Lily Evansová

•33• Pozvánka

Nebylo ani půl deváté a v Bradavicích už všechno vřelo.

Začalo to hned u snídaně, kde Mathylda na Jamese začala vřeštět, že za nic nemohla, že byla ovlivněná kletbou Imperius a že si nic nepamatuje.

Caster zase velice naléhavě vysvětlovala Regulusovi, že byla zakletá ona a že by nic takového nikdy neudělala. Křik nastal, když ji Siriusův bratr odstrčil se slovy, že už si našel náhradu.

„Srazili jsme se na schodech z horního patra nádvoří. Krmila jsem tam ptáky, a když jsem šla dolů, sklouzla jsem se po ledu a vrazila do něho. Nevim, co tam šel dělat on, ale řekla jsem mu, že si snad nic neudělal, když je pozítří ten ples, aby třeba neměl zlomenou nohu nebo tak něco, a on se mě tam zeptal, jestli ještě nejsem volná," ušklíbla se Haylay, když pospíchaly na snídani. „Jaká náhoda, že."

Načež se u mrzimorského stolu rozječela dívka z šestého ročníku, které přišel červený dopis s oznámením.

Během toho, co ji profesorka Prýtová spěchem vedla na ošetřovnu pro uklidňující lektvar, Peterovi se sklouzl nůž po talíři a na Lily vystříkl žloutek s kusem rajčete a stekl jí po krku za hábit. Dorcas se začala smát, protože si Lily snažila hůlkou vyčistit hábit, svetr, tílko i podprsenku, vidličkou se ohnala okolo sebe a zabodla se s ní přímo do ruky Růžové Dolly, jež začala křičet, vyskočila na nohy a přepadla přímo do věže z topinek, strčila do sady talířů a aby toho nebylo málo, na nohu jí spadla číše s horkým čajem a ona v reflexu kopnula obrovským kolenem do stolu tak, že se všechno jídlo, co ještě drželo pohromadě, přesunulo na druhou polovinu, takže většina, která neměla kam, jednoduše spadla dolů, do střepů, porcelánu, džusu, několika stříbrných táců a hromady topinek.

Stačilo několik sekund a Lily se nohy válely v nechutné břečce všeho jídla. Přešlápla z rozlité česnekové omáčky a položila hůlku na stůl vedle odkapávajícího dýňového džusu. Dolly se snažila pohromu kouzlem vrátit zpět, ale místo toho jí z hůlky vyletěla podivná směsice květin a červených jisker.

Chvíli bylo ticho.

„Promiň," řekla pak přiškrceně Dorcas a sebrala si vidličku, jíž Dolly bodla.

„To nic," setřásla ji Dolly rychle a pohledem vyhlížela profesorku McGonagallovou. Ta tam byla jako na koni, mávla hůlkou a poté, co se všechno zvedlo a vrátilo do původního stavu, udělila jim kázání o normálním chování.

„Už se mi ani na ty snídaně nechce chodit," prohlásila Haylay, když vycházely z Velké síně. „Rimuel jsi dneska ještě neviděla, že jo?"

Lily polkla. Viděla, jistě že jo, jenže nic z toho své kamarádce neřekla. Nevěděla, co si o tom myslet. Chápala, že tajemství přátelství můžou spojovat a stejně tak také rozpojovat, a přestože se jí to nezdálo správné, Rimuel si očividně přála, aby o jejím románku nikdo nevěděl, a tak se to rozhodla respektovat.

„Ne, musela zase někam zmizet."

„Já se v ní nevyznám," povzdychla si Haylay.

„Nikdy jsme se v ní nevyznaly," opravila ji Lily. „Je prostě taková."

Mířily k nebelvírské věži. Lily skoro nic nenaspala a tak se chtěla jen válet u krbu s Fairy. Šly po předposledním schodišti, když se jim postavila do cesty Rita Holoubková se svými umělými loknami a rudými nehty.

„Co s tím vším máte společného?"

„S čím?" opáčila okamžitě Haylay, poněvadž obě moc dobře věděly, z čeho jsou právě zpovídané.