Blacková

00. HESPER

Drahý Siriusi,
právě jsem slyšela o tvém velkém úspěchu. Walburga zuří, že ses dostal do Nebelvíru, tak doufám, že kvůli tomu nebudeš mít další problémy. Představ si, že mně a Regulovi udělala snad tříhodinovou přednášku na téma "důsledky špatného výběru koleje" a vlastně jen celou dobu nadávala na nečistokrevné kouzelníky. Ráda bych ti nějaký ten citát napsala, ale neposlouchala jsem jí, takže vlastně ani pořádně nevím, co říkala.
Vím, že ostatní členové naší povedené rodinky ti to nepoví, ale moc gratuluju k Nebelvíru. Doufám, že ti kvůli příjmení nebude nikdo dělat problémky. Kdyby něco, tak napiš a já se o to přijedu postarat.
Tvoje Hesper

Z psaní dopisu pro mého jediného normálního bratrance mě vytrhlo klepání na dveře. Rychle jsem dopis vložila do jedné z knih na mém psacím stole a jediným pohybem sklidla brk i s inkoustem.
"Dále?" vykřikla jsem a otevřela další knížku, zatímco jsem předstírala, že si čtu. Mezi dveřmi se objevil černovlasý klučina s chladným výrazem - můj upjatý a nudný bratranec Regulus.
"Za chvíli bude večeře," oznámil mi svým typicky povrchním hlasem a prohlédl si mě. "Proč máš na tváři inkoust?"
Rychlým pohybem jsem si otřela místo na které ukázal. "Jen jsem si vypisovala nějaké informace o bludičkách," zalhala jsem a ukázala na knížku, kterou jsem právě držela v rukou. Nelhala jsem často, ale pokud šlo o Reguluse, snažila jsem se moc upřímná nebýt. Byl to totiž zatracený práskač.
"A kde je máš?" zeptal se podezřívavě, zatímco očima zkoumal prostor za mnou. Přesně tohle myslím.
"Už jsem si je stihla založit," oznámila jsem mu. "Tak já to tady uklidím a přijdu."
Bez jediného dalšího slova odešel a já si tiše oddechla. Vytáhla jsem dopis, rychle do složila do obálky a dala ho své​ malé sovičce Ebony do zobáčku. "Dones to prosím Siriovi," požádala jsem jí a otevřela okno do černé noci, ze kterého vteřinu na to černá malinkatá sova vyletěla.

"Jdeš pozdě," syknul na mě Regulus, když jsem se dokopala se dostavit do veliké prostorné jídelny.
Zarazila jsem se v pohybu a zůstala stát za svou poodsunutou židlí vedle něj. "Omlouvám se, já jsem musela-"
"Poslat dopis krvezrádci?!" vyštěkla moje milovaná tetička Walburga. A přesně proto Sirius nechtěl, abych mu psala. Přesněji nechtěl, aby v tomhle domě někdo věděl, že jsem mu psala.
"Pachtovat se s mudly a krvezrádci," vyplivl otcův bratr - Orion Black, čímž podpořil svou manželku. "Myslel jsem, že jsi stejně chytrá jako byl můj bratr a nebudeš se nechat ovlivňovat rebelií tvého staršího bratrance. Doufám že chápeš, že se kvůli všem svým ničím nepodloženým a naprosto hloupým názorům stal naprostým vyvrhelem a že chápeš, že kouzelníci s nečistou krví jsou naprostý odpad, Hesper."
Při strýcově arogantním projevu jsem začala zarývat nehty do polstrování židle. Nic jim neříkej, nedělej hlouposti, buď radši zticha a nenech je ti ubližovat - zněla mi v hlavě poslední Siriova slova, než nasedl na vlak, který ho odvezl daleko od téhle příšerné rodiny. Bohužel pro mě jsem ho zase neposlechla.
"Ne, strýčku, opravdu nechápu. Jak můžeš něco takového tvrdit?" zeptala jsem se a rozhodila frustrovaně rukama. "Nechápu proč o Siriusovi říkáte, že je krvezrádce, vždyť se jen baví s lidmi co mi přijdou sympatičtí a nedívá se při tom na nějakou čistou krev!"
V tu chvíli mi přiletěla dobře mířená rána od mé tety, po které jsem se zakymácela. "Takhle s námi mluvit nebudeš. Staráme se o tebe jako o vlastní, jsi přece dcera mého švagra, dostaneš vše na co si vzpomeneš, ale ty se musíš zastávat krvezrádců a lůzy kouzelnické společnosti. Jsi Blacková, tak se podle toho chovej."
"To, že ostatní Blackové jsou magoři neznamená, že se tak musím chovat i já," procedila jsem mezi zuby a přistála mi další rána. Dokud tady byl Sirius, nedostala jsem ani jednu. Vždycky můj problém přebil tím svým a nakonec jsme dostali trest spolu.
Můj strýc se raději rozhodl zakročit. "Tenhle rozhovor skončil, jestli ještě někdy si takhle na to téma dovolíš otevřít pusu a dostaneš trest ve stejné podobě jako ten krvezrádce." Ohnivý bič. Jizvy od něj má vyryté na zádech jako vzpomínku na svou rodinku. "Ještě jednou zopakuješ takovýhle výstup a budeš si vyčítat, že máš tak prořízlou pusu."

Kousla jsem se do jazyka a tiše si sedla na své místo vedle vychloubajícího se Reguluse, nucená přežít další rodinou večeři.

Drahá Hesp,
nemusíš se o mě bát, umím se o sebe postarat. Spíš mám strach, co teď je s tebou. Nedovol jim tě týrat. Už za rok tady budeš se mnou a pak bude všechno v pořádku.
Do Bradavic se těš, je to tady nádherný. Konečně jsem poznal, co je to mít rodinu.
Dávej o sobě vědět.
Tvůj Sirius

Hned co mi Ebony přinesla dopis psaný rudým inkoustem věděla jsem, od koho je. Rozlilo mi to úsměv na tváři a už jsem se nemohla dočkat, až tohle strašné místo opustím stejně jako Sirius. Lehla jsem si do své prostorné postele a zatímco jsem usínala, přemýšlela jsem nad tím, jak to bude krásné být pryč.