taky chybět." Snažila se Kylie. Je to týden od našeho polibku, no i našeho prvního polibku. Po tom jich bylo víc. Teprve tehdy, když se náš vztah začal rozvíjet. Neřekli jsme že jsme spolu, prostě se to stalo. Nevyměnili jsme si žádná slova, že jsme přítel a přítelkyně, ale oba dva jsme předpokládali že jsme.  

 Občas by Carter mohl zavolat mámě a říct ji něco o jeho 'přítelkyni', kterou jsem určena já. Ráda bych někdy proklouzla do ulic za lidmi, kteří by žádali o můj autogram, když bych se potřebovala dostat za mým 'přítelem', který je samozřejmě Carter. Jen mi to vyklouzlo. 

Ale pro Kylie je Carter prostě ''milovník'. Je to její přezdívka pro něj. Ani si nevzpomínám, kdy mu řekla jeho vlastním jménem. 

"Jeden týden přežít dokáže." Zasmála jsem se. "Ale musím si sbalit. Nemůžu to udělat pokud budeš stát před mou skříní." 

"Když tady budu stát, nesbalíš se, což znamená že mě neopustíš!" Vysvětlila Kylie. 

"Mohla bych tě vzít sebou." Zasmála jsem se."technicky by to znamenalo, že bych tě neopustila. Chceš se semnou vrátit do Londýna a potom do South Shields?" Kylie je jedna z těch lidí, kteří málokdy opouští zemi a když to udělala, bylo to buď do Mexika nebo Kanady. 

"Anglie... Není to docela dlouhá cesta letadlem?" Přikrčila se, ale mohla jsem vidět výraz v jejich očí. Chtěla říct jo, ale tak trochu v sobě vedla duševní válku. Nevěděla co na to má říct nebo co má udělat. 

"Zatímco nad tím budeš přemýšlet, můžeš prosím odstoupit od té skříně? Opravdu si musím sbalit." Řekla jsem. Kylie odstoupila na stranu, stále přemýšlí nad rozhodnutím. 

"Myslíš si, že bude Niall v Londýně?" Nakonec se zeptala. 

"To je první otázka na kterou se ptáš?" Zasmála jsem se. "Proč mu prostě nenapíšeš zprávu, e-mail, zavolej mu na Skype a zeptej se ho jestli bude v Londýně, ale jen v případě, že se skutečně rozhodneš navštívit Londýn."  

"A-ale ... co když si bude myslet, že jsem blázen? Nebo divná? Nebo nějaký mentální případ, který musí být v nemocnici? Nemůžu to udělat, Pen! Kolem kluků jsem společensky nevhodná. Raději se budu dívat z dálky." 

"Huh, dej mi brzy vědět, protože letadlo odlétá zítra a jsem si hodně jistá, že spousta lístků už je pryč." Řekla jsem Kylie. 

"Tak jo, půjdu. Bude hezké se dostat pryč ze země..." 

_________ 

"Už jsem se ti někdy zmínila, že nesnáším letadla?" Řekla Kylie. Podívala se z okna letadla a otřásla se. "Nesnáším, když vzlítají a když klesají. Do hajzlu, Pen! Zapomněla jsem si koupit nějaké žvýkačky! Nechci, abych měla celou cestu zalehlé uši. Pen, já umřu." 

I'm Not Her (CZ Translation)Where stories live. Discover now