James jako kapitán kolejního družstva pochodoval před nedočkavými kandidáty a pobrukoval si svou oblíbenou otravnou písničku. Měla jsem co dělat, abych se ho svou netrpělivou povahou nepraštila odrážečskou pálkou, kterou jsem právě třímala v rukou. Sirius vedle mě vypadal, že je v naprosto stejné náladě a že jestli toho Dvanácterák nenechá, budeme si muset hledat nového kapitána.
"Tak můžeme začít?" vypískl netrpělivě jakýsi čtvrťák, což byla chyba. Kdo by taky chtěl naštvat kapitána.
"Ještě ne," zasnil se James. "Právě si vychutnávám hezké počasí."
"Hezké počasí si můžeš vychutnávat i za hodinu až tady skončíme," zavrčel Tichošlápek podrážděně. Špatně se vyspinkal.
"Tak dobře," zavyl otrávěně James. "Jako první si dáme pět koleček kolem hřiště, chci se podívat, jak schopní letci jste. Na můj povel - tři, dva, jedna, teď!"
Hned jak domluvil, vzlétla jsem a rychle začala kroužit kolem stadionu. Několika málo uchazečům však kapitánova slova nedošla tak rychle jako jiným a díky tomu jsme měli slušný náskok. Neustále jsem se předháněla se Siriusem, chvíli vedl on, chvíli já. Už jsem přistávala, když v tom se mi povedlo vzít to moc prudce kolem Siria a tak jsem skončila na zemi, kde jsem měla tu příležitost se podrobně seznámit s trávníkem.
Hned v tu chvíli u mě byl sám kapitán a vytáhl mě na nohy.
"Jsem v pohodě!" uklidňovala jsem ho hned, než jsem vyskočila na nohy a chopila se koštěte.
"Až na to přistání to byl parádní let," pochválil mě, než jsme se vrátili k družstvu, které stále ještě nebylo kompletní, takže jsem si vedla pořád líp než minimálně půlka uchazečů.
Sirius rychle chytil mou hlavu do dlaní a zíral na můj obličej. "Máš odřenej nosánek. Počkej, spravím ti to."
Vytáhl hůlku a já ho zarazila. "Víš co děláš?"
"Jistě. A musím ti to spravit, je to moje vina," pousmál se a mávl hůlkou. Ucítila jsem, jak mi srůstá kůže díky neverbálně vyslovenému kouzlu.
"Děkuji," odpověděla jsem mu, když jsem si hmatem zkontrolovala nos. "To kouzlo mě musíš naučit, bude se hodit."
Když konečně všichni přistáli - nutno podotknout, že mnozí dokonce hůř než já - tak James pokračoval ve svém kapitánování. "Takže, ti, kteří dolétli až teď můžou jít, ale pokud budete trénovat, můžete to zkusit příští rok."
Nějaká nepříliš hezká a pravděpodobně ani chytrá blondýna, které se povedlo si při přistání roztrhnout rukáv se začala vztekat. "To není možný! Potter tady úmyslně nechává jen jeho kumpány! Proč nevypadne i Blacková, když si rozbila nos?!"
"Vidíš snad někde rozbitý nos?!" vyjel po ní Sirius. "Ona tady narozdíl od někoho nefňuká a prokazuje odvahu kterou by měl mít každý Nebelvír!"
"Klid, Tichošlápku," snažil se tuhle nepříjemnou situaci zjemnit James. "Ann, letos, stejně jako loni, prostě nejsi ani trochu ve formě a vzhledem k tomu, že celá kolej stojí o pohár ti proto nemůžu dovolit hrát za Nebelvírské družstvo. Pokud se zlepšíš, a to výrazně, do týmu se dostaneš příští rok."
"Jistě, jen ať jsou v týmu radši čistokrevní Blackovi co všechny zastraší černou magií!" vyprskla a otočila se na patě. Než odešla ještě si uraženě odfrkla.
Provrtávala jsem její záda stejně smrtícím pohledem, jako Tichošlápek vedle mě. "Kráva pitomá," procedil skrze zuby a James se znovu rozhodl zakročit.
"Takže si můžeme zahrát. V prvním týmu jsou - McKinnonová, Dearborn a Fenwick jako střelci, Black a Blacková jako odrážeči a Wood jako brankář. V druhém týmu - Longbottom, Jonesová a Darcy jako střelci, Prewettovi jako odrážeči a Stone jako brankář. Dáme si pár kol, snažte se hrát nejen za sebe, ale zároveň i za tým. Můžeme?" ujistil se kapitán, po tom, co vše vysvětlil. "Tři, dva, jedna, hra!"
Camrál i potlouky už byly ve vzduchu a my zaujaly naše pozice. Se Siriusem hraju famfrpál od chvíle, co jsem se naučila létat na koštěti, takže není divu, že jsme za ty roky už dokonale sehraní. Během odpalování potlouků jsem dokonce stihla mávat na Rema a Lily na trubunách.
Když James ukončil hru, snesli jsme se dolů. "Asi chcete znát sestavu na letošní rok," uchechtl se Dvanácterák, který si evidentně své postavení užíval. "Brankář - John Wood. Odrážeči - Hesper a Sirius Blackovi. Byli jste moc dobří, kluci, ale pořád máte drobné mezery v dorozumívání. A nakonec střelci - Benji Fenwick, Frank Longbottom a Marlene McKinnová. A nakonec ten nejlepšejší chytač a kapitán - James Potter."
Samým štěstím jsem objala Siriuse i Jamese a oběma jsem jim věnovala malou sesterskou pusu na tvář. "Kdo vyhraje letos pohár?!"
"NEBELVÍR!"
ČTEŠ
Blacková
Fanfiction"Tichošlápku, pamatuješ si, jak jsme se vždycky jako malí tajně vkrádali do pracovny Oriona a schovávali mu tam obrovské sklípkany?" zeptala se černovláska svého bratrance, zatímco spolu stáli před rozpadlým domkem a oba zamrkávali slzy. Už je to ta...
