Lily Evansová

•31• Hra/3

           

Prohledaly celou ložnici tolik, co se dalo. Prohlédly si staré milostné dopisy, prolistovaly knihy a učebnice, podívaly se do šuplíků, do skříněk a do koupelny a nestačily se divit, kolik věcí tam dohromady bylo. Na jedné z poliček pod váhou třech spodních kalhotek Lily našla krabici plnou fotek všech pohledných chlapců, co kdy v Bradavicích viděla. Když nadzvedla téměř vyhořelou svíčku, zjistila, že je pod ní schovaný prsten s velkým rubínem. V oválném stříbrnočerném stínítku lampy na stropě našly zase schovanou láhev plnou ohnivé whisky.

„Chci je vidět, jak na konci roku tohle všechno zabalí do jednoho kufru," odfrkla právě Lily, když Haylay, rozvalená na kupě kabátů nebezpečně se naklánějící ke stolku se sladkostmi z Medového ráje, vyjekla a začala jančit. Lily se vyhrabala z kopce tmavých kalhot a uviděla ji mávat černým tlustým předmětem nad hlavou. „Našla jsem to, našla jsem to!" jásala a nepřestávala směšně laškovat s onou věcí.

Lily na ni nechápavě koukala.

„Našla jsem to. Hledala jsem to tady celou dobu, věděla jsem, že tady něco bude, všechny takové holky jako je ona ho mají."

„Co?" Lily šlápla na zablácenou polobotku a zadívala se na černou knihu. Z jedné části byla už dávno politá, ale rudá růže na obálce vypadala naprosto nedotčeně.

„Je to deník," řekla Haylay tónem, jako by byla Lily duševně zaostalá, a ihned ho otevřela na první stránce. „Bylo mi jasný, že tady bude něco takovýho ležet."

Projela prsty celý sešit. „Je to plné. To si bereme s sebou."

Chystala se to schovat pod hábit, ale Lily ji rychle zastavila. „Poznají, že tu někdo byl."

„To poznají tak jako tak," usmála se její kamarádka. „A taky si buď jistá, že jim ihned dojde, kdo."

Lily se zamyslela. „Bude odveta."

„To si piš."

„A v daleko horším měřítku."

„To si taky piš."

„Díky, Haylay," protočila očima Lily. „Vůbec se teď nebojím, že se ráno vzbudím holohlavá, nebo že se otrávím dýňovým džusem."

„Džusu bych se být tebou radši vzdala. U nich nikdy nevíš," namítla Haylay a zvedla ze stolku rtěnku, z jejíž konce téměř okamžitě vylétla ostrá čepel, div že jí neusekla prsty. Pak předmět pustila a suše se zašklebila. „Asi bychom měly jít."

Měly něco přes sedm minut času, a tak se podívaly na koláž fotografií nad postelí Caster.

„Potěš koště, ona tu má jenom sebe," kritizovala Haylay. „Jsem ráda, že žiju svůj život."

Třebaže nechtěly, moc dobře si malou Caster pamatovaly. Lily na ni narazila ještě dřív než Haylay ve vlaku, když jely vstříc svému prvnímu ročníku v Bradavicích, a byla to jedna z jejích dost nepříjemných vzpomínek. Na fotkách se sladce usmívala a často nasazovala výraz „mrkací panenka", jenže obě věděly, že je to jen jako kdyby si lev lakoval drápy.

Společně se napily druhé dávky lektvaru. Vůbec to ale nebylo tak hrozné, jak Lily čekala, protože se ani nestihla proměnit zpět do své vlastní podoby. Zacítila jen ostré škubnutí za zátylkem a jeden narezlý pramen vlasů dostal opět Mathyldin světle hnědý odstín.

Vydaly se do společenské místnosti. Většina studentů trávila čas ve svých ložnicích, což Lily dost udivovalo. Tady ve Zmijozelu společenská místnost znamenala něco jako jen střed dění, místo, v němž se zmijozelští slezli jen kvůli důležitým věcem, nebo kam by si šli výjimečně přečíst Denního věštce nebo si o něčem důležitém promluvit s druhým pohlavím.