Blacková

19. MINNIE

Vánoční prázdniny utíkaly až příliš moc rychle, ale mně nezbývalo nic jiného než si užívat každou minutku, protože všichni ti, co mi připomínali jaké zklamání pro svou rodinu jsem, se vydali zpátky do jejich ponurých nudných domovů, aby ve společnosti čistokrevných pokrytců přečkali svátky.
A pak to muselo přijít. Silvester.
K této speciální příležitosti se v Nebelvírské společenské místnosti tradičně koná jeden z nejdivočejších večírků celého školního roku. A na večírek jsou přece potřeba zásoby. Právě díky tomuto jsme se právě se Siriusem nacházeli na cestě z Prasinek. Samozřejmě se strašnou spoustou alkoholu, co se nacházel schovaný v kouzlem zvětšené brašně přes rameno, kterou aktuálně táhnul můj nejdražší bratránek.
"Nahlásilas Woodovi kam se chystáš?" zeptal se kousavě Tichošlápek, než se zeširoka zazubil.
"Kdyby to věděl, už by tu byl s námi. Ty ses McKinnové nahlásil?" rýpla jsem si, než jsem do něj šťouchla hůlkou.
"Blackové pod pantoflem. Kam to ten svět spěje?" zakroutil pobaveně hlavou.
"Sluší vám to spolu," usmála jsem se na něj a on se na mě otočil, až v tašce zarachotily lahve.
"Myslíš?"
"Vím," zazubila jsem se na něj a vzala mu tašku. "Ale varuju tě, zlomíš jí srdce a ona tě rozseká na kousíčky."
"To vím zase já. Hesp, asi to bude znít směšně nebo divně. Ale myslím, že jsem se zamiloval."
Teď jsem se zase zarazila já. "Zamiloval? Ty?!"
"Já vím, zní to hodně... Málo jako já," zamumlal a nervózně se pousmál.
"Všechno musí být jednou poprvé," usmála jsem se na něj a pokračovala tmavou chodbou osvětlenou dvěmi hůlkami.

"Slečno Blacková, pane Blacku," oslovil nás přísný hlas za našimi zády. Otočili jsme se a střetli se tváří v tvář naší kolejní profesorky.
"Paní profesorko," pozdravila jsem jí. "Jak si užíváte poslední den tohoto roku?"
"Skvěle, slečno Blacková. Copak to nesete?" zeptala se a ukázala na brašnu, jejíž jedno ucho bylo na mém rameni a druhé na Siriově.
"Naše sestřenice Andromeda nám poslala nějaké cukroví ať si dnešek užijeme. Před nedávnem senám teprve svěřila, že se vdala," vysvětlil Tichošlápek, jakoby se nic nedělo. "Dáte si čokoládové žabky?"
Podala jsem zlatou krabičku naší Minnie a ta jí s úsměvem přijala. "Vyřiďte Andromedě mé gratulace."
"Určitě, paní profesorko," řekl Sirius a vydali jsme se k Nebelvírské věži. "Užijte si Silvestra."
"Pane Blacku, buďte tak laskav a postarejte se o to, aby naše kolejní věž stála i zítra ráno."
"Zajisté, madam."

"Je všechno připravené?" ujišťovala jsem se snad už po sté, zatímco jsem se rozhlížela po světýlky ověnčené společenské místnosti, ve které přibyl mimo jiné dokonce i bar a taneční parket.
"Všechno, kromě vás, lady Blacková," oznámil mi slavnostním hlasem Dvanácterák, za který bych mu nejradši zlomila nosánek. Jinak to ale mohlo vyznít moc mile, až na to oslovení.
Podívala jsem se na svoje roztrhané jeany a červené tričko. "Ale já se nechci jít převlíkat!"
"Ani kvůli Lišákovi?" usmál se provokativně Tichošlápek a já ho vraždila pohledem.
"Ten by to překousnul," zamračila jsem se a když už se Sirius nadechoval k odpovědi, tak ho přerušila jistá rusovláska, která mě velmi hrubě zatáhla až ke schodišti.
"Postarám se o to," slíbila Pobertům Evansová, než jsme se dostali do mojí ložnice. "Holky jsou na prázdninách doma?"
"Jen Marlene, Alice je někde s Frankem... Co se mnou chceš provést?"
Lily se sebevědomě usmála, než se pokusila mi rozčesat vlasy. "Udělám z tebe princeznu."

Měla pravdu. Stačily červené třpytivé šatky, které jsem dostala od Siriuse k loňským narozeninám a jednoduchý cop, abych si připadala jako Nebelvírská princezna. Lily sama měla pastelově zelené šaty, ale ona vypadala jako královna. A když jsme společně sešli na Pobertskou poslední party roku, všichni z těch, co se rozhodli zůstat a udělali dobře, na nás zírali.
"Tohle že je naše Večernice?" slyšela jsem zamumlat Rema, vedle kterého stál evidentně pyšný Tichošlápek.
"Přirozená krása, je to dědičný," vypjal hruď a já se k nim připojila. "Moc ti to sekne, sestřenko."
"Děkuji bratránku. Za výběr děkuji slečně Evansové," pronesla jsem stejně nafrněně jako on. "Ale teď vážně - doufám, že to Jamesíček dneska nepokazí."
"Nezbývá nám než držet mu palce," zasmál se Náměsíčník, který sledoval stejně jako já a Sirius, jak se náš přítel snaží flirtovat.

"Mají všichni pití!"
"Je ohňostroj připraven?!"
"Reme! Kam jsme dali prskavky?!"
"Už?"
"Půl minuty!"
Těsně před půlnocí vládl ve věži absolutní chaos. Každý někoho hledal, sháněl si pití, Sirius řešil ohňostroj a jen já jsem spokojeně postávala s prskavkou a bublinkami před velkým otevřeným oknem a pozorovala noční oblohu.
"Deset!" zaznělo sborově z místnosti a já si stoupla na parapet.
"Devět!" Sirius vylezl za mnou a chytil pevně do ruky hůlku.
"Osm!" Napodobila jsem jeho pohyb, stejně jako James a Remus.
"Sedm!" Mrkla jsem na Wooda, který se postavil k parapetu.
"Šest!" Vzal mi z ruky mydlinkové šampaňské a chytil místo toho mou ruku do svojí.
"Pět!" Sirius právě zavraždil Lišáka pohledem.
"Čtyři!" Nasměruji svou hůlku do vzduchu.
"Tři!" Můj pohyb zopakovali i zbylí tři Poberti.
"Dva!" Mávli jsme nastejno hůlkami a vyslali kouzlo. Strop zprůhledněl a bylo vidět na noční oblohu.
"Jedna! ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK!"
Chtěla jsem obejmout Siriuse, ale místo toho si mě John Wood, ten slavný Nebelvírský brankář přitáhl do náruče a svoje rty přitiskl k těm mým. U Merlina! Já se právě líbám s Johnem Wooodem. S tím Johnem Woodem. Vysoko nad námi se ozvala hlasitá rána a nebe se rozzářilo spoustou jasných barev. To se Removi vážně povedlo.
Odtáhla jsem se od Lišáka, abych si mohla připít s Lily a Jamesem a Remem, ale když jsem tak udělala, Sirius seskočil z parapetu a jednu hezky mířenou ránu věnoval onomu Romeovi přímo do nosu. No není to vůl?