Blacková

24. LASTRANGE

Moje milovaná Večernice,
jsem rád, že píšeš.
Moc doufám, že jsi v pořádku.
Jestli budeš chtít, od pátka budu U Děravého kotle na Příčné.
Chtěl bych tě vidět.
Tvůj Lišák

"Siriusíčku?" zvedla jsem oči od dopisu a kouzelně se usmála na svého bratrance, který právě četl Denního Věštce.
"Ano?" nadzvedl zvědavě obočí, když jsem ho oslovila zdrobnělinkou z doby, kdy jsme ještě byli malí.
"Co plánuješ na víkend?" zeptala jsem se a on se zadíval na dopis v mých rukou.
"Zatím nic, vždyť je teprve čtvrtek," zamumlal podezřívavě a stále zíral na pergamen, který jsem mnula v dlaních.
"Víš, James a Lily budou mít ten velký večer a takmě napadlo, že bychom mohli vyklidit prostor a zajet si třeba... K Děravému kotli?" navrhla jsem pomalu, stále ještě opatrně.
"Jestli chceš odjet, nebudu ti bránit. Sice za Woodem, ale stejně vím, že ti nezabráním," pokrčil rameny a já ho prudce objala.
"Děkuju!" vykřikla jsem. "Pojedeš taky? I s Remem? Mohli bychom tady nechat Poterovým soukromí."
"Křenit tobě nebo Dvanácterákovi? Jedno je lákavější než to druhý."

Drahý Lišáku,
možná tě čeká malé překvapení.
Jen tvá Večernice

Šla jsem zase pozdě. Ostatně jako vždy. Nesla jsem tmavou koženou tašku přehozenou přes rameno, kterou jsem jistila jednou rukou a druhou jsem držela Tichošlápka, aby se mi v davu na Příčné neztratil. Ve chvíli, kdy jsem už viděla onu kouzelnickou hospodu, ještě jsem zrychlila a v plné rychlosti do někoho vrazila a skončila na zemi, nebo přesněji v leže na někom opravdu vysokém.
"U Merlina, moc se omlouvám, já nekoukala na cestu-" začala jsem se omlouvat, ale přerušil mě smích.
"Takhle si představuješ překvápka?" protočil svýma krásnýma očima Lišák a já ho objala.
"Jsi v pořádku," zašeptala jsem a Wood mě vytáhl na nohy.
"O mě se nestarej. Jak ti je? Udělali ti něco?" zajímal se ihned a kontroloval mě.
"Ne," zalhala jsem hladce a zvedla tašku ze země.
"Zpomal, Romeo," zahučel podrážděně Sirius a protáhl se kolem nás do nitra Děravého kotle.
"Omluv ho. Už dva týdny neviděl Marlene a tak mu docela vadí, když vidí nějaký pár-"
"My dva jsme pár?" skočil mi do řeči a vzal mi tašku.
Když mi došel význam mých vlastních slov, celá jsem zrudla. "Ehm, no..."
"Hesp, konečně jsem vás našel. Jak jste mi mohli utéct?" vyčetl mi Remus, který se právě vynořil z davu.
"Remusi! Ještě že jsi tady," objala jsem Náměsíčníka a rychle ho vtáhla do poloprázdného prostoru kouzelnického hotýlku.

Hned po tom, co jsem se společně se dvěmi Poberty ubytovala v prostorném roztomilém pokojíčku jsme se vydali na nákupy.
"Krotitelé draků! Mají přepracované vydání, musím ho mít!" vykřikla jsem při pohledu do výlohy Krucánků a Kaňourů a rozběhla se přímo ke knížkám.
"Hesp!" zaječel Sirius v marné snaze mě zastavit, ale to už jsem stála u vyrovnané hromádky knih. Ještě se otočil na Rema ve snaze vyhledat u něj podporu, ale bohužel pro něj sdílel mé nadšení.

"Krvezrádci se evidentně velmi dobře baví," zaslechla jsem za svými zády vysoký pištivý hlas a vztekle se otočila na patě.
"Bello," procedila jsem skrze zuby a pevně svírala hůlku v ruce. "Radši budu krvezrádkyně než abych se aspoň trochu podobala někomu jako jsi ty."
"Ty jedna malá-" zavrčela a namířila mi hůlku ke krku.
"Ihned skloň svou hůlku," varoval jí Sirius a on i Remus na ní namířili. V očích jí probleskl nebezpečný pohled.
"Bellatrix, nech je být," zaslechla jsem za ní nafrněný hluboký hlas.
"Ale-"
"Hned, Bello." Čarodějka ihned sklonila hůlku a vrhla naštvaný pohled na Rudolfuse.
"Odkdy ty se mě zastáváš, Lestrangei?" podivila jsem se s pokřiveným úsměvem.
"Nepotřebuju problémy," poznamenal pomalu a Bella s odfrknutím odešla. "Tohle že má být budoucí paní Lestrangeová? Pro Merlina, co jsem komu provedl," brblal si pro sebe, když odcházel.
"Co to bylo?" zeptal se Remus a krčil ramena.
Se Siriusem jsme mu naprosto identicky odpověděli. "Bellatrix."