Lily Evansová

•19• Uběhl jen jeden měsíc

Pokud by se měla Lily Evansová ohlédnout zpátky a porovnat svůj dřívější život v Bradavicích s životem v sedmém ročníku, nebylo by jednoduché zformulovat, co všechno by se uvnitř ní při tom pohledu odehrálo.

Sedmý rok se nedal nazvat nijak jinak než zvrhlý. Všechno bylo jinak.

Například Lily neměla tátu – to byla poněkud větší změna. Najednou vyrostli – to se netýkalo všech, přesto s tím ale byla svázaná většina komplikací. James Potter byl na seznamu dne – k tomu se Lily v myšlenkách radši nevyjadřovala. Porušování školního řádu představovalo náplň veškerého času – Lily to nijak netrápilo, předně spíš litovala těch šesti zameškaných let. A taky se doslova a do písmene utrhly ze řetězu. To už pro ostatní přestávalo být tak snadné.

Profesorka McGonagallová se jako jediná zdála být nad věcí – zbytek učitelů se nepřestával divit. Šest let, šedesát měsíců, každý týden, každý den, každou hodinu a každou minutu se Lily s Haylay a Rimuel chovaly spořádaně, slušně, víceméně nehlučně a podle očekávání. Byly vzorem pro všechny na škole, dívky, za nimiž se otáčeli lidé jako při královském průvodu.

Vražedně sladká, temperamentní a neuvěřitelně působivá Lily Evansová, vysoce charismatická a ambiciózní Haylay Festerworthová a nevysvětlitelně okouzlující, prozřetelná a věčně nevypočitatelná Rimuel Erestedová.

A pak tu byla druhá strana, další smetánka, další elita celé školy, druhá strana, která pronásledovala tu první a která byla tou první nenáviděná.

Vrcholné eso, špičkový nebelvírský chytač a mistrný manipulátor James Potter, podmanivý, nepředstavitelně atraktivní a neodolatelný lamač dívčích srdcí Sirius Black a neustále nedostupný, neporazitelný Remus Lupin, nadměrně přitažlivé tajemství samo o sobě. A Peter.

Mluvíme o populárních obskakovaných jedincích tak, jak je viděli druzí. Je tolik příběhů o trpících, přehlížených a nemilovaných osobách. Mnohem jednodušší je psát o těch milovaných, o těch nepřehlížených a o těch netrpících.

Přesto tenhle příběh patří mezi variantu těžší. Lily, Haylay, Rimuel, James, Sirius, Remus nebo Peter by mohli být sebevíc oblíbení a beztak by to byli pořád jenom lidé, stejně jako všichni ostatní. Ve skutečnosti tvořila totiž jejich popularitu hlavně inteligence a značné nadání pro skrývání nebezpečných věcí uvnitř sebe samotných. To později vyplývalo v záhadnost, jež je všechny obestírala a zviditelňovala, jelikož tajemnost mají lidi rádi. Působili jako vzoroví studenti, přestože byla jejich duše ve spoustě případů mnohem černější než duše ostatních.

A tak hmotná část všech vůbec nevěděla, proč ve skutečnosti prahnou po Lily, Haylay, Rimuel, Jamesovi, Siriusovi, Removi nebo Peterovi, protože je vůbec neznali. Nikdo neměl sebemenší tušení, jací jsou. Zahalovala je tajuplná mlha nedosažitelnosti, do které nikdo z ostatních neviděl, přestože si to většina myslela.

Kdyby Lily byla na tohle celé sama, netrvalo by dlouho a pod vahou veškeré naivity druhých a jejich hloupého oblouznění by se dost určitě složila.

Ale patřilo jí výjimečné přátelství Haylay a Rimuel a koneckonců také přátelství oněch mladíků. Byla to věc, kterou si byla absolutně jistá. Kromě přátel, na něž narazila v prvním ročníku a s nimiž si v prvním ročníku začala rozumět, totiž nevěřila skoro nikomu. Zdálo se to totiž jako mise na Mars, když se teď snažila najít někoho, kdo by ji nevyužil pouze k vylezení po onom žebříku slávy nahoru.

Připadalo jí, že se už sedm let kamarádí s těmi, co potkala ve vlaku. Nikdy nedostane z hlavy vzpomínku na cestu se Severusem, když si omylem přisedli k Jamesovi a Siriusovi, kteří se tehdy ještě neznali, a jak potom naštvaně opět se Severusem z kupé odešli a sedli si k Haylay a Rimuel. Jak se o ni James zajímal, jak se o ni zajímal Frank Longbottom a Mary s Růžovou Dolly a těch pár tváří, které jí nefalešně zůstaly doteď. S nikým jiným se ostatně ani bavit nechtěla, přestože to byla denně nucena předstírat.