Blacková

31. DORCAS

Stála jsem s Johnym u baru a spokojeně se rozhlížela po přeplněné společence, když vtom jsem si všimla dvou drobných postav, které se snažili vmísit do davu.
"Vidíš támhle ty dva prcky?" zeptala jsem Lišáka, zatímco jsem ukazovala na dva prváky, co se právě snažili schovat za závěsy.
"Kdo to je?" zasmál se Lišák a sledoval jejich úsilí se schovat stejně jako já.
"Pravděpodobně budoucí Poberti. Jdu je trošku prověřit a vyhnat. Za deset minut mě máš zpátky," slíbila jsem a věnovala mu pusu na tvář.
"Stopuju ti čas!" zavolal za mnou, než se otočil k baru na Erica Greena a začal se s ním bavit.
Vmísila jsem se do davu a hrdě se probojovala až k závěsu.
"Nemůžu tomu uvěřit! Vážně jsme tady!" radoval se zrovna hlásek za závěsem a já vklouzla za nimi.
"Jo, a taky hned zase vypadnete," promluvila jsem přísným hlasem, za který by se nemusela stydět ani sama Minnie. Dva prváci se na mě vyděšeně otočili. "Dělám si srandu, ale večírek je až od třetího ročníku."
"A nemohli bychom ještě chvíli zůstat?" začal škemrat Tommy a druhý klučina se k němu ihned přidal. "Prosíme, slečno."
"Neříkej mi slečno, připadám si staře. Ale chvilku zůstat můžete, aspoň uvidíte, jak má vypadat pořádnej mejdan, aby tady večírky neztrácely na kvalitě," usmála jsem se. "Loni vyšla legendární skupina Nebelvírů, kteří tady tu večírkovou tradici zavedli a ukotvili. Slyšeli jste už o Pobertech?"
"Pobertech? Kdo to je?" zeptal se Tommy.
"Největší průšviháři na škole, jejich vtípky se zapsali do dějin Bradavic. Něco vám povím, pánové. Každá generace by měla mít takovou skupinku. Na řádění pánů Náměsíčníka, Červíčka, Tichošlápka a Dvanácteráka se jen tak nezapomene," zasnila jsem se, ve snaze je naprosto dostat.
"Ty je znáš?" zeptal se Tommyho kamarád.
"Víc než to. Dali mi něco, co mám na konci roku předat jejich následovníkům, které vyberu a jmenuju je novými Poberty. Ti si to ale prvně musí zasloužit," usmála jsem se a chtěla vykouznout zpoza závěsu. "Mimochodem, jsem Večernice."
"Jake," představil se mi druhý klučina.
"Chtělo by to osobité přezdívky, pánové," upozornila jsem je, než jsem se vmísila do davu.

"Hesp?" zaslechla jsem za sebou hlas mé spolubydlící.
"Ano, Dory?" odpověděla jsem a objednala o jedno pití víc. Otočila jsem se na svou tmavovlasou kamarádku.
"Dneska jste hráli úžasně," pochválila náš tým a já se začala červenat.
"To víš, tvrdý trénink. Lišák se činil," zasmála jsem se a ona se mnou. Vypadala ale stále taková nesvá. "Copak?"
"To nic," mávla rukou, ale stále to nevypadalo dost důvěryhodně.
"Dory, vidím že tě něco trápí."
"Jak špatné na stupnici od jedné do deseti by bylo zamilovat se do Zmijozela?" zeptala se pomalu Dorcas a sklopila pohled k zemi.
"Záleží do jakého. Jestli Malfoye nebo Parkinsona, tak samozřejmě dávám desítku," zasmála jsem se a podala Dory Mydlinkové Šampaňské.
"To ne," protočila očima. "Tenhle... Asi není tak špatný."
"V tom případě ho určitě neznám," znovu jsem se zasmála a cítila, jak mi bublinky šumí v žaludku, až mě to lechtalo.
"Znáš," pípla Dory a znovu sklopila pohled k zemi.
"Tak o koho jde?" zeptala jsem se zvědavě a sledovala její stydlivý pohled.
"Regulus," zašeptala pomalu a sledovala mě ostražitým pohledem.
Chvíli mi trvalo, než jsem to zpracovala. "Cože?!"
"Ne tak nahlas!" vypískla a chytila mě za pusu.
"Ty a Reg? Wow, tak to je síla."
"Ty s tím snad nesouhlasíš?" zeptala se smutně a znovu sklopila pohled.
"Ne! To ne! Věř mi, že nikdo mu nepřeje víc štěstí v životě než já, a nechci abys byla našťastná, ale... Nejsi čistokrevná. A i kdybys byla, byla bys pořád z moc pořádné rodiny, takže by jeho rodiče určitě nedovolili, abyste spolu něco měli."
Dorcas chvíli mlčela, ale pak její smutný výraz vystřídal naštvaný. "Jistě, jak jsem mohla čekat, že řekneš něco jiného, vždyť jsi přece čistokrevná Blacková a tvůj budoucí manžel je stejně čistokrevný jako ty!"
"Dory, mně na tom nezáleží, ale Regovi rodiče jsou prostě-"
"Ne! Nechci nic slyšet! Jak jsem mohla jen něco čekat?! Jsi jen odporná Zmijozelská smrtijedka, přesně jako celá tvá rodina!" zaječela a rozbila skleničku o podlahu. Hluk v místnosti ustal a všichni koukali na nás.
Jakoby se najednou Dorcas probrala a došlo jí, co právě řekla a udělala. "Hesper-"
"Nemluv na mě."