BLACK ROSES |book 2.| «cz»✔

-37-

Pořád mi vrtalo hlavou, jak se tohle všechno vůbec přihodilo. Stále dokola jsem si četla zprávy od Anonyma a nedokázala jsem přijít na to, co myslel s mým deníkem. Natáhla jsem se, po čas cesty na chatu, do zadní části auta pro svůj batoh, ze kterého jsem vyndala svůj deník. Nemohla jsem ho nechat v pokoji, pokud jsem chtěla zjistit jak se věci mají.

Začala jsem první stranou deníku, kterou jsem si pečlivě prošla. Nic. Takhle jsem pokračovala asi do půlky deníku, když v tom jsem na něco zaostřila. Něco, co určitě nebylo moje dílo. Neměla jsem namysli ten text, ale něco v něm.

Dnešní den pro mě byl vážně speciální. Něco jako první rande s osobou mých snů. Konečně mě pozval na rande, ale nemůžu to dávat hned najevo, že jsem z toho na větvi. Snažila jsem se chovat po čas celého rande jak nejvhodněji to šlo, ale už jen co jsem vyšla z domu jsem zakopla o tkaničku a celá zrudla studem. Po té v restauraci, kdy jsem na sebe převrhla celý talíř se špagetami, nebo když jsem uklouzla při cestě ke stolu. I přesto, jaká nešika jsem, mám z dnešního rande dobrý pocit. Kluk z Brooklynu (tak budeme říkat klukovi z rande) se zasmál pokaždé co jsem udělala nějakou nešikovnou věc a ke konci rande kdy mě odvezl domů mě políbil. Nemohla jsem se vynadívat do těch jeho zelených smaragdů

Celý text jsem si pozorně přečetla a v hlavě mi utkvěla 3 slova zvýrazněná žlutým neonovým zvýrazňovačem. Kluk z Brooklynu. Zelené oči jako smaragdy. Všechno mi to docvaklo.

,,Came.," vykuňkla jsem s pohledem stále upřeným na popsanou stranu deníku. Cameron se i přes veškerou pozornost, kterou věnoval řízení, podíval na mě i na stránku deníku. ,,už vím kdo je anonym." sykla jsem. Auto se v okamžení prudce zastavilo a Cameron uchopil do rukou můj deník.

,,Myslíš, že kluk z Brooklynu je anonym?" zeptal se a já mu kývla na odpověď.

,,Ben. Všechno by odpovídalo," šrotovalo mi to v hlavě. ,,ale bylo to až moc snadné na to, aby to byl on." došlo mi vzápětí.

,,Vážně?  Snadné? Málem tě unesla banda anonymů, chodily ti výhružné zprávy a podobné věci, ale tobě to přijde snadné?" doslova vyjekl a nezapomněl bouchnout do volantu. Má pravdu, nebylo to vůbec lehké. Sklopila jsem hlavu a raději jí tak nechala dokud jsem si nebyla jistá, že Cameronova agresivita vyprchala. ,,Ne promiň, tak jsem to nemyslel. Jen jsme toho od první růže a zprávy dost prožili, v některých chvílích nám šlo skoro o život. Už jen z toho důvodu nemůžeš říct, že to šlo lehce." uklidnil svůj hlas a objasnil mi jak to myslí on. Nevidím na tom nic špatného. Má pravdu, prožili jsme si toho dost. Spousta věcí nebyla snadná k překonání a já bych si měla vážit toho, že tu pro mě všichni, především Cameron, byli.

,,Máš pravdu, nebylo to lehké. Jen nechápu proč by to Ben dělal. Rozešli jsme se, vyspal se s Reginou a to bych mu nebyla schopná do smrti odpustit, je jasné, že jsem ho pořád milovala, ale nemohla jsem s ním být." vychrlila jsem vše, co jsem v sobě dusila. Cameron těkal pohledem do zpětného zrcátka a na cestu před sebe. Jelo za námi auto černé barvy, které vypadalo jako anonyma, neboli Bena. Proč by za námi jel, nestačilo mu to?

,,Co od nás ksakru chce?! Zastav.." řekla jsem poměrně klidným monotónním hlasem ve snaze uklidnit sama sebe.

,,Zapomeň." odsekl Cameron. Jeho tón se mi absolutně nelíbil.

,,Zastav to zatracený auto!" zakřičela jsem, v tom okamžiku Cameron šlápl na plyn a rozjel se ještě rychleji. Auto které jelo celou dobu za námi odbočilo doleva na pofidérní křižovatce.

,,Nebyl to on, po dnešku se pár dní neozve tomu věř." uklidňoval mě slovy a při tom mi palcem hladil stehno. 

