Blacková

04. MALFOY VS. BLACKOVÁ

Pomalu jsem se ploužila na oběd, s Alice po svém boku, s příjemým vědomím, že už mám první týden za sebou a že po obědě už mám volno. Také mě hřálo vědomí, že v sobotu dopoledne se koná nábor do famfrpálového týmu, do kterého jsem se opravdu moc moc chtěla dostat.
Když v tom do mě někdo vrazil ramenem a pokračoval dál v cestě. V dlouhých blonďatých vlasech jsem poznala Luciuse Malfoye. "Co takhle omluva, dutohlave?!"
"A proč bych to měl jako dělat?" zasmál se a s arogantním úsměvem se otočil na patě, až kolem něj zavlály jeho vyperoxidované vlásky. Jeho úšklebek mi ale nedokázal smazat úsměv z tváře.
"Vrazil jsi do mě, tak se omluv, Barbie," vysvětlila jsem mu, jako bych mluvila na pětileté dítě.
"Omlouvat se malé krvezrádkyni?" vyjekl Malfoy. "Copak, půjdeš žalovat velkému krvezrádci?"
Začala se ve mně vařit krev a tak jsem z kapsy vytáhla hůlku, kterou jsem namířila na Malfoye. "Omluv se," procedila jsem skrze zuby.
"Tobě? Zapomeň!" zaječel a vytáhl hůlku. "Mdloby na tebe!"
Vyslala jsem neverbálně protego a kolem mě se vytvořil štít. Hned na to jsem na něj poslala lechtací kletbu, kterou nestihl vykrýt a už se válel na zemi v záchvatech smíchu.
"I-i-ihned to-to-to-toho n-nech!" vykoktal mezi prudkými nádechy.
Mezi prsty jsem zatím převalovala svou tisovou hůlku, deset a půl palce dlouhou, poměrně ohebnou s blánou z dračího srdce. V tu chvíli mi přišla zajímavější než rozpláclý dutohlav na zemi. "Omluv se," poradila jsem mu a pevně uchopila hůlku, když jsem si všimla pohledů ostatních Zmijozelů, včetně mého bratránka Reguluse.
"O-om-lou-omlou-omlouvám s-se," zašeptal tiše, aby ho nikdo neslyšel.
"Cože jsi říkal?" uchechtla jsem se a sklonila se nad něj.
"Omlouvám se!" vykřikl, že ho musel slyšet celý učitelský sbor ve Velké síni.
Mávla jsem hůlkou a kouzlo odvolala, když jsem se rozhlédla po pobavených pohledech studentů kolem. Malfoy se začal rychle zvedat, rudý vzteky.
Pomalým krokem jsem prošla kolem studentů ke dveřím, když v tom se za mnou ozvala kledba. Vlastně dvě kletby najednou.
"Crucio!"
"Expeliarmus!"
Prudce jsem se otočila a nevěřícně sledovala situaci. Malfoy se divil, kam zmizela jeho hůlka a když zjistil, že je v rukou Johna Wooda, začal rudnout vzteky snad ještě víc.
"Posílat zakázané kledby do zad?! Tak hluboko se může snížit jedině Malfoy!" vykřikl Wood a mířil na Zmijozela hůlkou.
Znovu jsem vytáhla hůlku a namířila jí na Rega ohrožujícího Wooda. Na to, jak byla chodba přeplněná tady bylo až neuvěřitelné ticho.
"Nepleť se do toho, Blacku," zavrčela jsem na svého bratrance a dala mu tak šanci se stáhnout. Před tím, než stačil odpovědět se k nám procpala Minnie.
"Co se to tady děje?!" zeptala se přísným hlasem a já i John jsme stáhli své hůlky. "Mám se snad ptát znovu?"
"Blacková na mě vytáhla hůlku!" vyjekl ihned Malfoy.
"Vyprovokoval mě," bránila jsem se, nutno podotknou že s mnohem větší grácií než Lucius. "Tady velectěný pan Malfoy do mě vrazil a urážel mou rodinu."
"Všichni čtyři budete dnes po večeři čekat před Velkou síní. Odpoledne se můžete připravovat na školní trest," oznámila naše kolejní profesorka a otočila se k odchodu.
Probodla jsem Malfoye vražedným prohledem a procpala jsem se davem až ke kolejnímu stolu, kde mě chytil Sirius a starostlivě mě prohlížel. "Jsi v pořádku?! Mrzí mě to, nemohl jsem se k vám přes ten dav dostat. Co ti ten kretén udělal?!"
"Naštěstí nic nestihl, díky Johnymu," usmála jsem se na něj na důkaz, že mi nic není.
"Jako Woodovi?" vytřeštil oči Tichošlápek a zadíval se někam za mě. "Jsem ti vděčný za záchranu Večernice. Máš to u mě, čestný pobertský."
Otočila jsem se na patě a střetla se s nádhernýma hnědýma očima. "Taky ti chci moc poděkovat. Mrzí mě, že máš kvůli mně trest."
"Mě ne, udělal bych to znovu," malinko se na mě usmál, než zasedl k velkému stolu.
"Jediný, kdo měl dostat trest byl Malfoy," zavrčel Sirius, zatímco jeho pohled provrtával Zmijozelský stůl. Kdyby věděl, jakou kledbu vlastně použil, už by dutohlav ležel na ošetřovně - přinejmenším s otřesem mozku.
Sedli jsme si ke stolu a já si k sobě přitáhla čokoládový muffin.
"Vymyslíme pomstu?" zeptal se nadšeně James, který už vedle nás seděl.
"Že váháš," protočil očima Remus, který se k nám hned na to připojil.
"Pan Náměsíčník začíná rebelovat?" rejpnul si Tichošlápek, který už se pustil do oběda. Remus jen protočil očima, než jsme se pustili do vymýšlení našeho úžasného plánu.