Blacková

30. KAPITÁN & CHYTAČKA

"Tohle je náš poslední zápas proti Zmijozelu," začal Johny a já se na něj podívala.
"Loni jsi mi tady chválil odrážečskou pálku," připomněla jsem mu při vzpomínce na ten samý zápas před rokem a myšlenkami se dostala až k oné pálce, na které byla napsaná nejrůznější věnování a zaopatřená kouzlem, aby se nesmyla ani nepoškodila. Právě ta pálka právě ležela na mém nočním stolku u Pobertů v bytě, protože bez správného parťáka jsem si moc na tento post nevěřila, obzvlášť protože jsem věděla, že bez správného sehrání by to nemuselo dopadnout dobře.
"Nechválil jsem pálku, ale tebe," opravil mě a přichystal si koště. "Dostanu pusu pro štěstí?"
"Vážně se musíš ptát?" zakroutila jsem hlavou a dala mu pusu na tvář, než jsem vylétla ven na hřiště, kde právě začínalo pršet.

"HESPER BLACKOVÁ CHYTÁ ZLATONKU A NEBELVÍR VYHRÁVÁ!" křičel z tribuny Sam Emmers, který komentoval celý zápas. Tým se i přes šílený liják snesl na hřiště do bláta a přišlo hromadné objetí.
Samozřejmě bych to nebyla já, kdybych neuklouzla a nesletěla do bahna. A nebyla bych to já, kdybych s sebou nestáhla ještě Marlene.
"Večer to pořádně rozjedem!"

Předchozí večer...

"Kam to jdeme?" zašeptal John, zatímco já zírala do plánku na jednu konkrétní chodbu.
"Filtch je zrovna ve sklepení, musíme si pohnout," zašeptala jsem zpátky a táhla ho k soše podivně pokřivené jednooké čarodějnice. Rychle jsem vytáhla hůlku. "Dissendium."
"Wow," zašeptal Lišák a zůstal koukat na otevřený vstup do tajné chodby. "Kdys to objevila?"
"Všechno ti řeknu, ale jde sem Filtch, takže si musíme pohnout," zašeptala jsem a rozešla se k tajné chodbě. "Johne pojď, musíme jít."
"Kam to vede?" zeptal se a stál jako přikovaný. Mezitím mě ještě stačil chytit za ruku, tak, že jsem se mu ani nemohla vykroutit.
"Do Prasinek. Čeká nás tvoje vysněný rande, jen už prosím pojď," zašeptala jsem znovu a to už konečně zareagoval a vstoupil se mnou do tajné chodby. "Lumos."
Opakoval moje gesto a já se rozešla temnou chodbou. "Tuhle chodbu jsem nenašla já, ale James a vzali mě sem i se Siriusem poprvé ve třetím ročníku, protože potřebovali pomoct se zásobami."
"Takže my jdeme pro zásoby?"
"Madame Rossmerta už nás čeká. Navíc, jestli zítra vyhrajeme zápas, bude mejdan. Na mejdan jsou potřeba zásoby. A jestli prohrajeme, čemuž nevěřím, tak budeme stejně v dohledné době pořádat nějakou party, takže zásoby prostě potřebujeme," vysvětlila jsem mu při průchodu chodbou. "A když už tam budeme, proč se nezdržet?"
"Jako vždycky i teď máš pravdu," usmál se John a vzal mou prázdnou brašnu.

"Moc děkujeme," usmála jsem se na madame Rossmertu a plnila tašku různými lahvemi s různě zbarvenými tekutinami.
"Doufám, že se budete stavovat častěji," usmívala se na nás laskavá čarodějka za barem. "Od té doby, co už na škole nejsou Sirius a James mi sem moc studentů po nocích nechodí."
"Kdyby bylo po mém, madame Rossmerto, jsme tady každý večer," odpověděl John, který mi vzal plnou tašku. "Ale Večernice se chce učit."
"A když už máme volno, tak musí Lišák vyhlásit bonusový trénink a tím pádem nemám už žádný volný čas," doplnila jsem jeho myšlenku a zasmála se. "Ještě jednou moc děkujeme. Stavíte se zítra odpoledne na zápas?"
"Pokusím se," slíbila Rossmerta, než za námi zavřela a zamkla dveře hospody.