Lily Evansová

•5• „Kouzelnickej svět ještě nikdy nebyl takhle v nepořádku."

Ráno se probudila do úplně jiného světa než ze kterého večer odcházela. Slunce propalovalo okenní tabulky a tvořilo na koberci obrazce. Probudila se s chutí letět na snídani. Rozrazila závěsy a rychle se oblékla. Počasí jako by se vyřádilo a teď nemělo co na práci. Slunce svítilo a tiše vysušilo trávu a louže.

Všechny tři se cpaly vejci se slaninou a u toho sledovaly profesorku McGonagallovou, která obcházela nebelvírský stůl, rozdávala rozvrhy a vybírala od šestých ročníků výsledky NKÚ.

„Nechceš nám říct, co se včera stalo?" obrátila se na Lily Rimuel.

„Ne, ani ne," zavrtěla zarputile hlavou Lily. Když uviděla pohled obou svých kamarádek, zmoženě vzdychla. „Nechci se o tom bavit. Obrací se mi žaludek, když pomyslím na to, že budu konflikty s těmi čtyřmi pitomci řešit až do konce studia."

„Říkáš, že nic nového? Zase si jenom z někoho vystřelili?"

„Pokud slovem vystřelili myslíš nechali ho vypít nějaký blivajz z kanálu, přičemž se ten nebohý chlapec dostal na ošetřovnu," houkla Lily, „Jo, dejme tomu."

Profesorka McGonagallová přešla k sedmému ročníku. Rozvrhy se jim vznesly nad hlavy a teď lehce přistály vedle mísy s kukuřičnými lupínky.

Od místa, kde seděli James se Siriusem, se ozvaly zklamané výkřiky. „Jenom dva předměty s ním!"

„Víš, kolik zábavy ztratíme?"

Remus Lupin jako vždy seděl naproti s Peterem a vlažně se uchechtl. „Chudák se možná dožije klidu."

Peter se rázně narovnal, až mu tlusté nohy vyletěly k desce stolu. S plnou pusou vyvalil oči a pěstí udeřil do vzduchu. „Ten proradnej ničema dostane!"

„Víš vůbec, o čem mluvíme?" zpražil ho James a bezprostředně se napil, jako by Peter absolutně neznamenal.

A pak Lily vyprskla smíchy, navzdory tomu, že se tak usilovně snažila udržet kamennou masku. Všichni vzhlédli. „Něco se ti nelíbí?"

„Ne," zahihňala se provokativně. „Jenom mi přijdete komičtí. To je všechno."

„To říká někdo, kdo si válí vidličku v avokádový omáčce?" usadil ji Sirius a brzy se smáli všichni čtyři. Lily opravdu měla vidličku, s níž před chvílí jedla slaninu, ponořenou v misce o kousek vedle od svého talíře. Nakrčila nos a vidličku vytáhla.

„Dneska budu relaxovat. Podle mýho rozvrhu je pondělí nejjednodušší den v týdnu," osnovala to Haylay a táhla Rimuel ven z hradu. Lily klusala kousek před nimi. Ona sama měla za hodinu věštění z čísel a pondělí si mezi slavné dny rozhodně nezařadila, ale teď poskakovala a vyhýbala se poslední mokré hlíně a připravovala si, co všechno řekne Hagridovi. „Lily?" ozvala se Rimuel a zastavila se v kroku.

„Hmp?" ani se neotočila, jen šla dál a mířila si to k hájence.

„Ty chceš být opravdu bystrozorka, co?"

Lily zabrzdila a stáhla k sobě obočí. Po chvíli mlčení řekla: „Jistěže. Proč?"

„Mluvily jsme o tom včera v ložnici, když jsi řešila ten pobertovský konflikt. Víš, že jsme o tom snily jako malé. Ale – připadá nám to čím dál nebezpečnější."

„Vlastně jsem tomu nepřikládala nikdy takovou váhu," prohlásila Lily a pak roztáhla ústa v úsměv. „Ještě máme na konečná rozhodnutí spoustu času. Neměla jsem čas to s vámi probrat," a pak mimoděk dodala: „A neříkej jim tím jménem. Přesně o to těm čtyřem jde."