Blacková

07. NÁMĚSÍČNÍK

"Ahoj Reme, jdeme se učit?" zeptala jsem se pobledlého Poberty, který se nepřítomně vrtal v obědu.
"Opravdu jsi právě řekla to, co jsi řekla?" podivil se hnědovlásek a nechal už svůj obět volně dýchat.
"Jo. Rozhodla jsem se začít zajímat i o školu a nejen o famfrpál," zazubila jsem se na něj. "Proberem obranu, napíšeme úkoly do lektvarů a bylinkářství a pak se můžeme kouknout na nějaká zajímavá zaklínadla."
"To beru," usmál se na mě vděčně Náměsíčník a já k němu přisunula zpátky jeho oběd.
"Prvně se ale pořádně najíš a nechci slyšet žádný protesty," oznámila jsem mu a vzala lžíci do ruky, na kterou jsem nabodla kousek z jeho steaku a posunula mu ho k puse. "Kdo nebude zlobit a otevře pusinku?"
"Umím se najíst sám," oznámil mi Rem s unaveným protočením očí a opravdu se pustil do jídla.
"Už sis vyhlídnul nějakou budoucí paní Lupinovou?" zašeptala jsem k němu zvědavě, jakoby šlo o největší tajemství. Náměsíčník se rozkašlal a já ho poplácala po zádech. "Tak budoucí paní Potterová je Lily a budoucí paní Blacková bude určitě Marlene."
"A ty jsi evidentně budoucí paní Woodová," provokoval mě zpátky. Kdyby zrovna nebylo tohle rizikové období, určitě do něj strčím. "Za celou dobu co tady sedí z tebe nespustil pohled."
"Remusi, Remusi... Radši si najdi přítulku," zakroutila jsem hlavou a pustila se do svého oběda.

Při cestě do Nebelvírské věže, kam jsme si chtěli zajít pro pergameny a pár Náměsíčníkových vypůjčených knih jsme narazili na Jamese a Siriuse, kteří nenápadně procházeli chodbou okolo jednooké čarodějnice a kontrolovali, jestli je někdo nevidí.
"Baf!" vykřikla jsem, než jsem skočila Tichošlápkovi na záda.
"Hesper Blacková! Tohle mi nesmíš dělat!" vykřikl, když si uvědomil, co se stalo.
"Nejsi snad zvyklý na nošení těžkých nákladů? Je to určitě vhodná příprava na blížící se zápas se Zmijozelem, že kapitáne?" usmála jsem se na Jamese a ten ihned začal přikyvovat.
"Večernice má pravdu, vůbec netrénuješ. V rámci tréninků bys mi proto mohl začít nosit věci do školy a tahat naše velmi důležité náklady z Prasinek sám," zazubil se a já seskočila z černovláskových zad.
"Pozdravujte ode mě madame Rossemertu a přineste mi nějaké sladké lízátko z Medového ráje, děkuju," zaculila jsem se, než jsem se chtěla vydat dál po Bradavických chodbách.
"Jak jinak," ušklíbl se Sirius. "Kam se chystáš?"
"Do knihovny."
Sirius se zatvářil úplně stejně jako James a oba ve stejnou chvíli vypískli. "Cože?!"
"Neupadlas?" ujišťoval se James a kontroloval mi dlaní čelo.
"Nepoužil na tebe někdo kledbu imperius?" přidal se Sirius.
"Díky za podporu ve studiu," protočila jsem očima, než jsem se rozešla dál dlouhou chodbou.

"Teď já? Paráda, tak co se stane s čarodějem zasaženým kouzlem Tarantalegra?" položila jsem Removi další otázku, chvíli po tom, co jsme obsadili jednu z pohovek v knihovně, poblíž velkého okna s výhledem na pozemky.
"Tvoje oblíbené," zasmál se a odložil knihu držící v rukou.
"Pán je znalec."
"Donutí zasaženého tančit foxtrot."
"Správně," potvrdila jsem mu a poplácala ho po hlavě. "Šikovný Náměsíčník."
"Takže, k čemu slouží zaklínadlo Riddiculus?" zeptal se Rem trpělivým hlasem, zatímco kolem sebe třídil knihy do úhledných komínků, naprosro ignorující mou poznámku.
"Slouží k zesměšnění a zastrašení bubáka," vycenila jsem na něj svoje obrovský zoubky jako důkaz toho, že to samozřejmě vím.
"Dobře," souhlasil, než nakoukl do další učebnice. "Jaký lektvar vytvoříš smícháním vlčího máku, slin ďasovce, žíně z hypogriffa a vílího prachu?"
Hluboce jsem se zamyslela. "Nevím..."
"Ale no tak. Je to docela jednoduché," povzbudil mě Remus a já schovala hlavu do dlaní.
"Přesně proto nechci dělat zkoušky z lektvarů. Jsem v nich ještě horší než Tichošlápek, jestli je to vůbec možný," zavyla jsem a vzala mu z rukou učebnici, o které jsem si myslela, že v ní najdu správnou odpověď. Neúspěšně. "Třeba Amorův šíp?"
Remus zakroutil hlavou. "Je to chyták, nemůžeš se snažit vyrobit lektvar ze slin ďasovce a vlčího máku, ta směs je výbušná."
"Ahá," chápavě jsem se usmála. "Až na příštích lektvarech nepodpálím Křiklanovu učebnu, pošlu ho, že ti může jít poděkovat."
Remus protočil své medové duhovky. "Ale Amorův šíp se dělá z vílího prachu, že jo?"
"Ano, ale je to jen jedna přísada," přikývl Náměsíčník a já se začala radovat. "Možná na tom nebudeš tak špatně."
"To říkáš jenom protože jsme se ještě nedostali k bylinkářství," varovala jsem ho a vzala do náruče tlustou učebnici. "Ďáblovo osidlo."
"Roste ve tmě, světlo mu ubližuje," odpověděl bez zaváhání a knížku mi vzal.
"Mám pocit, že ho pěstuje Walburga ve sklepě. Ona by toho byla schopná," zasmála jsem se nad svou pošahanou tetičkou, ale štěstí mi zase nepřálo, protože kolem šel Regulus. Můj úsměv se najednou stáhl a nahradila ho vážná tvář, možná až trochu ztrápená. "Jestli mě slyšel, můžu se těšit na ohnivý bič."
"Ne, protože už se tam nevrátíš," oznámil mi Náměsíčník stejně vážně jako jsem před chvílí mluvila já. "Stejně máš všechny své věci tady a Sirius ti přece slíbil, že už tam nebudeš muset a já i James se postaráme o to, aby to tak opravdu bylo."
"Děkuju," usmála jsem se na něj a myslela to opravdu smrtelně vážně.
"Můžeme pokračovat?" ujistil se, než mi podal další knihu.
"Určitě."