Lily Evansová

•23• Křiklanův večírek

Křiklanovy večírky byly vyhlášené po celé škole jako „srazy talentovaných a nadějných studentů", které si sám profesor ovšem pečlivě vybíral. V tomhle ohledu byl Křiklan na rozdíl od jiných situací velmi všetečný a náročný - ty, kteří se mu nedostali pod kůži napoprvé, si pravděpodobně neoblíbil už nikdy.

Lily vzpomínala na jejich první setkání, právě když stála před zrcadlem a napůl přemýšlela, co na sebe navleče.

Tehdy na ni koukal Křiklan jako na obrázek, až jí to bylo nepříjemné, a když se jí podařilo namíchat první použitelný lektvar, úplně zářil a několik dalších hodin dával Lily všem za příklad.

Nad těmi vzpomínkami se trochu usmála, protože jí zpětně přišly komické. Taky pomyslela na Mathyldu, která se pokoušela připlést do jeho přízně, ale podařilo se jí to až v pátém ročníku, kdy učitel úplně omylem zjistil, že je její prastrýc bývalým šéfredaktorem Denního věštce, a na Franka, jehož odhodlání a odvahu Křiklan odhadl už v prvním ročníkům navzdory jeho hrozné neohrabanosti v lektvarech.

Haylay s Rimuel se hádaly o lodičky: „Tvoje byly ty sametový s tří centimetrovým podpatkem, ne s pěti!"

„To teda nene, moje byly tyhle s řemínkem, kupovala mi je matka v Indonésii!"

„Tvoje matka v Indonésii nikdy nebyla! Dej mi je, patří mně!"

Lily vyšla z pokoje, přestože neměla nic vybráno a udělala si toulky po nebelvírské věži. Toho dne nesněžilo, ani nepršelo. Chtěly jít ven do sněhu, ale Křiklanův večírek byl nevyhnutelný, a tak se nakonec svalila do teplého křesla a pozorovala hadí jazyky v krbu.

„Na co čekáš?" ozval se Frank od stolku. Ohnul právě dopsaný dopis a začal ho nemotorně strkat do obálky. V černém saku vypadal mnohem dospěleji, než když na sobě měl tlustý vytahaný svetr po svých bratrech.

Chvíli ho pozorovala, jak dopis musel znovu rozložit a znovu složit, aby nabyl správného formátu. „Na nic nečekám."

Frank dopis konečně strčil do zobáku vlastní sově a pak se na ni usmál. „To je dobře. Myslím, že by se nikdy nemělo na nic čekat."

Zvednul se a odešel.

Za dvacet minut měli být v Křiklanově kabinetu, jenže většina z pozvaných překračovala práh společenské místnosti už teď. A tak jí nezbývalo nic, než zvednout zadek z červené sedačky. Nejdřív zaútočila na chlapeckou ložnici. Vtrhla k nim jako vichr a začala nezaujatě obcházet místnost a prohlížet si jednotlivé nové věci ještě dřív, než si jí všimli.

Chvíli tak spočívala a brala do rukou všelijaké haraburdí, než se natáhla po zašlém pergamenu pohozeném na ještě mokrém hábitu. Vypadal, jako by ho sám čas naprosto zpracoval - místa v četných ohybech byla jako ze lnu a samotná jeho struktura léty vylezla na povrch.

„Jamesi! Siriusi!" vyletěl v tu chvíli ale Peter a ukázal na Lily jako by ji obviňoval z vraždy.

„Jen ji nech," okřikl ho Sirius klidně, ani nevzhlédl od týdenní nabídky Taškářových žertovných předmětů, při níž znuděně zíval.

Lily se nemohla zbavit pocitu, že Sirius a James vidí i dozadu. Tiše pergamen rozevřela. Zjistila ale, že je úplně prázdný. Rozložila ho celý - byl velký, přesně takový, jaký držel James před vchodem do tajné chodby vedoucí do Medového ráje. Nedávalo jí to smysl.

Složila ho zpět a udělala několik kroků k východu. „Já si to půjčím," informovala je.

Jamesovi ale stačilo se jen natáhnout z postele a pergamen jí vyškubnul.