Trvalo to ještě dobrou půlhodinu a auto se konečně zastavilo, byli jsme na místě. Už po vystoupení z auta jsem si nemohla nevšimnout krásného baráčku, ideálního pro partu lidí, který stál nedaleko smíšeného lesa. Dům vypadal opečovávaně a doslova z něj sálala atmosféra každodenní párty se spoustou lidí. Nebyl nějak obrovský, ale byl dostatečně veliký, řekla bych že na chatu až moc veliký. Nejbližší vesnice nebo menší město bylo vzdáleno asi 3 míle odsud a poblíž se nacházelo jen několik opuštěných budov, nebo obydlených domků na samotě. 

,,Jaké máš zatím pocity?" přerušil mou soustředěnost Cameron, který stihl vyndat všechny naše věci z auta, zatímco já se kochala okolím.

,,Je to tady vážně nádherný. Očekávala jsem nějaký polorozpadlý dřevěný srub, ale tohle je vážně nad moje očekávání." řekla jsem a stále hleděla na dům. Troufla bych si říct, že bych se sem i nastěhovala. Hodila jsem si přes rameno sportovní tašku s polovinou mých věcí a do ruky vzala kufr. Vypadá to, jako bych se sem stěhovala, ale přeci jen nevím jak dlouho tady budeme a holky mají vždy zapotřebí mít s sebou tunu zbytečností, no ne?

Cameron odemkl vchodové dveře a společně jsme vstoupili dovnitř. V předsíni jsem si zula boty a odcupitala jsem do hlavní místnosti, která vypadala nádherně. Nablýskané dřevěné parkety přímo zářili, až mi bylo líto na ně šlápnout. Krásný cihlový krb, přímo dělaný pro Vánoční sezení s horkým kakaem, před nímž byl heboučký zářivě bílý koberec. Poměrně moderně zařízená kuchyň a několik dveří do dalších místností. Jedny schody vedly nahoru, druhé zase dolů do suterénu.

Kufr i se sportovní taškou jsem nechala u pohodlně vypadající pohovky a sešla jsem schody dolů do suterénu. Vypadalo to tam jako herna. Na jedné straně stůl na kulečník, na druhé stolní fotbal a skládací stůl na stolní tenis. Proutěný nábytek jako posezení a veliké reproduktory na hudbu všeho druhu. Nestačila jsem žasnout nad tajemstvími tohoto domu.

,,Elinor, pojď ještě nahoru, musíme si vybrat ložnici než přijedou ty dva." houkl Cameron ze shora. Překecala jsem sama sebe a vydala se nahoru za ním. Chytil mě za ruku a táhl po schodech nahoru. Bylo tam pár dveří, které nejspíš vedly do ložnic či různých pokojů. ,,Je tady v celém domě zhruba 5 ložnic a ještě jeden pokoj v podkroví. Můžeš si vybrat kam chceš." popohnal mě a já tím pádem začala otevírat dveře do pokojů. Začala jsem od kraje.

Všechny pokoje byly zařízené v podstatě stejně, ale samozřejmě jsem si vybrala ten na kraji s balkónem. Nejspíš jen zvyk. Cameron přinesl naše tašky a kufry a já si konečně začala vybalovat.

,,Líbí se ti tu?" narušil ticho. Taková otázka. Jen se tu cítím znepokojivě.

,,Samozřejmě, že se mi tu líbí, jen.. komu to tady vůbec patří?" takhle otázka mi ležela v hlavě dlouho. Přeci  vím, že když je někdo bohatý nevychloubá se s tím. Proč by ano, řešit potom, jestli se s tebou ostatní baví kvůli tomu, jestli jsi bohatý, nebo vážně kvůli tobě samotnému.

,,Můj. Nebo tedy není můj, vlastně je. Můj otec to tady koupil, když to byla polorozpadlá chatrč jak jsi říkala. S mámou se rozvedli a on si mě vždycky chtěl nějak získat. Přepsal tu chatu na mě, když byla v dobrém stavu. Jenže, co já bych dělal s napůl prázdným domem v 15ti letech? Vzal jsem sem Bellu, Jaydena a ostatní moje kamarády a společně jsme to tady dali do kupy, od té doby sem jezdíme každým rokem. To místo mi přirostlo k srdci, klidně bych se sem nastěhoval, ale když jsem tady připomíná mi to tátu, i to jak se k nám choval. To, že mi dal tohle všechno neznamená, že si mě získá zpět." zahleděl se do zdi, bodlo mě u srdce když to řekl. Nemá to v životě lehké a já mu to moc neusnadňuji. 

,,Miluju tě." řekla jsem bezmyšlenkovitě. Zvedl pohled ke mě a pousmál se. Došla jsem pár kroků k němu a on mě za boky přitáhl ještě blíž. Uchopila jsem jeho tvář do rukou a políbila ho na důkaz.

,,Taky tě moc miluju, Elinor Rose Fosterová." řekl a také mě políbil.