BLACK ROSES |book 2.| «cz»✔

-21-

Ležela jsem na posteli se sluchátky a nevnímala okolí. Mamka s Chrisem odjeli na nějaký večírek s kamarády ze střední a jelikož se to koná mimo naše město, jeli už po obědě. Stále mám v hlavě tu chatu, o které jsme se s Bellou bavili na svatbě. Mám tam jet? V tu chvíli mi to přišlo jako dobrý nápad, ale momentálně ani nevím, jak jsem na tom s Cameronem, natož s nimi jet ještě na chatu. Vím, že je to až za pár měsíců a času na rozmyšlenou mám požehnaně, ale i tak. Sophie je dneska celý den zalezlá v pokoji, a když už vyjde z pokoje je to jen proto, protože si jde pro jídlo nebo pití. Za to já se utápím v myšlenkách a stále dokola si pouštím písničku Paris od The Chainsmokers, která se mi nějakým způsobem váže ke Cameronovi, Beth se Samem a taky Benovi. Proč na něj pořád myslím? Zpod postele jsem vytáhla černou krabici ovázanou stříbrnou mašlí, a chvíli a ni koukala. Mám ji otevřít? Nakonec jsem se přemohla a otevřela ji. Krabice byla zevnitř polepená různými fotkami nás třech (Sam, Beth a Eli) a hned na vrchu byl jakýsi deník, ve kterém bylo napsáno spousty textu. Odložila jsem ho stranou a do ruky vzala pár polaroid fotek, které jsme s Beth nafotily v Brooklynu. Zasmála jsem se nad jednou fotkou, na kterou si moc dobře vzpomínám.

Flashback

,,A teď všichni sýr!!" vykřikla Bethany a stiskla spoušť fotoaparátu. Právě jsme seděli s naší partou u táboráku a užívali si společné chvíle. Moc jsem se bavila a to především proto, protože jsem dnes začala oficiálně chodit s Benem.

End of flashback.

Ben. Všechno se točí jen okolo něj. Kdybych ho tak mohla vymámit z hlavy. Fotky jsem položila na stranu a do ruky vzala hrníček plný mých oblíbených bonbónů, které jsme si s Bethany pořád kupovali v tom krámku naproti kavárně. Byl tam taky kelímek od našeho prvního karamelového Latté, které jsem si od té doby tak moc oblíbila. Proč si Bethany schovala všechny tyhle věci?

Ahoj Eli. Tenhle deník sis u mě jednou zapomněla. Mohlo nám být 15? Když jsi odjela, nějakou dobu jsem do něj pečlivě zapisovala naše vzpomínky. Až se někdy budeš nudit, určitě si ho přečti od začátku. Je tam tolik věcí, že to není ani možný! -Beth

Dočetla jsem poslední řádek textu a deník dala na polici k ostatním knížkám. Všechno mé i Beth oblíbené jídlo co se nacházelo v krabici jsem tam nechala i s fotkami a kelímkem od kafe. Krabici jsem zavřela a dala ji na stůl.

Někdo zazvonil. Nikoho jsem nečekala. Sophie z pokoje nevycházela, takže jsem se přemohla a po dvou dnech strávených doma jsem sešla schody a odhodlala se čelit čerstvému vzduchu.

,,Čau." pozdravil mě Cameron, který se momentálně opíral o futra a sledoval mě.

,,Jé. Ahoj." vykouzlila jsem nenucený úsměv.

,,Nechceš někam zajít? No.. Prostě. Jedna moje.. kamarádka bude mít..to narozeniny a já tak nějak nevím, co jí koupit. Tak jsem si myslel, že.. že by jsi mi mohla pomoct." vykoktal konečně a já se zadívala na podlahu. Jasně ty huso potrefená. Čekala jsi, že tě pozve jako gentleman s pugetem růží na rande?

,,Uhm. Jo jasně. Pojď dál já se půjdu převléct. Chceš něco k pití?" optala jsem se a on jen záporně zakýval hlavou.

Vběhla jsem do pokoje a nervózně těkala po hodinách a skříni. Dnes se nesmím loudat. V rychlosti jsem se nasoukala do upnutých džín, bílého tílka a vlasy stáhla do culíku. Na obličej jsem napatlala korektor a řasenku. Prsty jsem přejela po černé růži, která byla na mém stolku a vyšla s mobilem, peněženkou a klíči z pokoje.

Hned jak mě Cameron zpozoroval, zvedl se z gauče a vydal se ke vchodovým dveřím. Obula jsem si černé vansky a následovala ho do auta. Cesta probíhala v klidu. Jelikož byl klid, v hlavě jsem měla myšlenky, které se stále točily okolo Bena. Kdybych je kladivem mohla dostat z hlavy, udělala bych to.