Blacková

34. PAN & PANÍ WOODOVI

Ráno jsem se po velmi dlouhé době probudila u Siriuse v bytě, kde teď už bydlel sám. Remus si našel svůj vlastní byt a Lily s Jamesem začali opravovat domek v Godrikově Dole.
Můj relativní klid rozhodil až pohled na hodiny. "Tichošlápku! Zaspali jsme!"
Silně jsem se Siriusem zatřásla, ale ten to vůbec nevnímal a spal si spokojeně dál. "Blacku! Vstávej už!"
"Proč?" otráveně protáhl a přidusil se polštářem, když si ho přitlačil k obličeji.
"Dělej už!" vykřikla jsem a začala pobíhat po bytě. "Kde mám šaty? Nechal sis vyžehlit smoking? U Merlina, Lili nám tady nechala snad milion vzkazů. Kam jsem včera dala krabici s lodičkama? Proč je tady takový bordel?!"
Sirius něco zamumlal, ale přes polštář mu nebylo rozumět. Chytila jsem jeho deku a snažila se s ním o ní přetahovat. "Tichošlápku, proooosím!"
"Co se dneska děje?" zamumlal, když vzdal válku o peřinu.
"Nic moc, dopoledne máme sraz s Jamesem, Remem a Lils a pak jen musíme NA MOU SVATBU!" zaječela jsem a Sirius vyběhl jako splašený potlouk a začal poletovat po místnosti, česat se, zběsile na sebe navlékat oblek a u toho hledat po celém bytě moje perleťové lodičky.
Já se rychle začala líčit a česat, než přiběhl Sirius i s krabicí a začal mě česat sám. Pohotově jsem se oblékla a necelých patnáct minut na to už jsme společně vybíhali z bytu až k Tichošlápkově motorce.

Když jsme se dostali k malému kouzelnickému parku, ve kterém se dnes měla konat slavnost, ještě jsem si rychle upravovala šaty, když v tom za námi přiběhla Lily.
"Kde jste byli? Čeká se jen na vás!" vyjekla a podala mi obrovskou kytici bílých růží. "Jdu ohlásit, že můžeme začít."
Nervózně jsem se podívala na Siriuse, který mi upravoval vlasy. "Jsi dokonalá."
"Moc děkuji," zašeptala jsem dojatě a objala ho. "Pořád ještě mám hrozné nervy."
"Nemáš proč, sestřičko. Všechno klapne, jak má," uklidňoval mě a to jsem už z dálky zaslechla hudbu.
"U Merlina, co budu dělat?" zpanikařila jsem a skoro utekla. Když říkám skoro, tak tím myslím, že Sirius mě chytil za paži a skoro dovlekl na místo, odkud nás už bylo vidět. Prošli jsme uličkou mezi hosty až k obrovskému květinovému oblouku, pod kterým stál John se samotným Brumbálem, o kousek dál potom James a Lily.
Ve chvíli, kdy mou ruku Tichošlápek věnoval Lišákovi s velmi tichou výhružkou jsem přestala vnímat celý svět a jen se roztomile culila. Až ve chvíli, kdy mi Johny pohledem naznačil, že mám něco říct jsem ožila.
"Ano," vydechla jsem, aniž bych věděla, na co odpovídám. Hned potom absolutně stejně odpověděl Lišák a než jsem se nadála, už mi věnoval první novomanželou pusu.
"Nezapomeň hodit kytici!" vyhrkla na mě Lily a já udělala přesně to, co mě naučila - otočila jsem se zády a poslepu za sebe hodila kytici. S otočkou na patě jsem zjistila, že ji drží celá rudá Marlene, culící se na Siriuse.
John mě objal a znovu mě za hlasitého potlesku políbil.

Právě jsme seděli společně s Poberty, Lily, pár našimi spolužáky, Johnovými spoluhráči z Puddlemerských spojenců a spolupracovníky z Řádu v malé, ale útulné kouzelnické restauraci, když v tom se někdo objevil za oknem, tak, abych si ho všimla jen já. Omluvila jsem se Andy, se kterou jsem se zrovna bavila o její dceři Nym a nenápadně se vykradla za postavou ven.
"Takže, drahý strýčku, přišel jsi snad zabránit svatbě? Jestli ano, jdeš trochu pozdě," zašklebila jsem se a pronikavým pohledem vraždila bratra svého otce.
"Nepřišel jsem tvé svatbě zabránit," bránil se neutrálním tónem. "Ne, když jsem viděl, jak jsi šťastná."
"Na štěstí ti přece nezáleží," odfrkla jsem si. "Johna miluju a ty tomu nemůžeš zabránit."
"Láska je podivná věc," zamyslel se. "Jako mladý jsem se zamiloval do nečistokrevné dívky. Aby tomu tvůj dědeček zabránil, oženil mě s vlastní sestřenicí. Ani si neumíš představit, jak hluboce ji nenávidím."
"Proč mi to říkáš? Už nejsem Blacková," připomněla jsem mu.
"Umírám, Hesper. Jsem nemocný. Než umřu, musím se ti k něčemu přiznat. Neříká se mi to lehce, do hloubky duše se za to stydím-"
"Ty nemáš duši," přerušila jsem ho ostře. "Ne po tom, jak ses zachoval k Siriovi, ke mně, k Regovi."
"A k Arcturovi. Nikdy by si Vegu nevzal, nikdy by s ní neprohodil jediné slovo, kdybych jí pro něj nedal nápoj lásky," přiznal opatrně a díval se do země.
"Cože?!" vykřikla jsem a pohoršeně stiskla skrytou hůlku.
"Tvůj otec trpěl tvou matku, jenom protože jsme mu podávali nápoj lásky a protože byl pod kletbou imperius," přiznal znovu a já mu přiložila hůlku ke krku.
"Jak jsi mohl?! Tvůj vlastní bratr!" vykřikla jsem a vedle mě se objevil Sirius. Když ohlédl celou situaci, přidal svoji hůlku k té mé.
"Odejdi. A už nikdy se nevracej. A žij s tím vědomím, že jsi všem jen ničil životy."
Orion se pomalu rozplynul.
"Jsi v pořádku?" ujišťoval se Tichošlápek, když mě viděl.
Překvapivě klidně jsem se usmála. "Nenechám si zkazit svatbu. A jestli ještě za mnou přijde Moody a bude se chtít bavit o mé bystrozorské kariéře, asi ho utluču tou obrovskou kyticí."