Blacková

23. POTTER & EVANSOVÁ

Když jsem se probrala z nicoty, registrovala jsem jen bolest. Pomalu jsem otevřela oči a zjistila jsem, že právě ležím na neznámé zakrvácené pohovce v zabydleném, neuklizeném bytě a v křesle vedle pohovky spí Náměsíčník s hůlkou v ruce. Velmi opatrně jsem klesla zpátky a znovu slepila víčka, neschopná jakéhokoliv dalšího pohybu.
Znovu jsem se probudila až později toho dne, ale v bytě panoval stále stejný klid a ticho. Rozvážně jsem se pokusila si sednou, než jsem se začala rozhlížet kolem.
"Je vzhůru!" vykřikl někdo za mnou a prudce a zároveň něžně mě objal.
"U Merlina, Jamesi!" zachraptěla jsem a taky ho objala. "Budeš od krve. A vůbec, co by na to řekla Evansová?"
"Že je ráda, že jsi konečně vzhůru," odpověděl jemný hlas za mnou a místo pana Pottera mě objímala budoucí paní Potterová. "Hrozně jsi nás vyděsila."
"To mě mrzí," zamumlala jsem a snesla se zpátky na pohovku. "Proč se mi chce tak moc spát?"
Vím, že na mě mluvili, ale to už jsem byla odnášena do nebezpečných temnot v bezvědomí.

Uplynul skoro týden od mého útěku a rány se mi postupně hojily. Jak jinak, když jsem měla špičkovou péči pod dohledem Rema a Lily-flower, kteří v té době oba začínali pracovat jako lékokouzelníci u Svatého Munga. Navíc jsem měla dvě osobní uklízečky v podobě dvou bystrozorů, Jamese a Siriuse.
Právě jsem v rukou svírala dopis a znova a znova dokola si ho četla.

Drahá Hesper,
matka i otec zuří. Zdá se mi, že poslední dobou dopisy pro tebe už nezačínám jinou větou. Vypálili tě z rodokmenu. Kdybys něco potřebovala napiš.
Hodně štěstí. Pozdravuj bratra.
R.A.B.

"Vážně ti nabídl pomoc?" zeptal se překvapeně Tichošlápek, když dočetl onen dopis.
"Už to tak bude," pokrčila jsem rameny a rovnala vyprané oblečení do skříně. Celý byt byl opatřený zvětšovacím kouzlem, takže vypadal jako království.
"Každopádně to ale znamená že jsi přišla o trezor a veškeré finance po Arcturusovi a Veze."
"Začnu pracovat," pokrčila jsem rameny a ustlala postel.
Sirius si povzdechl a dopadl na ustlanou postel. "A co Wood?"
"Ještě jsem nestihla mu napsat," odvětila jsem pomalu.
"A proto tady už dva dny uklizíš a děláš všechno možný abys měla dostatečnou výmluvu proč jsi mu ještě nenapsala?" zeptal se Sirius a sjel mě vševědoucím pohledem. "Máš ho ráda?"
"No... Já ho asi miluju," odpověděla jsem váhavě a sklopila pohled ke špičkám bot.
"Vždyť já vím. Tak mu napiš," poradil mi, než opustil ložnici.

Milý Lišáku,

Tak a byla jsem v koncích. Nevěděla jsem, co napsat. Prostě toho bylo tolik, že jsem nenašla sílu pokračovat. Zmačkala jsem papír a začala psát dopis znovu.

Drahý Lišáku,
ráda bych tě viděla.
Tvoje Večernice

Kousla jsem se do rtu a těch pár slov neustále kontrolovala. Až po chvíli jsem se rozhodla opravdu dopis poslat a narazila při tom do ošetřovatelky číslo jedna.
"Copak to tady máme?" zeptala se zvědavě a dopis si vypůjčila. "Konečně rande?"
"Okamžitě mi to vrať!" vypískla jsem a rychle se natáhla pro dopis, když v tom mou paží projela prudká ostrá bolest.
"Měla by ses šetřit. Myslím to s tebou dobře."
"Tak proč mi bereš ten dopis?" zakřičela jsem přes celý byt a snažila jsem se jí ho vzít. Konečně se mi povedlo se ho zmocnit a rychle jsem ho dala do zobáčku Amber, Siriově sově pálené.
"Líbí se mi váš vztah," pokrčila nezaujatě rameny a zazubila se.
"

Radši by ses měla starat o tvůj vlastní vztah," zakroutila jsem očima a sledovala odlétající sovu. "A měla bys Jamesíčkovi konečně kejvnout na tu večeři."
"Jak o tom víš?" podivila se a celá začala rudnout.
"Probírali jsme to spolu."
"Hesp-"
"Sakra Evansová!" přerušila jsem jí. "Vždyť on tě miluje! A ty si pořád hraješ na nedostupnou ledovou královnu! Proč bys tady byla, kdybys ho nechtěla vidět?"
Lily mlčela a dívala se do země. "Promiň, asi jsem se nechala trošku unést-"
"Máš pravdu," pípla a zrudla snad ještě víc.
"Máš ho ráda?"
"Jo."
"Viděla jsi ho v tom zrcadle, že jo?"
"Jo."
"Tak není co řešit."