Blacková

05. WOOD

Chvilku po večeři jsem v plné společenské místnosti ve společnosti Pobertů čekala na Wooda, se kterým jsem měla mít večer rande. Ano, vím, že to nebylo tak úplně rande, ale dá se to tak brát. Sirius mi právě kladl na srdce, že si mám dát pozor na ty slizké hady co tam musí s námi, když se konečně uráčil dostavit Wood.
"Tak já musím," povzdechla jsem si a zvedla se. "Mám se pak ještě stavit?"
"Že se vůbec ptáš," mávl James rukou. "Díky tobě budeme mít důvod dneska ponocovat!"
"Woode, na slovíčko!" zavolal na něj Sirius a John se k němu naklonil.
Tichošlápek šeptal, ale asi mu nedošlo, že já umím odezírat ze rtů. "Dej mi na Večernici pozor. A jestli jí něco provedeš, tak si mě nepřej."
John zakroutil hlavou a za zápěstí mě vytáhl z věže, protože já bych se sama nerozhoupala. Oblékla jsem si svou starou huňatou mikinku, určenou právě na školní tresty a rozběhla se k Velké síni, kam jsme přiběhli těsně před Minnie, zatímco Reg s Dotohlavem už tam znuděně přešlapovali.

"Ahoj Hagride!" objala jsem zarostlého obra, který nám měl dnes zadávat trest.
"Hesper! Co jsi zase prováděla?" zeptal se laskavě Hagrid, když nás McGonnagallka opustila.
Malfoy si arogantně odfrkl, což přilákalo Hagridovu pozotnost. "Chápu. Tak se do toho pustíme, abyste se vy dva ještě stihli před zítřejším konkurzem pořádně prospat."
"Přijdeš se na nás podívat? James je letos kapitán a zatím si tomoc užívá. Určitě tě tam rádi uvidíme-"
"Zkrať to, Blacková, chci už být zpátky v hradu," zapištěl Malfoy.
"Určitě se přijdu mrknout," slíbil mi Hagrid se svým typickým vřelým úsměvem. "Tákže, vy dva budete mít za úkol najít ohnivé květy, dejte si bacha na popáleniny. Najdete je blízko vody," řekl a podal dvěma Zmijozelům skleněnou nádobu. Ti dva se rychle vytratili a já se jim ani nedivím.
"A my?" zeptal se zvědavě Wood.
"Vy dva najdete modrý vřes, který kvete jen v noci a slabě světýlkuje. Najdete ho-"
"Neboj, já vím, kde bývá," ujistila jsem ho a vzala si od něj velký košík, než jsem dohopkala do lesa. Wood se jen uchechtl a vyšel pomalu za mnou.

"Jak je možný, že se tady tak vyznáš?" zeptal se Wood po tom, co jsem ho varovala před pádem do pohyblivého bahna.
"Už ani na prstech nenapočítám, kolikrát jsem tady měla nějaký ten školní trest. Navíc Sirius je pro mě jako bratr, stejně jako James a Rem a není nikdo, kdo by se tady vyznal líp, než ty tři," zasmála jsem se a rozsvícenou hůlkou před sebou kreslila obrazce. Před námi prořídly stromy a my se objevili na modře svítící louce. Jednu z květin jsem utrhla a přivoněla si k ní. "Nemusíš se jich bát, jsou téměř neškodné. Voní nádherně, ale ve velkém množství zatemňuje rozum stejně jako alkohol nebo láska."
"Láska zatemňuje rozum?" uchechtl se Johny a pomohl mi s trháním květů.
"Myslíš snad, že ne?" zeptala jsem se a pomalu studovala jeho krásné oči od kterých se odrážela modrá světýlka.
"Já si teď připadám naprosto střízlivě," odpověděl a pokračoval v trhání.
Cestou zpátky jsem zvolila zkratku, která byla trošku náročnější než původní cesta, ale zato rychlejší. Hagridovi jsme předali koš a vrátili se do hradu.
"Dneska to nebylo tak hrozné," uznala jsem, když jsme stáli ve vylidněné společence před schody do klučičích ložnic.
"Nebylo. Jen doufám, že tenhle malý výlet neohrozí náš zítřejší výkon."
"Tak hodně štěstí," usmála jsem se a dala mu rychlou pusu na tvář. "Dobrou, Johny."
"Dobrou, Hesp," vydechl zasněně a zatímco jsem vyběhla schody a vtrhla do ložnice Pobertů, on stále stál omráčený pod schody.

"Ahoj kluci!" vykřikla jsem a skočila Jamesovi na postel. Ten tam jen seděl a unaveně na mě zíral.
"My jdeme spát, Hesp," zavrčel Sirius a přetáhl si polštář přes hlavu. Skočila jsem mu na postel a začala po ní poskakovat.
"Ještě né! Vždyť jsem teprve přišla," zaskučela jsem a lehla si přes Siriuse.
"Tak dobře, ale budeš ležet a budeš v klidu," poručil mi James a já si lehla vedle Tichošlápka. To už kluci zhasli a všichni zalehli.
"Tak co rande s Woodem?" zeptal se Dvanácterák zvědavě, když zabořil bradu do polštáře a mžoural na mě skrz tlusté brýle.
"Úžasný, hrozně mu to seklo. Pořád jsem s ním dál, než ty s Lily-flower," vyplázla jsem na něj jazyk. "Co kdybys jí zkusil dát normálně kytku a řekl jí něco hezkýho-"
"Hesp, já vím, co dělám," zarazil mě James a já si pohodlně lehla.
"Dobře, jsem zvědavá, jestli ti to vyjde," zamumlala jsem a v tu chvíli mi došlo, jak jsem unavená. Už bylo pozdě snažit se jít do svojí vlastní postele, protože jsem byla vtahována do říše snů. "Dobrou noc."