Lily Evansová

•18• Les

Jak zima postupovala, Lily trávila čím dál více času v chlapecké ložnici. Začala za nimi chodit, když potřebovala poradit ohledně nebezpečných věcí, se kterými vyrukovala většinou Haylay nebo Rimuel, ale jak si na jejich přítomnost zvykala, byla s nimi ráda. Čím více se smála, tím víc bolest ve svém těle utlačovala. Občas se jí zdálo, že se zmenšuje a že z ní nezbývá nic než pouhý odporný kousek hluboko zarytý pod její kůží. Přesto ji pak přepadala a měla za důsledek, že Lily umlkla ve chvílích, kdy to bylo nejmíň nutné.

„Nedám ti to do ruky," prohlašoval právě James, když seděla v okně a zírala na trojúhelníkové mýdlo, jež třímal v prstech. „Je to jenom trapárna, po který máš pleť jak mimino. Jdi s tím za holkama ze čtvrtýho ročníku, naúčtuj si za jeden dvacet galeonů a bude z tebe milionář."

„To my nepotřebujem," zavrtěla hlavou. „Ukaž něco užitečnějšího."

„Přesně tak," souhlasil James a otočil se k zásuvce, ze které vytahoval veškeré obdivuhodné věci, s nimiž porušovali školní řád.

„Tohle," na dlani se mu zablýskla malá kulička připomínající zkamenělou shnilou švestku, „To je věc, která působí trochu jako Felix Felicis a alkohol dohromady."

„Co to je?" Lily se pokusila po kamínku chňapnout, jenže James včas ucuknul.

„Účinkuje to tak pár hodin. Když to ale spolkneš, stává se z tebe na týden neplodnej člověk."

Lily se opět pokusila vrhnout po jeho napřažené ruce, jenže on znovu uhnul a se zadostiučiněním pohlédl do jejích očí, z nichž sršelo vzrušení.

„Pokud to přeženeš, už nikdy se nemusíš bát, že ti někdo udělá dítě," oznámil a hodil pohled po vedlejší posteli, na které se válel zbytek jeho přátel. Pak si dramaticky povzdechnul a uznale se na předmět ve svých prstech zadíval. „Siriusova druhá snídaně."

„Nepřeháněj," protáhl Sirius a opřel si nohy o čelo postele. Zíral do stropu a zřejmě jim příliš nevěnoval pozornost. Vlasy měl opět skoro spadané do očí a působil jako idol dívčích srdcí. Lily se na něj chvíli dívala, ale pak se obrátila zpátky k Jamesovi.

„No nic, tohle ti nedám. Ještě byste se díky tomu omylem zabily. Támhle jsou věci akorát tak pro vás. Už jsme si s tím užili dost."

Lily se zmocnila malého kufříku plného nebezpečné zábavy a přešla ke dveřím. Byla v jejich pokoji téměř dvě hodiny a nohy jí pomalu dřevěněly. V poslední chvíli však upoutal její pozornost obraz nad Peterovou postelí. Byl to portrét...

„Vždyť to je bývalý ředitel," ukázala na podobiznu pochrupujícího muže s hlubokými přísnými vráskami ve tváři.

„Phineas Nigellus," oznámil klidně Sirius. „A co má být?"

„Jak se vám podařilo ho dostat sem?" povytáhla tázavě obočí.

Muž v tu chvíli znaveně pootevřel jedno oko.

„Vždyť je to má krev," pronesl Sirius, čímž vůbec neodpověděl na otázku. Natáhl ruku k sáčku plnému gumových myší a pak s plnou pusou pokračoval: „Můj pra, pra... pra... prostě je to můj předek, co na tom záleží."

„Tvůj milovaný předek," opravil ho James, na tváři rýsující se úšklebek.

Lily stále nechápavě zírala na obraz.

„Dobře, že je to jenom ta krev," přidal se Sirius a pohlédl na ředitele, který se teď štrachal z dříve pohodlné polohy ke spaní.

„Žije ve dvou rámech najednou. Má možnost přecházet z jednoho obrazu, tudíž z Brumbálovy pracovny, do druhého, který dříve býval v Blackovic sídle," stihl Lily Remus objasnit, než se dala podobizna do ochraptělého řevu: