Lily Evansová

•8• „Brumbál tají to samé, co ti čtyři."

„Vypadáš hrozně."

Užvaněným nadáním byla většinou známá Haylay, jenže to neznamenalo, že Rimuel trpěla nedostatkem výřečnosti. Teď seděla naproti Lily a spokojeně ujídala vafli.

„Špatná noc, Lily?" Haylay v puse žvýkala růžové brčko namočené ve vodě s citronem. Pak si nedbale opřela hlavu o dlaně a zavřela oči.

Lily slyšela, jak se někdo kousek od nich potichu uchechtl. Apaticky polkla, jelikož věděla, že jí sledují a mocně se nožem zabořila do vlastní vafle. „V noci si mě zavolala McGonagallová," vysvětlila pak.

„Vážně?" otočila se užasle Haylay. „Nějakej průšvih?"

„Jo," lhala Lily. „Nic důležitého, co bychom potřebovaly řešit."

Dala tím oběma jasně najevo, že nechce o předešlé noci mluvit a ony jí pro jednou poslechly. Jedly několik minut úplně potichu, když do Velké síně vtrhlo hejno sov s ranní poštou.

K Rimuel dopadl předplacený Denní věštec. Hodila sově do váčku peníze a vrhla se po novinách. Lily sýček přinesl dopis z domu.

Než však stihla roztrhnout obálku, ozvalo se z konce síně nadšené volání. „Lily, Lily!"

Frank Longbottom doběhl k dívce a nepřestával mávat učebnicí bylinkářství. „Lily! Pamatuješ, jak jsi mě na konci minulého roku prosila, abych ti našel tu rostlinu, po které je člověk ještě měsíc otrávený a nemůže se hýbat?

Část nebelvírského stolu zpozorněla a upřela zrak na Lily.

„Jo..." zabrblala a snažila se tvářit lhostejně. „To bylo kvůli poslednímu pojednání pro profesorku Prýtovou..."

Haylay otevírala pusu, Lily ji však probodla vražedným pohledem. Na to Rimuel odložila Denního věštce a řekla: „Pamatuju si, že jsi tu kytku hledala, abys jí někomu namočila do pití. Myslím Potterovi – nemýlím se?" předstírala rozpomínání.

Lily ztvrdly rysy. Chvíli všechny utlačovalo ticho, dokud se z místa, kde seděl Remus se Siriusem, neozval smích.

Na to se rozesmála Haylay, hýkavě a nepřetržitě. Voda jí vystříkla nosem a to už neudrželo od smíchu nikoho.

Rimuel se na Lily výmluvně pousmála a pak našpulila pusu, až vypadala jako zlatá rybička, která se mermomocí snaží nerozřehtat se na celé kolo.

James s potutelným úsměvem zíral do dýňové šťávy. Vypadal jako mistrný lamač dívčích srdcí, kterého zrovna ztrapnila holka. Podíval se na Lily. Seděla na lavici přesně jako dítě, které ví, že zlobilo, a přesto je za své jednání rádo.

„Právě jsi krásně pošlapala její pověst neposkvrněné a nevinné šprtky," okomentovala to Haylay směrem k Rimuel a znovu se napila. „Zrovna jsme všichni poznali obludu v tobě uzavřenou," zakoulela očima na Lily a pak se zlomyslně ušklíbla. „Nikdo netušil, čeho jsi schopná, Evansová."

Lily si odfrkla a raději si zaplnila pusu, aby neřekla něco, co by vytvořilo z ironie pravdu.

Usadila se na nádvoří a utáhla si šálu. Uběhlo jen pár dní od začátku školního roku, ale za tu chvíli už se počasí rozhodlo předat velení podzimu a ten si, jak se zdálo, nedával žádnou práci s postupným odstraněním léta a rovnou se vrhl do studené přípravy na zimu. Na kamennou lavičku si rozložila učebnice a roztrhla obálku od krátkého dopisu od rodičů.

„Nejdražší Lily.

Doufám, že jste dobře dorazili. Máte v Bradavicích nějaké změny? Jak jde výuka? Tatínkův stav se zase zhoršil, ale to ostatně víš. Nasadili mu novou léčbu. Však on se z toho dostane, jako vždy. Co nejdřív napiš, abych věděla, že jsi v pořádku. Pozdravuj Haylay a Rimuel. Líbá