Stála jsem už připravená před vstupem do stadionu a stála těsně za Jamesem, který se o něčem tiše bavil se Siriem a já jen nervózně přešlapovala. Ani na jednom z nich ale nervozita nebyla vidět, i když asi oba byli. Protože měli proč být, jako my všichni.
"Ahoj, Hesp," zaslechla jsem tiché zamumlání za sebou a vedle mě se objevil Wood.
"Ahoj, Johny," usmála jsem se na něj a podvědomě si upravila vlasy v zapleteném copu.
"Moc ti to sluší," pousmál se, když se zadíval na to, jak si upravuju vlasy.
"A nejen to. Nemusíš se bát, že tě srazí potlouk, od Siria jsem dostala k narozkám novou úžasnou pálku," zaculila jsem se a kolem sebe lehce mávla pálkou. "Dokonalá, nemyslíš?"
"Stejně jako její majitelka," prohlásil tiše, ale to už se otevřely vrata a náš brankář vylétl hned za kapitánem na hřiště. Byla jsem zaskočená ale rychle jsem vylétla na hřiště, kde mě oslepilo sluníčko.
Zaujala jsem už za ty roky své známé postavení a čekala na vypuštění míčků. Se Siriusem jsme se na sebe ušklíbli, jako bychom si četli myšlenky a ve stejnou chvíli se zadívali na Rega. Ten jen těkal pohledem mezi námi a hledal nějaký podraz. A že jich bude víc než dost.
Komentátorkou utkání byla jakási havraspárská páťačka, bylo na ní poměrně poznat, že Zmijozel nemá zrovna v lásce. Jako nikdo.
"McKinnová se chopila camrálu a míří přímo na Parkinsona v bráně. Nahrává Longbottomovi, ten zpátky McKinnové, ta střílí - trefila branku a Nebelvír vede deset k nule. Jen tak dál!"
"Jo!" zakřičela jsem a poslala potlouk k Siriovi, který ho odrazil k Regulovi.
"Black střílí potlouk na Blacka, který se mu úspěšně vyhýbá a dál hledá zlatonku, stejně jako Potter."
Potlouk jsem nasměrovala k střelci, který se blížil i s camrálem k naší bráně.
"Blacková se snaží zabránit postupu Zabiniho - ten pouští camrál, kterého se ujíma Fenwick - nahrává Longbottomovi - zpět Fenwickovi - Longbottomovi - střílí - a je to dvacet k nule!"
Se Siriem jsme pokračovali v plánu s originálním názvem Zničení Reguluse a pálili jsme na něj jeden potlouk za druhým.
"Potter právě spatřil zlatonku a vydává se za ní! Black je mu v patách! Zabini a Lee se znovu pokoušejí o útok na bránu Nebelvíru, Lestrange střílí potloukem po Blackovi-"
Přesně v tu chvíli mě praštil potlouk do hlavy a já byla pohlcená temnotou, zatímco se se mnou svět začal propadat, jak jsem sletěla z koštěte.
Probrala jsem se do tupého světla, zatímco na mě shlížel starostlivý pohled madame Pomfreyové.
"Vyhráli jsme?!" vyhrkla jsem ihned a rychle si sedla, což byla chyba, protože se mi zatočila hlava a projel jí ostrý trn bolesti.
"Jo!" zakřičel někdo opodál a já už po hlasu poznala Jamese. Stál tam i s celým týmem, byli pravděpodobně vyhnání Poppy od mojí postele.
"Jo!" zakřičela jsem hned na to a roztáhla ruce na znamení, že chci objetí.
James se ke mně nahrnul, stejně jako Tichošlápek a Mar a Frank a Benji, jen Wooda jsem nikde neviděla. Sice nedaleko mé postele stála ještě Rem, Lil, Alice a spousta dalších lidí, jeho jsem nikde neviděla.
"John mu šel rozbít hubu. Lestrangovi," informoval mě James, když si všiml mého pátravého pohledu.
"Proč?" vyjekla jsem, až moc nahlas.
"Trefil tě zezadu potloukem do hlavy, velmi nesportovně."
"Vyřiď mu prosím, že bych ho chtěla vidět, jestli bude chtít."
ČTEŠ
Blacková
Fanfiction"Tichošlápku, pamatuješ si, jak jsme se vždycky jako malí tajně vkrádali do pracovny Oriona a schovávali mu tam obrovské sklípkany?" zeptala se černovláska svého bratrance, zatímco spolu stáli před rozpadlým domkem a oba zamrkávali slzy. Už je to ta...
