Stáli jsme před velkým krbem a všechny věci jsme měli sbalené ve velkých taškách. Těch pár členů Řádu, co zbylo se s námi přišli rozloučit. Všimla jsem si, jak Minnie stěží zadržuje slzy.
Jemně mě objala, mateřským objetím, které jsem nikdy nepoznala.
"Chápu, jak se cítíš, Hesper. Je to velká ztráta i velké zklamání pro nás pro všechny," pravila soucitně a pomalu mě pustila.
"Díky, Minervo," smutně jsem se na ní usmála. "Snad se uvidíme až Olie a Cath nastoupí do Bradavic."
"Nauč je všechno, co víš, že budou potřebovat," zašeptala tajemně a já ihned pochopila. Nebyla to poslední válka, to moc dobře věděla.
"Naučíme je toho ještě víc," slíbil jí Johny a také se nechal jemně obejmout.
"Albusi," podala jsem ruku Brumbálovi a i ten se na mě soucitně podíval. Z očí se mu ale nevytratili jiskřičky. "Nechtěla jsem se tak snadno vzdát, ale už nevím co dál."
"Jsi odvážná," promluvil klidně. "Jsem rád, že tě Moudrý klobouk zařadil do Nebelvíru. Nebelvírové se nevzdávají. A tys to také nevzdala. Přeji vám hodně štěstí, přestože vím, že nic nebudete potřebovat tolik jako lásku."
Pokročila jsem dál a rychle objala děsivého bystrozora, který mě kdysi zaučoval. "Moddy."
"Woodová. Škoda, že vás vyhodili. No co, snad v Rumunsku nesvedete tolik problémů jako na Ministerstvu," popřál mi Alastor svým chraplavým hlasem.
Lehce jsem ho drkla do ramene a s přátelským úsměvem objala Andy i Tedda. "Budeš mi chybět, sestřenko. I ty, skoro švagře."
"Musíš nám psát," oznámila nekompromisně a já objala svou už skoro dospělou neteř Nymfadoru.
"Nymušinko, buď hodná," objala jsem jí a pořádně stiskla.
"Já? Já jsem hodná vždycky," zavrtěla hlavou, která začala fialovět, přesně jako ta Catherinina, když jí objala.
"Už musíme jít," oznámil Johny a já vzala do náručí Cath, zatímco on vzal Olivera.
"Vrátíme se," slíbila jsem, než jsme se přenesli.
Objevili jsme se v malé vesničce na kraji hustého lesa. Drobné domky byly rozestavěné v úzkých uličkách a na travnaté pláni v dálce byla kamenná ohrada, ke které vedla jedna rozbitá příjezdová cesta. Všimla jsem si, že celá vesnička byla opatřená ochrannými kouzly - především proti ohni.
"Páni," zašeptal Lišák při pohledu na obrovskou bestii těsně za kamenným plotem.
"Ten je nádherný," vydechla jsem a vzala Olieho do náručí. "Koukej zlato, támhle je dráček."
"Konečně jste tady," zaslechla jsem za námi povědomý hlas a otočila se na Rema.
"Konečně? Jak konečně?" zasmála jsem se a pustila Olivera, co se ihned rozběhl strýčkovi Náměsíčníkovi do náručí.
"Čeká nás nový život," zašeptala jsem směrem k Lišákovi, který pozoroval naše děti společně s jejich kmotrem.
"Doufám, že šťastnější než jaký byl do teď," zamumlal stejně jako já a chytil mě za ruku.
"Nejsou přece šťastné konce. Stačí mi šťastný prostředek a velmi šťastný začátek."
"Jistě, slečno Blacková," zanotoval Johny a usmál se na mě.
"Nejmenuju se Blacková. Jsem Woodová, jestli už jsi na to náhodou nezapomněl."
KONEC I. ČÁSTI
Všem bych chtěla moc poděkovat za přečtení a za úžasnou podporu téhle povídky, a jestli vás zajímá pokračování, plánuju vydat druhý díl s názvem WOODOVÁ.
ČTEŠ
Blacková
Fanfiction"Tichošlápku, pamatuješ si, jak jsme se vždycky jako malí tajně vkrádali do pracovny Oriona a schovávali mu tam obrovské sklípkany?" zeptala se černovláska svého bratrance, zatímco spolu stáli před rozpadlým domkem a oba zamrkávali slzy. Už je to ta...
